Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis

Základní slova 8: Rozprava o zákazech a příkazech v právu

Irena VálováAleš Pejchal
Irena Válová, Aleš Pejchal | 21. 3. 2013 | 1 927
regulacesvobodazákazyzákladní slova

„Množství příkazů v právu značí především slabost zákonodárce a nedůvěru ve vykonavatele těchto příkazů,“ říká soudce Aleš Pejchal v dalším díle Základních slov, vyprovokován nadhozem Ireny Válové.

Základní slova 8: Rozprava o zákazech a příkazech v právu

„Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá,“ tak praví naše Ústava respektive Listina základních práv a svobod. Jenže, co vlastně člověku zbývá „činit“ z vlastní vůle, když je v dnešní době doslova každá vteřina našeho života řízena zákony?

Od našeho narození, které podléhá zákonům včetně výběru jména, přes vzdělání, zdraví až po smrt. Od každého ranního probuzení jsou všechny činnosti, které nejsou zakázány, od uvaření kávy přes naše zaměstnání nebo podnikání až po volný čas, strávený třeba jízdou na kole, regulované nikoli zákazy, nýbrž příkazy. Výjimkou snad je jen sezení na kanapi. Jen to kanape nesmí být umístěné na zakázaném místě a nelze se z něho koukat na naši zákonem regulovanou televizi, pokud onen na kanapi sedící nezaplatil poplatek ze zákona...

Skutečně lze takto „zjednat občanovi klid“? Nemá stoprocentní regulace života člověka opačný dopad, totiž nemožnost skutečně znát právo, devalvaci práva a nakonec neúčinnost práva?

 

Zákaz, jak nádherný fenomén svobody. Znám své hranice, až potud mohu a mohu cokoli. Zákaz mi moji svobodu neomezuje, jenom jí vymezuje mantinely. Příkaz svobodné chování popírá. Vše známo pomalu odnepaměti. Vezmeme-li Starý zákon, Exodus a nalistujeme Desatero, pak tu máme zákazové normy jak víno. Nezabiješ! Nesesmilníš! Nepokradeš! Ale i zdánlivě příkazová norma: „… ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha“ nám více než přikazuje nepracovat, především zakazuje pracovat v neděli. Můžeme se potom divit, že tyto normy jsou základem nejen židovské a křesťanské mravouky, ale inspirovaly i sepisovatele Koránu?

Množství příkazů v právu značí především slabost zákonodárce a nedůvěru ve vykonavatele těchto příkazů. Příkaz jezdit vpravo po pozemních komunikacích je celkem pochopitelný z důvodu bezpečnosti jízdy, navíc je v tomto příkazu obsažen zároveň zákaz jízdy vlevo. Horší to už bude s příkazem, že po těchto komunikacích můžete na jízdním kole jet pouze s předepsaným „světelným zařízením“. Zákaz jízdy na kole za tmy bez osvětlení by byl daleko logičtější, neboť kdykoli, když není vidět, je možno z kola slézt, tlačit jej a stát se chodcem. Čili v bludišti příkazů si uvědomíte – pokud kolo bez světelného zařízení po pozemní komunikaci za plného slunce tlačíte, je vše v pořádku, jakmile na něj nasednete a jedete, porušujete předpis.

Jako advokát bez problémů akceptuji povinnost písemné formy kupní či darovací smlouvy ohledně nemovitosti, neboť pro stabilitu vlastnických vztahů ve společenství je určitě nutné, aby existoval všeobecně přístupný registr (katastr nemovitostí) pozemků, staveb na nich postavených a jejich vlastníků. A to bez písemné formy smluv nelze. Naopak splnit správně všechny formy chování například v daňové oblasti je i pro člověka v právní vědě vzdělaného zhola nemožné. Daňové normy jsou především příkazové. Ze všech stran se z nich na nás řítí. Spočítej! Přiznej! Zaplať! A když tyto příkazy nesplníme nebo jim pro jejich složitost neporozumíme, následují příkazy další, ještě horší. Zaplať dvakrát tolik! Jdi před soud! Jdi do vězení!

