Naše rozumná neideologická ideologie

„Rozumná energetika v rozumné EU.“ Je úplně jedno, čí ten billboard na průtahu Zlínem je, protože v pěti slovech vystihuje myšlenkovou náplň ANO, TOP 09, lidovců, LESa a podstatných částí ODS, ČSSD, zelených i pirátů. Už žádné ideologie, už jen slušné kandidáty, rozumné kroky a chytrá řešení, aby bylo líp.

Naše rozumná neideologická ideologie – píšu „naše“, protože to, že ji dokážu rozeznat a být k ní kritický, ještě neznamená, že ji nevyznávám – nemá žádné svoje posvátné knihy a manifesty. O to přirozeněji vypadá a tím je rafinovanější. Kritici o ní říkají, že je prázdná, ale to není pravda. Je plná dogmat, o kterých rozumní lidé roku 2014 nepochybují. Rozumní kandidáti je vytěžili v kampaních do Evropského parlamentu a vytěží je zase na podzim při volbách do zastupitelstev:

• V každém člověku i národu dříme jedinečný potenciál, který je nutné najít, rozvinout a zúročit.
• Každý jedinec by měl mít nějaký životní sen a projekt.
• Iniciativa je chvályhodná. Dělat aspoň něco je lepší než nedělat nic.
• Existuje jakýsi neurčitý pokrok, už ne směrem k nějaké utopii, ale směrem od minulosti s jejími (údajnými) nedostatky a jejími ideologiemi.
• Neexistuje nic jako prvotní hřích. Společenské problémy pramení z nedostatku nástrojů či informací a jsou v zásadě řešitelné technologickými inovacemi, osvětou, zákony a daňovým mixem. (O „nedostatku“ jako hlavním zdroji zla skvěle píše Umair Haque v článku Let's Save Great Ideas from the Ideas Industry. Viz také pasáž o ideologii české strany zelených v eseji Občanská společnost v kastrujícím objetí Ondřeje Slačálka).
• Chytří lidé a chytrá řešení si zaslouží ocenění.
• Ekosystémy zachycované na obrazech éry romantismu — hory, lesy, divoké řeky — mají zvláštní hodnotu a je nutné je chránit na úkor jiných ekosystémů.
• Čistota je božský princip. Stojíme o čisté politiky, čisté zdroje energie, čistý pracovní stůl a čistá střeva.
• Sebezohavování, užívání drog, porody doma nebo poslouchání šarlatánských léčitelů je svobodnou volbou každého. Zákazy nefungují.
• Gambling není svobodnou volbou a zákazy fungují.
• Trh může rozhodovat o tom, kdo bude jíst a kdo ne; kdo bude bydlet a kdo ne; kdo bude mít partnera a děti a kdo ne; ale neměl by rozhodovat o _____ (doplňte svůj koníček).
• Staré by mělo ustupovat novému, ale neplatí to o _____ (doplňte obor, ve kterém pracujete, oblíbený architektonický sloh atp.).
• Nikdy nikdo nic nepokazil tím, že se označil za liberála.
• Vyznavači ideologií 19. a 20. století – hlavně socialisté a konzervativci – jsou voľací čudní: nejspíš pomatení, možná nebezpeční, určitě nerozumní.
• Každý by měl co nejvíc cestovat, protože cestování otevírá oči. Rozuměj: utvrzuje v této ideologii.

Pro někoho, kdo vyrůstal po roce 1989, je to výčet naprostých samozřejmostí. Pro lidi z let 1950, 1850 nebo 1750 by to byl seznam nesamozřejmých myšlenek, legračních a nebezpečných zároveň.

Ideologie je...

zlopřežiteknutnávždy přítomnáne, ideologie není

Hlasovat

Ideologii máte určitě. Nejste ale taky dogmatici?

Nemám v úmyslu se nikomu kvůli takovým názorům posmívat ani spustit relativistický hiphop a „rozumného liberála“ postavit vedle rudého Khmera nebo národního socialisty. Jen pár připomínek:

Za prvé, i když se to nezdá, taky tahle naše rozumná ideologie způsobuje neštěstí a „collateral damage“. Nestaví vyhlazovací tábory, ale lidé se například (v mnohem menší míře) vyhlazují sami na nebezpečných cestách za jedinečnými zážitky nebo se trápí, když se jim nedaří dojít naplnění, anebo jsou celoživotně znevýhodněni svou nízkou inteligencí. To vše vnímáme jako přirozené a neovlivnitelné věci, ale je zatím mnohaletá ideologická indoktrinace učící hodnotám a tužbám. (O nenápadné krutosti ukryté v liberálním individualismu krásně píše Michel Houellebecq v románu Elementární částice. O tužbách jako nástroji ideologie poutavě mluví Slavoj Žižek v loňském filmu.)

Za druhé, předvolební posměch kupříkladu Janu Kellerovi nebo Petru Machovi za to, že jsou ideologové, už byl otravný. Samozřejmě, že to jsou ideologové! Stejně tak ale Ondřej Liška nebo Luděk Niedermayer. Co má být? Za posledních sto let vládli v USA i Británii ideologové nalevo od Kellera i napravo od Macha a díky dvěma geniálním vynálezům, kterými jsou dělba moci a volby, jejich šlápoty zase zarostly travou.

S tím souvisí třetí a poslední připomínka: lidé často prskají „ideolog“, ale myslí přitom „dogmatik“. Dogmatik ignoruje věcnou kritiku, názor si dělá dřív, než zná fakta, a navíc nemusí říkat pravdu, protože přece má Pravdu.

Takový dogmatik je pěkně nebezpečný ptáček, přitom žije úžasně pohodlný život bez pochyb a pocitů viny. Přesvědčte se o tom sami: stačí odmítat, že váš pohled na svět dává dohromady ideologii, a trvat na tom, že je zkrátka rozumný. Dál už to půjde samo.