Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Náhražky, barviva, aromata a strávnická gramotnost. Rozhovor s Rudolfem Náprstkem

Ondřej Tůma
Ondřej Tůma
19. 1. 2013

V pokračování rozhovoru s předsedou občanského sdružení Zdravá potravina se podíváme na zoubek spotřebitelským mýtům, potravinám bez cukru, margarínům zdravějších másla a přísadám z kopyt a lidských nehtů. Dobrou chuť.

Náhražky, barviva, aromata a strávnická gramotnost. Rozhovor s Rudolfem Náprstkem

S potravinami je jistě spojeno i hodně spotřebitelských mýtů? O kterých potravinách se třeba říká, že jsou zdravé, i když skutečnost je jiná?

O spotřebitelských mýtech by se dal napsat celý článek. Určitě bych uvedl příklad margarínu a klasického másla. Z reklam se na nás valí, jak jsou margaríny zdravé a prospěšné. Máslo je pak stavěné do pozice něčeho nezdravého, čemu bychom se měli vyhýbat. To ale není pravda. Minimálně v případě, že ho nebudete jíst po kilech. Jestliže si ho ale občas namažete na chleba, nebo si na něm na pánvičce osmahnete zeleninu, tak bude vždycky lepší než nějaké margaríny nebo speciální oleje.

Rád bych taky zmínil balené vody. Byla doba, kdy je rodiny každý týden nakupovaly po kartonech a utrácely za ně spoustu peněz. Dokonce existovaly zaplacené výzkumy, které měly očerňovat kohoutkovou vodu, aby se balená líp prodávala. Naštěstí v posledních letech už lidé přicházejí na to, že kohoutková voda je minimálně stejně dobrá jako ta balená.

Hodně lidí si kupuje dražší potraviny s představou, že za vyšší cenu automaticky dostávají vyšší kvalitu...

Určitě dává smysl, když někdo říká, že si rád připlatí za kvalitu. Bohužel vždycky to tak neplatí. Sám jsem se nedávno nachytal, když jsem si ve spěchu vybral v supermarketu džus, u kterého jsem podle ceny počítal s tím, že bude stoprocentní. A pak jsem se doma divil, protože ovocné složky v něm bylo jenom dvacet procent.

A co potraviny pro děti? Ty bývají také často problematické, přestože se na ně vztahují přísnější regulace.

Výrobci o svých produktech pro děti často tvrdí, jak jsou zdravé. Pokud se ale třeba u nějakých sladkostí uvádí, že jsou pro děti prospěšné, tak je to samozřejmě hloupost. Často se slovo „dětské“ dává i do samotného názvu výrobku, aby to u spotřebitelů navozovalo dojem, že jde o něco zdravějšího. Zákon to bohužel nijak nereguluje, takže výrobci můžou dál provozovat tyhle slovní hrátky.

Jaké další triky výrobci rádi používají?

Celkem často se na výrobcích tučným písmem uvádí, že jsou bez konzervantů. To ale neznamená, že v nich nejsou umělá barviva a umělá sladidla, která přitom našemu tělu můžou škodit úplně stejně. To samé platí i naopak. Když výrobce zdůrazňuje, že potravina neobsahuje žádná umělá sladidla ani barviva, tak v ní obvykle najdete spoustu konzervantů. Zkrátka bez podrobného čtení etikety se to neobejde – ano stojí to čas, ale já jsem přesvědčený o tom, že půlhodina věnovaná studování etiket nebo složení potravin na našem webu Chemievjidle.cz bude pro spotřebitele hodně přínosná.

Někteří spotřebitelé se snaží vyhnout všem éčkům v potravinách, i když jsou některá z nich naprosto přirozená. Před kterými éčky bychom se měli mít skutečně na pozoru?

Éček je přes 390 a určitě se nedá říct, že by byla všechna špatná. Minimálně sto z nich je přírodního charakteru. Já bych spíš jmenoval určité skupiny éček, kterým je bezesporu dobré se vyhnout. Jde především o umělá sladidla, umělá barviva a umělé konzervanty. Ještě bych k nim přidal aromata, která sice nejsou označována jako éčka, ale na spoustu z nich bychom si měli dávat pozor. Když se podíváte na naše stránky, máme éčka odstupňovaná podle škodlivosti od nuly do sedmičky. Nula je naprosto nezávadná, zatímco sedmičky se za každou cenu vyvarujte. Máme také mobilní aplikaci Nutriatlas, takže si éčka můžete kontrolovat i ve svém mobilu přímo v supermarketu.