Když jsou daně příliš vysoké, vybere se obvykle málo, většinou daleko méně, než když jsou přiměřeně snesitelné. Když na naše chování útočí příliš příkazů, tak jim uhýbáme, chováme se jen zdánlivě předpisově, a když jich je neúnosně moc, začneme je ignorovat, přes veškeré sankce, které jsou v nich obsaženy. Ztratíme totiž pocit právní jistoty.

Právní jistotu mám tehdy, když bezpečně vím (aniž bych znal veškeré platné právní předpisy – to není možné u nikoho), že když se budu chovat určitým způsobem, tak nenarazím ani na zákazy, ani na příkazy. Ten způsob chování musí být pokud možno co nejvolnější. Právní jistotu však mám také tehdy, když nějaký předpis poruším, a když pak o mé věci bude rozhodováno způsobem obdobným jako v případech srovnatelných, kde již rozhodováno bylo. Rovněž mám právní jistotu, pokud ve věci, kdy jsem nic neporušil, ale rozhodnutí potřebuji – například stavební povolení – vím, že bude rozhodováno obdobně o stavbě mé, stavbě mého souseda či o stavbě Františka Nováka na druhém konci ulice.

Jakmile se přestaneme orientovat ve všech možných příkazech obsažených v právních předpisech, nedokážeme předvídat dovolené (nezakázané) chování a samozřejmě tím i dopad sankcí, v těchto předpisech obsažených, na nás. A přestaneme i předvídat rozhodnutí ve své věci, neboť se nedokážeme orientovat, podle jakého předpisu a ve vztahu ke kterému druhu našeho chování bude rozhodováno.

Stejně jako když je právo nositeli moci zneužíváno nebo ignorováno, tak i přílišná přebujelost příkazových norem v právu obvykle vede k projevům občanské neposlušnosti. Ty s sebou přinášejí částečné či dokonce celé zborcení stávajícího právního systému ve společenství a nutnost vytvořit právní systém nový, který je schopen zaručit každému ze členů společnosti právní jistotu.

Příkazové normy obvykle mohou po určitý čas pomoci nositeli moci ovládnout ostatní členy společenství a podřídit jejich chování své vůli, ale dlouhodobě příkazový systém nefunguje.

Základní slova na Finmagu

Právo a svoboda

Právo a společnost

Autor článku

Irena Válová

Irena Válová

Překladatelka, novinářka, analytička médií, mediální poradkyně.

Autor článku

Aleš Pejchal

Aleš Pejchal

JUDr. Aleš Pejchal, soudce Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku.Právnickou fakultu Univerzity Karlovy absolvoval v roce 1976, tématem jeho diplomové práce byl historický vývoj občanského zákonodárství.35 let vykonával advokátní praxi, specializoval se především na občanská práva, lidská práva, restituce, ústavní právo, církevní právo a na mezinárodní práva se zaměřením na řízení před Evropským soudem pro lidská práva ve Štrasburku.Je historicky prvním českým právníkem, který uspěl – v roce 2000 – u Evropského soudu pro lidská práva. Od té doby jeho jméno figurovalo v další více než desítce případů, které Evropský soud pro lidská práva akceptoval a rozhodnutí v nich publikoval jako závazný právní názor.Byl zvolen Právníkem roku 2007 v oboru občanských a lidských práv, včetně práva ústavního. Od roku 2009 byl místopředsedou České advokátní komory, od roku 2010 byl členem Výboru pro lidská práva Rady Evropských advokátních komor a Advokátních sdružení. V roce 2003 se stal členem konzultativního sboru v oboru právním prezidenta republiky a v roce 2011 členem Legislativní rady vlády ČR.Je autorem mnoha právníky a experty vyhledávaných odborných textů, žádaných pro jejich úzkou specializaci a mimořádná témata, která však vždy dokázal zpřístupnit lidským a srozumitelným pojetím s respektem k dané látce jako např. Život v Evropě v 21. století, Katedrála a pravidla hry na spravedlnost či O svobodě a právní pomoci.Parlamentní shromáždění Rady Evropy zvolilo dne 27. 6. 2012 JUDr. Aleše Pejchala novým soudcem Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku za Českou republiku. Funkce se na devět let ujal 5. listopadu 2012.