Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopisNadílka

Základní slova 18: Rozprava o právu a rovnosti

Irena VálováAleš Pejchal
Irena Válová, Aleš Pejchal | 20. 5. 2013 | 1 komentář | 2 373
mravnostpřírodní zákonyregulacerovnostsvobodaústava

Touto rozpravou končí jedna kapitola rozhovorů nynějšího soudce Mezinárodního soudu pro lidská práva Aleše Pejchala s novinářkou Irenou Válovou. Dojde v něm na další ze základních slov: rovnost. Co znamená rovnost před zákonem? Je rovnost skutečná, nebo je to jen abstraktní model či přímo chiméra...

Základní slova 18: Rozprava o právu a rovnosti

Základní slova 18: Rozprava o právu a rovnosti Touto rozpravou končí jedna kapitola rozhovorů nynějšího soudce Mezinárodního soudu pro lidská práva Aleše Pejchala s novinářkou Irenou Válovou. Dojde v něm na další ze základních slov: rovnost. Co znamená rovnost před zákonem? Je rovnost skutečná, nebo je to jen abstraktní model či přímo chiméra...

Na své dosavadní cestě společností a právem jsme prošli lesem zákazů a příkazů, navštívili dům povinností a odpovědností. Hovořili jsme o zvláštním a obecném, o spravedlnosti, o pramenech práva, o povědomí o právu a dokonce i o vášni.

Jsme u konce kapitoly o právu a lidském společenství. Ale jedno téma jsme stále ještě opominuli. A je to téma pro mnoho lidí tíživé, je to současně téma obtížné. Je však navýsost současné, přestože se stále proplétá lidskými dějinami. Je to rovnost.

Myslím, že většina lidí nechce privilegia ani zvláštní zákony pro sebe. Většina lidí nechce výhody a zvláštní nároky. To, co většina lidí hledá, jsou rovné šance, rovný přístup, rovnost před zákonem pro všechny. To považují za spravedlivé, tedy dobré.

Může a má právo zaručovat rovnost lidí? Je právo nebo zákon nástrojem rovnosti? A je rovnost podmínkou účinnosti práva, nebo je rovnost jen další z oněch lidských snů a chimér?

 

Pojďme se podívat do ústavy Francouzské republiky, ze které jsem již jednou citoval. Jako mnohé ústavy jiných států, také ona deklaruje rovnost všech občanů před zákonem, ale kromě toho je zde něco pro praktického právníka (za kterého se považuji) zcela nečekaného. Součástí francouzského ústavního pořádku jsou i hesla a ve druhém článku francouzské ústavy je citováno hlavní heslo francouzské revoluce: „Heslem republiky je: Svoboda, rovnost, bratrství.“

Myslím, že pro otázku rovnosti lidí je příznačné, že se ocitla v „ústavním heslu“. Hesla nebývají shrnutím hlubokomyslných úvah, jejich hlavním posláním je strhnout, oslovit co nejvíce lidí, kteří si je pro jejich přímost a jednoduchost zapamatují a vezmou za svá. A tak se vedle sebe ocitají slova, která se mohou zcela vylučovat. Svoboda obvykle stojí jak proti rovnosti, tak proti bratrství. Svoboda je projevem individualismu lidského jedince, rovnost vyžaduje kolektivní myšlení. A bratrství? Kromě pár výjimek dvojčat, trojčat nebo třeba paterčat, je vesměs některý z bratrů starší a některý mladší. Kde u nich hledat rovnost?

Rovnost v oblasti práva. Samozřejmě, každý rozumný zákonodárce dbá na to, aby jím vydávané zákony platily stejně pro všechny. Ale se zákonem je to jako se sluncem. Svítí pořád stejně pro všechny. Jenomže pro toho pod kopcem zapadá dřív než pro toho na kopci. S citlivou bílou kůží v jeho svitu vydržíte určitě kratší dobu než s kůží ebenovou, a pokud byste se to snažili překonat, ošklivě to odskáčete.

