Slováci volí prezidenta. Pošlou politiky k šípku?

Konec roku 2013. Kdy, když ne teď, a kdo, když ne já? říká si předseda slovenské vlády. Je právě v polovici svého druhého premiérského období, jeho strana Smer s nadpoloviční většinou v parlamentu vládne zemi sama a Robert Fico se právě rozhodl kandidovat na prezidenta. Vypadá to na předem vyhraný boj, Smer je na Slovensku s obrovským odstupem nejpopulárnější strana a Fico nejoblíbenější politik. Šance, že by strany opozice, roztříštěné a rozhádané, našly společného kandidáta, který by se Ficovi dokázal úspěšně postavit, jsou mizivé.

A skutečně: tři hlavní opoziční strany, tedy Slovenská demokratická a kresťanská únia, Kresťanskodemokratické hnutie a maďarsko-slovenská Most-Híd, si za společného kandidáta vybraly bývalého předsedu parlamentu Pavola Hrušovského. Člověka, který má sice důstojný životopis, ale který za mnoho let v nejvyšších politických funkcích neřekl ani neudělal nic, co by si člověk zapamatoval. Několik dní před volbami se také Hrušovského preference pohybují kolem devíti procent, byť strany, které zastupuje, dají dohromady víc než 25 procent voličů.

Kňažko. Svrhněte Temného pána

Do hry pak vstoupil Milan Kňažko, populární herec, první slovenský ministr zahraničí, tribun slovenské Něžné revoluce, jeden z hlavních vzbouřenců proti autoritářskému premiérovi Vladimíru Mečiarovi, po jeho svržení v roce 1998 ministr kultury, ředitel populární televize JOJ – prostě velká postava. Má řadu příznivců, ale také své odpůrce. Ostatně v jeho životopise najdeme také poněkud nejednoznačné etapy – v letech 1991 až 1993 byl například Mečiarovou pravou rukou.

Své tažení proti Ficovi pojal Kňažko jako boj proti novému Mečiarovi a nastupující vládě jedné strany – už ne KSČ, ale Ficova Směru. Vsadil všechno na to, že když projde prvním kolem, ve druhém už se všechny protificovské síly sjednotí a on bude mít šanci Fica porazit. Fico ale při všech svých minusech není Mečiar. Levicový Smer sice slovenské politice dominuje a vládne sám, ale do vlády „jedné strany“ to má v mnoha směrech daleko.

Průzkumy a kurzy

Předvolební průzkumy z února a března většinou ukazují na asi deseti- až dvanáctiprocentní odstup mezi Ficem a Kiskou, dalším kandidátům nedávají prakticky žádnou naději. Agentura Median dokonce naměřila mezi Ficem a Kiskou jen tříprocentní (!) rozdíl. Co je ovšem zajímavé: když průzkumníci z Focusu prozkoumávali, koho budou Slováci volit ve druhém kole, vyšla jim poměrně přesvědčivě Ficova porážka. 

Poslední březnový průzkum agentury Focus:

Zvětšíte klikem

Někdo na průzkumy nedá, spolehlivější odhady prý mívají bookmakeři sázkových kanceláří. Na konci února podle deníku SME byl kurz na Fica a Kisku u největší slovenské sázkové kanceláře Niké stejný. Nyní je podle kurzu mírným favoritem Fico...

Zvětšíte klikem

Dobrý anděl z Popradu

A pak do hry vstoupila nová postava. Nováček, v politice úplně nový a docela nezkušený. Ze začátku mu nikdo nedával šanci… Milionář a filantrop Andrej Kiska, padesátník z Popradu, který před osmi lety prodal spolu s bratrem za čtvrt miliardy své splátkové firmy a od té doby se věnoval charitě. Stal se jedním ze zakladatelů nadace Dobrý anjel, nejúspěšnější slovenské charity, mimochodem úspěšné i v Česku. Podařilo se mu získat a přerozdělit mezi rodiny, které se kvůli onemocnění dětí rakovinou dostaly do finančních potíží, v přepočtu přibližně šest set miliónů korun…

Když se rozhodl kandidovat v prezidentských volbách, byl už na Slovensku známou postavou Slovenska, byť ne mediální hvězdou, politicky byl ale jen těžko zařaditelný. Kampaň, na kterou vydá podle odhadů odborníků přes milion euro, si Kiska platí ze svého a i tím se odlišuje od svých soupeřů. Srovnání s Andrejem Babišem Kiska odmítá, zdůrazňuje jednak to, že zdaleka nemá tolik peněz, a také to, že na rozdíl od Babiše už nemá podnikatelské zájmy. Pomáhá mu také to, že do kampaně jde jen sám za sebe, nemá za sebou žádnou politickou stranu a lidé, kteří ho podporují, jsou především z uměleckých, sportovních a občas podnikatelských kruhů.

Voliče na svých předvolebních shromážděních dostává příběhy ze svého charitativního působení, smutnými příběhy chudých lidí, kteří neměli na úplatky v nefungujícím zdravotnictví, kterým stát nepomohl, když jejich děti bojovali o život, lidí, kteří se dostali na samé sociální dno jen proto, že někdo z rodiny těžce onemocněl.

Proti Kiskovi, který se v posledních týdnech už v prvním kole stal podle průzkumů pro Fica vyrovnaným soupeřem, se rozjela tvrdá antikampaň, která poukazuje na jeho kontakty se scientology, na vysoké úročení jeho splátkových společností (v době, kdy podnikal, nikoli neobvyklé) a podobné věci. Zatím se zdá, že to nezabírá a obrovský favorit voleb Robert Fico se musí bát o vítězství.

Věděli jste, že jsou v sobotu na Slovensku prezidentské volby?

JistěNěkde vzadu v hlavě to asi byloNe

Hlasovat

Vzpoura proti politice

Pokud by Kiska zvítězil, znamenalo by pro Slovensko velký politický otřes. Byla by to další vzpoura proti tradičním stranám, tradiční politice, byl by to signál, že i slovenští voliči mají dost postkomunistické politiky, která na Slovensku vytváří velký pocit sociální i právní nespravedlnosti, pocit, že normální občan dostává jen drobty od stolu, u něhož hoduje politicko-ekonomická elita země. Elita, která se ke svým mnohdy závratným, často ukrývaným majetkům dostala při nefér privatizaci, korupcí, vysáváním státu a jeho občanů. Pocit, který my v Česku známe také. Fico, i když prohraje, zůstane premiérem, jeho pozice i pozice Smeru, nejsilnější z „tradičních stran“, ale značně oslabí. Podobně jako oslabí celý systém tradiční politiky. Kiska bude sice „jen“ prezidentem, ale může být předzvěstí dalších mnohem větších změn. Změn, kterých se mnozí nejen na Slovensku oprávněně bojí.

Autor je redaktorem MF DNES a Lidových novin; úvodní foto Isifa