Big $hort: O nerdech, kteří si koupili svět

„Že prý chytří lidé můžou změnit zkažené systémy? To je jen sorkinovské pozlátko. Ve skutečnosti jsou prvními, kdo se nechá uplatit.“ Na tenhle tweet spisovatele Umaira Haqua jsem si vzpomněl už po pár stránkách knížky Big $hort – v útrobách stroje zkázy. O těch, kteří si „vsadili proti trhu, který ztratil finanční příčetnost – a vyhráli,“ vypráví Michael Lewis. Před čtvrt stoletím si v Americe udělal jméno dosud nepřeloženým svědectvím z Wall Streetu Liar’s Poker a mimo jiné je autorem knižní předlohy filmu Moneyball, kterou do podoby filmového scénáře přepsal právě posmívaný Aaron Sorkin.

Moneyball i další sorkinády – scenárista proslulý spádnými dialogy je podepsaný pod filmem The Social Network nebo seriálem Newsroom – chytré nerdy skutečně nemístně oslavují: možná je Mark Zuckerberg svině, ale sviňsky sexy svině! Zato Big Short je zdravě jedovatá: podívejte se, co práce pro investiční fond provede za pár let, někdy dokonce jen měsíců, s docela příčetnými, žel příliš ambiciózními chlapíky.

Finance jako fantazijní kopaná

Přestože je příběh Big Short skutečný, čte se jako román: kdo zná Chladnokrevně od Trumana Capota, představí si, co čekat. Tedy až na brutální vraždu, samozřejmě – krvácet tu budou jen soukromé i veřejné kapsy.

Z desítek postav si největší Lewisovu pozornost vysluhuje Steve Eisman. Na začátku devadesátých let nastoupil s čerstvým diplomem z práv dík tlačence rodičů do Oppenheimer Securities.

„Byl jsem teprve začínající analytik a pořád se kolem sebe jen rozkoukával,“ vypráví Eisman, „ale řekl jsem mu, že jako právník jsem kdysi zpracovával nějaký obchod pro The Money Store.“ Okamžitě byl jmenován vrchním analytikem pro Aemes Financial. „Nezmínil jsem se ale, že jsem tehdy měl za úkol jen korigovat dokumenty a že jsem z těch zasraných blábolů nerozuměl ani slovu.“

Dvacet let pak Eisman putoval finanční mašinerií do hloubi králičí nory. Sledoval, jak banky nabízejí půjčky lidem neschopným splácet. Jak několik desítek surových nerdů – Aspergerův syndrom je na Wall Streetu výhodou – hraje svou vlastní hru s virtuálními penězi, které bez ohledu na výsledek promění ve skutečný zisk. „Když si (…) hráč fantazijního fotbalu do týmu koupí Lionela Messiho, tak tím žádného druhého Lionela Messiho nevytvoří.“

Ne že by ze své práce Eisman s jekotem utekl, to ne. Ale postupně se mu přeskupily hodnoty a stal se z něj příznivec demokratické strany:

„Když je člověk konzervativním republikánem, tak si nikdy nemyslí, že by lidé bohatli odrbáváním druhých,“ říká. Jeho mysl byla nyní vůči této možnosti plně otevřená. „Tou dobou jsem si uvědomil existenci celého jednoho odvětví zvaného spotřebitelské finančnictví, jehož smyslem v podstatě bylo odrbávat lidi.“

Home Less. S námi na to máte.

Subprime čeština

Libertariánsky smýšlející čtenáři budou samozřejmě s Eismanem a částečně i s Lewisem polemizovat, zda může popsané problémy vyřešit přísnější regulace a státní dohled. Hardcore libertariáni se dokonce můžou pozastavit nad tím, jestli jde opravdu o problém – co má přece kdo řešit na tom, že se dva svéprávní dospělí na něčem dohodnou, ať už je to půjčka, nebo swap. S nejspíš ne zcela zajímavou ani překvapivou informací, že se nacházím někde mezi oběma póly, debatu i následnou komentářovou válku s dovolením přeskočím.

Mnohem víc než s některými nedomyšlenými návrhy jsem bojoval s tím, že je kniha psaná směsí češtiny a finančnické angličtiny. Nic, co byste na jazyku povalovali jak malbec:

• · „[P]řišel za zavřenými dveřmi a staženými roletami při četbě obskurní učebnice úvěrových derivátů s novou myšlenkou: aplikovat swapy úvěrového selhání na subprime hypoteční zástavní listy.“
• · „U úvěrů na bydlení analyzoval faktory, jako jsou poměr krytí LTV[…]“
• · „Když Mike Burry koupil swap úvěrového selhání na dluhopis krytý subprime hypotékami od Long Beach Savings, umožnil tím firmě Goldman Sachs vytvořit další dluhopis[…]“

Jedna spisovatelská poučka říká, že když něco nedovedete vysvětlit šestiletému dítěti, pak tomu prostě nerozumíte. Neznamená to samozřejmě, že by měly být všechny knihy psané jak leporelo pro prvňáky. Jenže zrovna finanční instrumenty lze dobře popsat na příměrech, jako je ten s fantazijním fotbalem. Lewis to bohužel dělá málo a nakladatelství Dokořán mu pomohlo pouhými pěti překladatelskými poznámkami pod čarou – tenhle pomocník by přitom našel uplatnění na každé druhé stránce.

Big $hort proto osloví v podstatě jenom čtenáře, který je ve velkých financích zběhlý – ovšem ten už tenhle příběh nejspíš četl několikrát. Přidanou hodnotou je psychologická studie postav: Lewis se vrací do jejich dětství, popisuje jejich soukromí, vypráví, jak na Manhattanu přečkaly 11. září 2001. Finanční krize najednou není důsledkem spiknutí židozednářů a „hamižnosti bank“, ale pozvolného sklouzávání konkrétních lidí po špatné straně morální pyramidy, o které psali Carol Tavrisová a Elliot Aronson.

Obstojný vánoční dárek pro studenty ekonomie, řekl bych. Jen přemýšlím, jestli se knize nestane to, co Lewisově prvotině: „Šest měsíců po vydání Liar’s Poker jsem vězel po kolena v dopisech od studentů Ohio State University, které zajímalo, zda bych jim nemohl sdělit ještě nějaká další tajemství o Wall Street. Pochopili mou knihu jako jakéhosi průvodce.“ Tolik ještě jednou k nerdům jako naději pro budoucnost.

Michael Lewis: Big Short. V útrobách stroje zkázy – Vyšlo v nakladatelství Dokořán v roce 2013 v překladu Michala Šašmy. 328 stran, 350 korun.