Konec osoby blízké? Ne, jen běžná zodpovědnost za vlastní majetek

„Provozovatel vozidla zajistí, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu,“ velí nové předpisy. Nikdy by mě nenapadlo, že to odporuje jiné větě z jednoho mnohem důležitějšího dokumentu: „Každý má právo odepřít výpověď, jestliže by jí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobě blízké.“ Soudě dle laviny rozhořčených komentářů jsem s tímhle názorem osamělý. Ještě než mi vynadáte do ovčanů a pošlete do Brusele, upozorním vás na místa, ve kterých argumentace odpůrců novely kulhá.

Konec rodinných defilé na služebnách

Právo odepřít výpověď proti sobě nebo osobě blízké vám zůstává. Nikdo vás nebude mučit, držet ve vazbě ani jinou šikanou nutit zazpívat a dostat tak sebe nebo milované do nesnází – proti čemuž má tohle právo bránit a taky to bude dělat dál. Ochrana blízkých v důsledku dokonce mírně posílila. Až vám totiž přijde dopis od policie za přestupek spáchaný rodinným autem, můžete si to vyřešit se skutečným viníkem doma a zaplatit těch několik stovek, o které ho můžete, a nemusíte zkasírovat, složenkou. Pro záchranu vlastních bodů už nebudete muset skutečného viníka, řekněme dceru, tlačit k přiznání ani se odkazovat na polokonkrétní „osobu blízkou“ a své děti a manžela či manželku tak vystavovat riziku, že je policie bude předvolávat k podání vysvětlení.

Že je to „zpoplatnění práva nevypovídat“ až dvěma a půl tisíci korunami? Úplně stejné, jako když vás kvůli přestupku zastaví hlídka: policistům se nemusíte k ničemu přiznávat, ale pokud mají důkaz, že jste právě udělal něco špatně, z pokuty se přece taky nevymlčíte. Právo nevypovídat totiž není kouzelný Arabelin prsten, který vyzmizíkuje nepříjemnosti – ale prostá možnost mlčet, když je to výhodnější. Což obvykle není.

Za svou kreditku nesete zodpovědnost, tak proč ji nedovedete nést za auto?

Pro utlumení vášní si připomeňme, že zodpovědnost vlastníka funguje u řady jiných věcí a samozřejmé to tak přijde i těm nejsvobodomyslnějším. Koncept osobní zodpovědnosti je ostatně pilířem soukromého vlastnictví. Protipólem těchto rodných dvojčat je svět, kde patří všechno všem, a nikdo proto za nic nemůže.

Výmluvným příkladem jsou střelné zbraně. Pokud nějakou máte a nezabezpečíte ji proti zneužití, hrozí vám podle § 76a zákona o zbraních pokuta v řádu desítek tisíc, i když se nikomu nic nestane. Jestliže vám zdivočelý syn vezme revolver, postřelí s ním při přepadení herny barmanku a ztratí ho na útěku, pořád budete mít právo nevypovídat proti sobě i svým blízkým – ale zároveň ponesete zodpovědnost člověka, který si měl na svůj majetek dávat pozor.

Srovnání se zbraněmi je trochu přitažené za vlasy, ač v Česku zabíjejí řádově méně nezúčastněných lidí než auta. Pro další příklad tedy nakoukněte do peněženky. Půjčujete příbuzným na internetové nákupy svoji kartu? Pokud ano, děláte to s vědomím, že na výpisu teoreticky můžete objevit několikatisícovou útratu za sázky nebo porno, která nebude vaše. Zavoláte pak do banky, že za to může osoba blízká, ať proto zruší transakci? Ne. Nezajímalo by je, kdo to udělal – vysmáli by se vám, že si máte na svůj majetek dávat pozor.

Podobně nesete zodpovědnost za neporušenost svého elektroměru nebo za to co se děje s vaší přípojkou k internetu. To je mimochodem daleko tvrdší úděl, protože zatímco každý prosťáček umí zamknout auto, jen minimum lidí si zvládne pořádně zabezpečit síť. Cokoliv vám ve vašem domě někdo provede s elektroměrem nebo routerem, ať už to bude váš příbuzný, nebo někdo docela cizí, to bude na vás. Pořád bude mít právo nevypovídat proti sobě či blízkým, to vám ovšem asi moc nepomůže.

Mou pointu už si domyslíte. Je to vaše auto. Na soukromém pozemku si s ním pořád můžete dovádět, jak chcete. Odteď ale coby svrchovaní majitelé klíčků ručíte za to, že na veřejné silnici bude jezdit podle předpisů. Ta zodpovědnost je spíš symbolická než drakonická a samozřejmě se vám ani tak nemusí líbit. Mně se ale zase nelíbí poslouchat silniční kovboje, kteří se můžou uvztekat nad tím, že k právům patří i povinnosti.

Pro platnost argumentů je to irelevantní, aspoň ale ušetřím D-FENSákům psaní komentářů o pumpičkářském vohnoutovi: mám auto a za poslední rok jsem s ním najezdil patnáct tisíc kilometrů.