Co všechno se může v podobě éček v potravinách objevit?

V poslední době se hodně mluví o kyselině karmínové, která se také označuje jako košenila. Jde o červené barvivo, které se vyrábí z červce nopálového. To je takový brouček, který pochází z Latinské Ameriky, kde žije na kaktusech. Když se rozmáčkne, tak má sytě červenou barvu. Pokud se podíváte do složení některých výrobků, tak ho najdete třeba ve sladkostech pro děti, jahodových jogurtech a mnoha dalších potravinách. Dále bych určitě jmenoval také L-cystein, který se získává z různých částí těl živočichů, ale i lidí. Může jít například o lidské nehty nebo vlasy. Tahle látka se dává do pečiva. Vtipné na tom je, že obiloviny ji v sobě mají přirozeně, ale jen ve slupce, která se však kvůli tomu, aby výrobek vypadal lépe, odstraňuje. Pak to musíme nahrazovat něčím z vlasů, nehtů, kopýtek a tak podobně.

Varujete i před umělými sladidly. Ta jsou přitom výrobci často vyzdvihována jako zdravější varianta.

Bohužel to tak je. Když někde vidíte nápis „light“ nebo „bez cukru“, tak byste měli rozhodně zpozornět. Umělá sladidla jsou totiž většinou škodlivé látky. Tak třeba sacharin se v minulosti vyráběl z toluenu. Aspartam nebo cyklamáty můžou dokonce podle některých studií způsobovat rakovinu.

Jaké náhražky cukru jsou tedy přijatelné?

Používat se začíná například stévie, což je tropická rostlinka s neuvěřitelně sladkou chutí. Její zapojení do výroby je však stále ještě poměrně nákladné. Někdy se tak můžeme setkat s tím, že se na obalu výrobku velkými písmeny uvádí, že jako sladidlo je použita právě stévie, ale když si přečtete podrobné složení, tak zjistíte, že jí je tam jen zlomek procenta, jakási kapička v hektolitru, a cyklamáty a aspartamy jsou ten zbytek, který tomu dává sladkou chuť. Tohle dělá třeba Kofola. Je to sice legální, ale...

Proč výrobci tak moc prosazují umělá sladidla, i když jsou pro zdraví spotřebitelů škodlivá?

V byznyse jde především o peníze. A když kilo aspartamu nahradí pět set kilo cukru, tak je to velmi jednoduchá matematika. Výrobci vám samozřejmě budou tvrdit, že to jinak dělat nejde a že ta éčka ve skutečnosti nejsou tak škodlivá, jak se říká. Ale o tom si každý musí udělat obrázek sám. Chtěl bych zdůraznit, co jsem už zmínil několikrát. Lidé musí věnovat čas prostudování složení potravin a aktivně se zajímat o informace o potravinách a jídle obecně. Jsem přesvědčený o tom, že každý člověk by neměl mít jen např. základní finanční gramotnost, ale i základní gramotnost o výživě a stravování, hodí se nám totiž každý den. 


Občanské sdružení Zdravá potravina

Občanské sdružení Zdravá potravina spravuje seznam éček Emulgatory.cz a největší databázi potravin Chemievjidle.cz a vydává mobilní aplikaci Nutriatlas. Jeho cílem je objektivně, nezávisle a nezaujatě informovat o potravinách a jejich složení a poskytovat lidem co nejvíc informací pro rozhodování co nakupovat, vařit a jíst. Na základě komplexního hodnocení podle řady kritérií uděluje sdružení výrobkům logo Zdravá potravina.


Rudolf Náprstek

Předseda Občanského sdružení Zdravá potravina se narodil v roce 1982 a do roku 2004 žil a hlavně jedl přesně opačně, než velí zdravý životní styl. Následky se dostavily: těžká alergie, špatná fyzická kondice a další zdravotní problémy. Po několika letech zjišťování informací a postupné proměně způsobu života zdravotní problémy zmizely. Od té doby se snaží pomáhat ostatním lidem, především pak na svých webových stránkách s obrovským množstvím informací o potravinách.

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte (3)

Vstoupit do diskuze
Ondřej Tůma

Ondřej Tůma

Vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Studoval také na Fakultě humanitních studií v Praze a na Goethe-Universität ve Frankfurtu nad Mohanem. Má za sebou stáže v Českém rozhlase... Více

Související témata

éčkanáhražkypotravinyRudolf NáprstekspotřebitelZdravá potravinazdraví
Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo