Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Mikuláš Šveda: Musíme spadnout na dno a odřít si zadek

Martin Vlnas
Martin Vlnas
27. 7. 2013
 6 437

„Premiér by měl na šéfa státní kasy vypsat regulérní výběrové řízení. Ať má třeba padesát milionů ročně… Takový člověk by se pak obklopil lidmi, kterým věří, a dělal by svou práci tak, jak se má – úsporně a s rozumem. Ve chvíli, kdy ministrem financí uděláte figurku, která se už jen proto, že takový post získala, musí klanět deseti dvaceti lidem, máte zaděláno na průšvih,“ říká Mikuláš Šveda ve druhém díle našeho rozhovoru.

Mikuláš Šveda: Musíme spadnout na dno a odřít si zadek

První díl rozhovoru s Mikulášem Švedou, majitelem směnárny eXchange, skončil slavným citátem Ronalda Reagana: Funguje to, zdaň to, hejbe se to, reguluj to, a když se to hejbat přestane? Dotuj to! Nevyhnutelně proto musela následovat otázka, jak Mikuláš hodnotí efektivitu státní správy.

Spousta lidí dnes dělá práci, která není důležitá a vlastně ani nikoho nezajímá, natož aby přinášela nějaký prospěch. Pracují zkrátka proto, aby nějakou práci vykázali a obhájili příjem, na kterém jsou závislí. Sice to neplatí pouze pro státní správu, ale právě tam to vnímám nejpalčivěji. Pokud bych se mohl rozhodnout, koho chci živit ze svých daní, tak bych setsakra vybíral, jestli chci platit policistu, doktora, svojí maminku – důchodkyni a třeba sestru na mateřské, nebo tisíce zaměstnanců všech možných úřadů, jejichž dějinným úkolem je v drtivě většině komplikovat ostatním spoluobčanům život.

Zmínil jste, že jste měl štěstí, že jste se dostal tam, kde jste…

…za úspěchem vždycky stojí jistá dávka štěstí a jistá dávka pracovitosti. Ne všichni jsou dneska ochotní a zvyklí pracovat. Je to hloupé, ale je to tak. Když se řekne pracovitý člověk, nevybaví se mi Čech, ale Vietnamec. Stejně ale vždycky potřebujete mít kliku.

Pokud byste byl pracovitý, ale neměl kliku, dokážete si představit, co byste dnes dělal?

Dost pravděpodobně bych byl někde na pozici obchodního ředitele. Práci jsem vždycky dával hodně a byl jsem schopnější než ostatní. Ale všechno je to náhoda. Stejně jako mnoho jiných, ani já netuším, co budu dělat za pár let. Cítím ale, že ve mně sílí zaječí úmysly. Všichni ti naši báječní političtí představitelé to s námi občany myslí tuze dobře, média nás o tom aspoň pravidelně informují, ale přitom nás neustále zadlužují doslova vražedným tempem. Úředníci se nám tu množí jako kobylky. To prostě nemůže dopadnout dobře.

Kolik vlastně platíte na daních?

Kromě daně z příjmu jsme ze zákona rovněž neplátci DPH, takže si námi zaplacené DPH nemůžeme nárokovat. Když jsem to sečetl, vychází mi to ročně na nějakých osm až deset milionů korun. K tomu sociální a zdravotní za všechny zaměstnance… Služby si za to ale – až na pár vzácných výjimek kupujeme opravdu mizerné. Uvnitř cítím zmar. Co si tedy za svoje daně vlastně kupujeme? Když potřebuji nějakou službu, kterou mi „bezplatně“ poskytuje stát, většinou za ni raději zaplatím a koupím si ji jinde. Nechci třeba čekat tři hodiny v čekárně u doktora, když jsem přišel na minutu přesně dle objednání. Nemám na to ani náladu, ani čas.

Dočetl jsem se o vás, že jste přispěl Janu Fischerovi na prezidentskou kampaň. Kolik jste mu poslal?

Čtyři miliony.

Co vás k tomu motivovalo?

Myslel jsem si, že právě tohle je možnost, jak něco změnit v našem rybníčku. Měl jsem pocit, že pouze pravidelným užíváním svého práva volit nezměním nic. Tak jsem to zkusil takhle. Říkal jsem si, že když konečně lidi dostanou příležitost rozhodnout napřímo, mohli by najít odvahu říct a dost. Pojďme si zvolit někoho s nestranickou minulostí. Češi ale bohužel ukázali, že o změnu nestojí.

Čím to?

Když se tři čtvrtiny populace vezou a jen čtvrtina pracuje, nemá ta většina důvod cokoliv měnit.

Nemáte ale pocit, že se Jan Fischer v průběhu kampaně vybarvil jinak, než se očekávalo?

Já se s panem Fischerem potkal dvakrát osobně a působil na mě pozitivně. Na druhou stranu se budu asi opakovat, když řeknu, že do politiky by měli chodit především lidé jako Radim Jančura, Tomáš Březina nebo Stanislav Bernard. Lidé, které není možné koupit a kteří jsou, alespoň dle mého názoru, charakterově na výši. Kteří dokázali něco vybudovat a přitom nepropadli megalomanství. Pokud má někdo holý zadek, a nemyslím to zle, tak i kdyby byl charakterově pevný jako skála, myslí bohužel téměř vždy především na svoji rodinu. A tahle závislost na zdroji jeho příjmů ho dělá nesmírně zranitelným. Stejně jako ostatní. Napadlo vás někdy, jak je možné, že je každý vrcholný politik po svém funkčním období najednou milionář?

Nemyslíte, že Jana Fischera ovládla touha po moci?

Pokud by proti mé osobě někdo vedl diskreditační kampaň, jaká byla vedená proti němu, vzdal bych to už dávno. Pokud není zájem, nebyl by pro mě nejmenší důvod o Hrad usilovat. Jan Fischer byl ale v jiné situaci. Jakmile se do kandidatury pustíte, už jste svým štábem a okolím manipulováni a nuceni jít stále dál. V tu chvíli myslíte jinak.

Jak hodnotíte jeho rozhodnutí vstoupit do Rusnokovy vlády?

Neznám rozumný důvod, proč by měl být ministr financí. To, že je někdo dobrý statistik, neznamená, že bude dobrý hospodář. Ale pokud může naší kase šéfovat chemik, je to vlastně možná ta lepší varianta. Podle mě by měl Premiér vypsat regulérní výběrové řízení na šéfa státní kasy. A klidně by ho mohl vyhrát cizinec, to je přece úplně jedno. Stejně jako to, že bude nadprůměrně ohodnocený. Ať má třeba padesát milionů ročně, ale musí mít zároveň i hmotnou a trestní odpovědnost za svá rozhodnutí. Takový člověk by se pak obklopil lidmi, kterým věří, a dělali by svou práci tak, jak se má – úsporně a s rozumem. Ve chvíli, kdy ministrem financí uděláte figurku, která se už jen za to, že takový post získala, musí klanět deseti či dvaceti lidem, máte zaděláno na průšvih . Pak se nemůžeme divit, že ministerstva bobtnají. Každý na nich někomu něco dluží.

Nevěřím ale ani samozvaným mesiášům jakou jsou Okamura a Janeček. Možná to myslí upřímně, ale vlastně se dnes jen vezou na vlně všeobecné nasranosti. Na druhou stranu, kdo je vlastně populista? Ten, co nahlas říká, co si myslí většina?

Z vašich odpovědí je cítit, že jste pořádně zklamaný…

Nejsem šťastný člověk. Jsem rozčarovaný a čím dál tím víc přemýšlím, že zmizím.

Kam?

To je jedno. Vydám se poznávat svět. Moje pocity rozhodně nepramení z toho, že bych trpěl nedostatkem, mnohem spíš mám nemocnou duši z toho, co se děje kolem. V jihovýchodní Asii nemají lidé v porovnání s námi nic, a přece jsou pořád veselí. Nestěžují si. Tihle lidé kolikrát pracují od rána do večera. Ale hlavně nemají tendenci prodanit se k blahobytu jako u nás. Všichni tady spoléháme, že za nás naše problémy vyřeší někdo jiný. To je náš hlavní problém.

Jak ho vyřešit?

Většina z nás se pořád vlastně má příliš dobře. Když se podíváte kolem sebe (restaurace U Parlamentu praská v pět hodin večer ve švech, pozn. autora), lidé pořád mají za co pít a jíst. Dokud to bude takhle, nic se nezmění. Musíme spadnout na dno, odřít si zadek, a pak se postavit konečně na vlastní nohy a nespoléhat se, že se o nás stát postará. Tak dobře, jako se máme dnes, se myslím už nikdy mít nebudeme.


Mikuláš Šveda: Z mého života

Mikuláš Šveda„V roce 89 jsem krátce před sametovou revolucí ukončil maturitou své středoškolské vzdělání na strojírenském učilišti v Jihlavě, obor počítačem řízené stroje. V oboru jsem ale pracovat nikdy nezačal, prvním zaměstnavatelem se mi stal DP Metro, kde jsem krátce dělal DS (dozorčího stanice) SPT (samostatného provozního technika) a posunovače v depu Kačerov, pak jsem tři roky byl VSV (vedoucí služebního vlaku). Zhruba od roku 1996 jsem pak pracoval na živnostenský list jako pojišťovák pro NN – životní pojišťovnu (Nationale Nederlanden), dnešní ING pojišťovnu. No – a pak jsem na přelomu let 1999 a 2000 už začal pomalu směnárničit – a zbytek už trochu znáte.“

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte (11)

Vstoupit do diskuze
Martin Vlnas

Martin Vlnas

Vystudoval politologii, sociologii a mediální studia na FSS MU v Brně. Rok studoval v Jižní Koreji. Během studia publikoval reportáže v Reflexu, Respektu nebo Týdnu, kariéru ale začal jako portýr. Od... Více

Související témata

byrokraciedaněekonomikaexchangejan fischerjiří rusnokmikuláš švedastanislav bernardstátní správa
Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo