Základní slova 17: Rozprava o právu a vědomí

Jestliže jsme nalezli odpověď na otázku, odkud se bere právo a co jsou jeho prameny, musíme se přirozeně zeptat: jak se právo šíří?

Přestože je božské právo třeba prostřednictvím Desatera jistě zapsáno do nitra člověka, neváhal Bůh a zajistil, aby toto právo bylo po tisíciletí šířeno jeho pastýři po zemi mezi lidmi. A nutno říci, že je to velmi chytrý božský plán. Ale mají takový plán také sami lidé? Přece pokud se povědomí o právu nerozšíří mezi lidmi, pak jako by právo vůbec neexistovalo. Nelze dodržet smlouvu, kterou neznám, ať je to zákon, nebo rozhodnutí soudu.

Mnoho lidí by na tomto místě použilo onu docela hloupou, ale velmi známou větu, totiž že neznalost zákona neomlouvá. Jak ale žít ve světě, ve kterém neznají právo sami jeho nositelé, tedy zákonodárci, ba dokonce ani soudci občas právo neznají?

Ale vždyť žijeme ve světě, jehož zákonitosti – mám na mysli přírodní zákony – známe jenom maličko. A přesto ráno vstáváme a večer usínáme, aniž by nás tato neznalost nějak deprimovala. Stejně jako přírodní zákony odkrýváme poznáním, tak každý z nás se v životě seznamuje s právem. Četbou odborných knih či časopisů, studiem, radou od právníka nebo od sousedky, osobní zkušeností v soudním řízení, na finančním úřadě nebo třeba u notáře. Pro kvalitní orientaci v právním životě, ve vztazích mezi lidmi, jež jsou právem upraveny, však zdaleka není nutné znát veškeré předpisy.

Když se pohybujeme v hustém lese, je zapotřebí vědět, jaké nástrahy nás mohou čekat, a připravit se na ně. To však neznamená, že víme kolik je v okruhu deseti kilometrů kolem nás v tom lese vlků, medvědů či zajíců nebo kolik je tam suchých stromů, které by při závanu větru na nás mohly spadnout.

Pokud jde o houštiny paragrafů, každý máme to, co se nazývá právním vědomím. Víme, že ve společenství, ve kterém žijeme, existuje právo, aniž bychom ho všechno nebo vůbec fakticky znali. Máme své právní názory, ale také jenom představy o právu. Pokoušíme se právo nejen poznávat, ale také hodnotit a máme spoustu požadavků na to, jak by se právo mělo vytvářet a na druhé straně aplikovat.

Když si ráno jdu koupit mléko, rohlíky a noviny, nepřemýšlím o tom, že jsem se rozhodl uzavřít kupní smlouvu, tedy dvoustranný právní úkon, jehož předmětem bude prodej a koupě movitých věcí podléhajících rychlé zkáze společně s movitou věcí, jež obsahuje produkty, jež jsou předmětem duševního vlastnictví (tedy články různých novinářů nebo politiků chráněné autorským právem). Myslím maximálně na to, abych si vzal dost peněz na zaplacení, případně deštník, abych cestou nezmokl. Povětšinou právo aplikujeme podvědomě, protože odpovídá našemu přirozenému vnímání práva. A věci přirozené bereme tak, jak jsou, aniž bychom o nich přemýšleli. Jednáme v souladu s platným právem i s právním vědomím společenství.

Samozřejmě se může stát, že naše představa o právu neodpovídá přirozenosti, která se po staletí vytvářela v podobě trhu, ale dáme přednost ještě přirozenějšímu pocitu. Mám hlad, a tak ty rohlíky v samoobsluze seberu a na místě sním. Jenomže tím se dostanu do rozporu nejenom s platným právem, protože kradu, ale i s právním vědomím ostatních lidí v samoobsluze, kteří sice povětšinou nevědí, zda jsem se dopustil trestného činu nebo jenom přestupku podle platného práva, ale určitě je jim jasné, že krást se nemá.

Na druhé straně, když budu hlasitě nadávat při vyplňování složitého daňového formuláře, tak nejméně devadesát procent lidí kolem se ke mně přidá, neboť jejich představa o právu je naprosto shodná s mojí. Proces placení daní je nesmyslně komplikovaný, daně neúměrně vysoké a mělo by to vypadat jinak! Dostanu se sice do rozporu s platným právem, pokud jde o moje názory na zákonnou úpravu daňových povinností, ale nikoli do rozporu s právním vědomím většiny společenství v této otázce.

Proto není ani tak důležité, jak se právo šíří, jak a odkud se dozvím o obsahu nějakého zákona. Daleko důležitější je obsah mého právního vědomí a jeho vztah k platnému právu. Pakliže je právní vědomí většiny společenství v souladu s platným právem a většina společenství se spontánně chová v souladu s platným právem, bude to se stavem právního řádu ve společenstvídobré. A naopak, když budou příslušníci společenství denně narážet v běžném životě na nějaké právní překážky (pak je budou i znát!) a jejich představa o právní úpravě toho či onoho konkrétního problému se stane diametrálně odlišnou od platného práva čili jejich právní vědomí bude v rozporu s platným právem, pak právní řád společenstvístojí za starou bačkoru.

Takže bez problémů mohu dodržovat smlouvu nebo zákon, i když jej neznám, když právní úprava platného práva je v souladu s mým právním vědomím.

Je samozřejmé, že lidské společenství se vyvíjí a přicházejí nové a nové skutečnosti, které si budou i vyžadovat novou právní úpravu, ale to obvykle problém nepřináší. Daleko horší je když mezilidské vztahy po staletí fungující a ty osvědčené by se měly kvůli nesmyslné nové právní úpravě ze dne na den měnit. Neboť jak říká Ulpianus v Digestech: Právo je umění uplatňovat to, co je dobré a spravedlivé.

Základní slova na Finmagu

Právo a svoboda

• Základní slova 1: Rozprava o svobodě
• Základní slova 2: Rozprava o svobodě a zákonech
• Základní slova 3: Rozprava o svobodě a demokracii
• Základní slova 4: Rozprava o svobodě a štěstí
• Základní slova 5: Rozprava o svobodě a moci
• Základní slova 6: Rozprava o svobodě a jednotlivci

Právo a společnost

• Základní slova 7: Rozprava o právu
• Základní slova 8: Rozprava o zákazech a příkazech v právu
• Základní slova 9: Rozprava o povinnostech a odpovědnosti
• Základní slova 10: Rozprava o zvláštním a obecném
• Základní slova 11: Rozprava o státu
• Základní slova 12: Rozprava o právu a byrokracii
• Základní slova 13: Rozprava o právu a vášni
• Základní slova 14: Rozprava o právu a spravedlnosti
• Základní slova 15: Rozprava o právu a morálce
• Základní slova 16: Rozprava o právu a jeho pramenech