Lidé si nejsou a ani nemohou být rovni. Každý přicházíme do života jinak geneticky vybaven, každému z nás se dostává jiné výchovy, jiného dědictví. Naše šance nejsou rovné, ani startovní čára není totožná. Zákon sice může platit pro všechny zdánlivě stejně, ale pro někoho, díky jeho životní dispozici (zdraví, majetek, poloha bydliště atd.), může být daleko výhodnější než pro druhého, jenž tuto dispozici postrádá, protože má zcela odlišnou.

A jako to slunce někoho spálí a jiného zahřeje, také zákon může někomu pomoci a jinému uškodit, i když jsou si před ním rovni. Lidské společenství to zatím nedokázalo vymyslet lépe.

Přistupovat ke každému individuálně a umožnit mu, aby měl ty nejlepší podmínky pro život, aniž by tím zasáhl či omezil život někoho jiného, prostě neumíme a asi nikdy umět nebudeme.

Nezbude, než si připomenout, že jsme Homo sapiens, savec, který dokáže, byť omezeně, myslet a vyrovnat se s tím, že k zákonům lidského společenství (mám na mysli ty kvalitní, dobré) musíme přistupovat stejně jako k zákonům přírodním. Když neumím plavat, musím přes řeku použít přívoz, most o několik kilometrů dál nebo plovací vestu. To ví každý. Když se s vervou pustím do podnikání a nevyznám se v zákonech (které platí stejně pro všechny), jež tuto činnost upravují, nezačnu v nich plavat, ale utopím se. Přes veškerou rovnost budu muset použít služeb právníka a zaplatit mu za ně nebo dlouze zákony studovat – a zaplatím znovu, neboť čas jsou peníze. A to všechno přes to, že se podnikající soused náhodně zachytil v té řece paragrafů té správné větve a s její pomocí se bez problémů dostal na druhý břeh.

Právo rovnost lidí nevytváří ani jim nedává stejné možnosti. Musí však být mravné, to znamená svítit z jednoho zdroje, byť každý si je vědom, že jeho paprsky mohou mít u různých lidí zcela odlišné účinky.

Základní slova na Finmagu

Právo a svoboda

Právo a společnost

Autor článku

Irena Válová

Irena Válová

Překladatelka, novinářka, analytička médií, mediální poradkyně.

Autor článku

Aleš Pejchal

Aleš Pejchal

JUDr. Aleš Pejchal, soudce Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku.Právnickou fakultu Univerzity Karlovy absolvoval v roce 1976, tématem jeho diplomové práce byl historický vývoj občanského zákonodárství.35 let vykonával advokátní praxi, specializoval se především na občanská práva, lidská práva, restituce, ústavní právo, církevní právo a na mezinárodní práva se zaměřením na řízení před Evropským soudem pro lidská práva ve Štrasburku.Je historicky prvním českým právníkem, který uspěl – v roce 2000 – u Evropského soudu pro lidská práva. Od té doby jeho jméno figurovalo v další více než desítce případů, které Evropský soud pro lidská práva akceptoval a rozhodnutí v nich publikoval jako závazný právní názor.Byl zvolen Právníkem roku 2007 v oboru občanských a lidských práv, včetně práva ústavního. Od roku 2009 byl místopředsedou České advokátní komory, od roku 2010 byl členem Výboru pro lidská práva Rady Evropských advokátních komor a Advokátních sdružení. V roce 2003 se stal členem konzultativního sboru v oboru právním prezidenta republiky a v roce 2011 členem Legislativní rady vlády ČR.Je autorem mnoha právníky a experty vyhledávaných odborných textů, žádaných pro jejich úzkou specializaci a mimořádná témata, která však vždy dokázal zpřístupnit lidským a srozumitelným pojetím s respektem k dané látce jako např. Život v Evropě v 21. století, Katedrála a pravidla hry na spravedlnost či O svobodě a právní pomoci.Parlamentní shromáždění Rady Evropy zvolilo dne 27. 6. 2012 JUDr. Aleše Pejchala novým soudcem Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku za Českou republiku. Funkce se na devět let ujal 5. listopadu 2012.