Velké redakce propouštějí, pronajímají části svých budov, rezignují na denní periodicitu. Desítky blogů odpočítávají poslední hodiny existence tištěných médií. Opravdu nastává konec novinového papíru? Indie, Čína či Brazílie spolu s většinou rozvojového světa nesouhlasí.
Že papírová kniha odumírá, dennímu tisku zvoní umíráček a budoucnost má snad jen placený on-line obsah, do světa vytruboval nejeden vizionář. OECD vydává varovné zprávy již mnoho let a mnohé webové stránky odpočítávají poslední hodiny existence tištěných médií – podle jedné z nich (viz obrázek) zanikne americký novinový trh už za sedm roků, v Česku si oblíbený nedělní plátek přestaneme kupovat nejpozději do roku 2024.
Zdroj: Future of Media
Mnohé statistiky dávají pesimistům za pravdu: V USA se novinový trh od roku 2008 smrskl o celých 30 procent, ve Velké Británii o 22 procent, v České republice o šest procent. Zisky z reklamy v novinách se v USA propadly na úroveň roku 1950 – na pouhých 20 miliard dolarů ročně (po přepočtení inflace), v roce 2000 tyto zisky byly více než trojnásobné! Tisíce novinářů přišly o práci, mnohé americké deníky dnes volné židle ve svých redakcích pronajímají mediálním start-up firmám.
I nejslavnější deníky hledají strategické partnery: Bývalý operativec KGB Alexander Lebeděv koupil 75procentní podíl v londýnském Evening Standard za pouhou jednu libru. O poznání dráž vyšel vstup mexického miliardáře Carlose Slima Helú do New York Times. Za svoji půjčku redakci ve výši 250 milionů dolarů získal 17procentní podíl. V obou případech redaktoři i čtenáři snášejí vstup kontroverzních podnikatelů do těchto deníků jen s největším sebezapřením.
Asie, novinářská velmoc
Je ovšem situace opravdu ztracená? Novinový byznys je daleko od bankrotu. Ročně se v tomto odvětví po celém světě protočí na 190 miliard dolarů. Půl miliardy lidí si noviny denně koupí, víc než 1,5 miliardy pak přečte. K internetu se denně dostane skoro o 20 procent méně lidí, noviny tak stále vedou.
Globálně se počet vydávaných titulů od roku 2000 dokonce zdvojnásobil! Objem prodaných výtisků roste v Brazílii (12 procent), Indii (11 procent) i v Číně (10 procent). Indie se v roce 2008, kdy předstihla Čínu, stále novinářskou velmocí: Denně se tu prodá 110 milionů novinových exemplářů, mezi červnem 2009 a stejným měsícem o rok později vzrostl objem reklamních zakázek o těžko neuvěřitelných 32 procent. Ostatně v Asii dnes sídlí 67 ze sta nejprodávanějších novinových titulů světa!
Důvodem je vzrůstající kupní síla tamní střední třídy a jistě i rostoucí gramotnost v rozvojových státech. Noviny se spolu s desítkami komunitních rádií a satelitních televizí stávají novým kanálem informací o světě, nabízejí to, co v zahraničí pravidelně obstarávají bezplatné weby: aktuality, názorovou debatu, ale třeba i inzeráty (v Americe i mnoha zemích EU vytlačené populárními craigslists), vzkazy a kontakt mezi tisíce kilometry vzdálenými provinciemi. Rozvoji nespočetných titulů napomáhá etnická, kulturní, ale hlavně jazyková rozmanitost většiny rozvojových zemí. Jinými slovy, každé početnější etnikum chce své noviny. (Jenom v Jižní Africe vychází 23 deníků pro čtyři hlavní etnické skupiny, které spolu mluví 16 jazyky.)
Přesto je s otazníkem, jak dlouho takto nastavený trend vydrží. Telekomunikační revoluce se prodírá i do Afriky a Asie – jen za poslední rok tam vzrostl počet uživatelů internetu o 36 a 19 procent (v tomto pořadí). Podobně vzrůstající trend má i počet uživatelů mobilních telefonů. Facebook, Google, Youtube i Twitter jsou již nezbytnou součástí slovníků mladých po celém světě. Mikro blogy, super lokální žurnalistika, facebookové skupiny – všechny tyto nástroje pronikají i do zemí, kde se zrovna nekoná arabské jaro či jiná barevná revoluce. Aktivistická žurnalistika má navíc jednu obrovskou výhodu: Nemusí platit své přispěvatele. Extrémně nízké platy, a tudíž vysoká inklinace ke korupci jsou tak podle mnoha analytiků největší hrozbou pro noviny v rozvojových zemích, větší než například kontrola ze strany státu.
Obecnější otázkou samozřejmě zůstává, zda nás má ústup novin ze slávy trápit. Značka zůstane značkou a New York Times či Chicago Tribune mají dnes díky svým on-line edicím víc čtenářů než kdy ve své historii. Je jenom na vlastnících těchto deníků svůj potenciál proměnit v řeč čísel – a potenciálu je dost: webová reklama dosud tvoří jen čtyři procenta příjmů většiny novinářských kolosů, ta tištěná přitom vydělávala často dvacetkrát tolik.
