Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis

Průměr mizí. Nad něj vám pomůžou počítače

Michal Kašpárek
Michal Kašpárek | 30. 1. 2014 | 1 komentář | 7 144
average is overitkariérapočítačeprácešachy

Tyler Cowen střízlivě líčí svět, ve kterém stroje zastanou stále větší díl práce. Vystrašeným nabízí trochu naděje.

Průměr mizí. Nad něj vám pomůžou počítače

Slyšeli jste někdy o „freestyle šachu“? Jsou to klasické šachy, jen s jedním podstatným rozdílem: hráč se může o svých tazích radit s podpůrným týmem, knihami — a hlavně s počítači. V turnajích vítězí borci s relativně nízkým koeficientem ELO, mezi 1700 a 1800 body: pro srovnání, světová šachová jednička Magnus Carlsen má 2872 bodů. Freestylová utkání totiž nerozhodují stejné dovednosti jako utkání tradiční. Podstatné je využít šedesátiminutový limit k co nejefektivnější poradě se softwarem a databázemi a vytěžit co nejvíc ze spojení lidské představivosti a výpočetní síly procesorů.

Americký ekonom a oblíbený blogger Tyler Cowen věnuje ve své třinácté knize, Average Is Over, freestyle šachu spoustu místa. Předpovídá totiž, že technologický pokrok udělá freestyle šachisty z donedávna obyčejných pracovníků. Pro marketéry, manažery, doktory, o vědcích nemluvě, už počítač není a nebude jen lepším psacím strojem, ale soudruhem, na kterého přeloží velkou část své analytické práce.

Tyler Cowen: Average Is Over

Tyler Cowen: Average Is Over: Powering America Beyond the Age of the Great Stagnation — vyšlo v nakladatelství Dutton Adult v září 2013. 304 stran, 13 dolarů (verze pro Kindle).

Nesoupeř proti strojům, soupeř s jejich pomocí

Soudruhem provokuju záměrně: Cowen se v knize představuje jako směs libertariána a konzervativce. To je ctihodný světonázor, byť má značku poškozenou kreaturami okolo Fox News a Protiproudu. Cowen je naštěstí jiný – chytrý, tolerantní, zdravě skeptický chlapík, který nahlas přemýšlí, jak jsme se sem dostali a kam by to mohlo jít dál:

„Tahle kniha má k dobrým zprávám daleko. Být mladý a bez práce už je normou. Platy těch šťastnějších mladých, kteří mají zaměstnání, klesají.“ Americká recese papírově skončila v roce 2009, ale pracovních míst pořád není tolik, co před ní. Bohatí přitom vydělávají stále víc. „Průměr mizí — to je heslo naší doby.“ Platí to o vzdělání, jednotlivých kariérách, dokonce i celých regionech. „Tyto trendy vycházejí z elementárních a těžko zvratitelných sil: produktivita inteligentních strojů roste, ekonomika se globalizuje a rozděluje na sektory výrazně stagnující a sektory naopak velmi dynamické.“

Od politických východisek se Cowen rychle dostává ke klíčovým otázkám: „Jste dobří v práci s inteligentními stroji, nebo ne? Doplňují vaše schopnosti schopnost počítače, nebo mu bude lépe bez vás? Nebo snad, což je nejhorší možnost, s počítačem přímo soupeříte?“

Kde se levičáci bouří, pravičáci se přizpůsobují. Podle Cowena tedy máte jít cestou freestylových šachistů. Přestat bojovat proti strojům a naučit se pracovat s jejich pomocí. Výhodu mají „[l]idé s matematickými a analytickými dovednostmi, lidé bez problémů ovládající počítače, protože rozumějí logice jejich fungování, lidé intuitivně objevující způsoby, jak využít počítače v marketingu a dalších netechnických oblastech. Nebavíme se jen o programátorských schopnostech (…) Počítačoví nerdi se budou mít dobře, ale ne z každého se bude muset stát počítačový nerd.“ — Ohromně důležitá pasáž, která nabourává hodnotu časté rady „naučte se programovat“. Podstatné pro většinu z nás není umět céčko nebo erko. Podstatné je vědět, jak využít Google Analytics k odhalení tužeb zákazníků nebo jak dostat maximum hodnotných informací z excelové tabulky, a hlavně jak ty informace prakticky využít. Cowen pohříchu nepíše, které konkrétní technologické dovednosti jsou podle něj momentálně důležité; zítra to zkusím dohnat sám v samostatné úvaze.

Wir alle sind Berliner

Budoucnost práce není jediné téma knížky. Cowen si třeba všímá trendů v migraci. Lidé se podle něj stěhují tam, kde sice nedostanou špičkové veřejné služby, ale zato jim díky dobrým pracovním příležitostem a nízkým cenám nemovitostí i sazbám daní daní zůstane víc v kapse. („Lidi opravdu milují mít v kapse o něco víc.“) V Americe je takovým místem — navzdory nepříjemně horkému klimatu — Texas. V Evropě pak Berlín. Samozřejmě to není nějaká obecně platná pravda, natož funkce o jedné proměnné. Teoreticky sice můžete pracovat pro pražské firmy na dálku z Osoblahy a mít v kapse ranec; prakticky ale pozoruju boj freelancerů o stoly v kavárnách v centru výrazně dražšího Brna.

Average Is Over je nabitá chytrými postřehy, to z ní ale bohužel ještě nedělá nadprůměrnou knihu. Cowen skoro všechno vypálí v první čtvrtině rozsahu, pak už zbytečně moc prostoru věnuje freestyle šachu a dalším odbočkám. Statistiky a další data sice neignoruje úplně, dokládá jimi například svoje tvrzení o úbytku pracovních míst. Zároveň je ale většina jeho závěrů aforistická. Někdy se v argumentaci zamotá: rozplývá se nad schopnostmi geniálních mladých šachistů a časným úspěchem Marka Zuckerberga, jen aby o něco dál sám připustil, že Nobelovy ceny dostávají pořád starší vědci. Ve složitém světě totiž pro zázračné děti — až na šťastné výjimky několika málo technologických podnikatelů a šachistů — není místo.

Ústřední motiv knihy — tedy že průměr mizí — se Cowenovi prostě nedaří doložit. Myšlenku zpochybňuje i smutná skutečnost, že Average Is Over je další průměrná knížka v řadě.

Autor článku

Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

Po studiu žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě prošel MF DNES a redakcemi Computer Pressu. Mezi lety 2009 a 2016 byl na volné noze, od roku 2017 do jara 2021 vedl Finmag.cz a editoval tištěný Finmag. Od jara 2021 edituje články datového týmu ČRo a píše komentáře pro Seznam Zprávy.