Nejprve uvažme, že výsledky průzkumu jsou nejspíše vychýlené, jelikož určité procento dívek (si) patrně nechtělo přiznat svoji „přízemnost“ tím, že by deklarovaly upřednostnění tělesného vylepšení před „optimalizací ducha“. Jenže – je ona (nejspíše) více než polovina mladých žen opravdu „bláznivá“?
Chytrost nejsou žádné prachy
Ekonomové Jeffrey Zax a Daniel Rees publikovali v roce 2001 studii, v níž zkoumali faktory (včetně hodnoty IQ), které ovlivňují výši příjmu mezi 35. a 53. rokem života. Zjistili třeba, že 85 procent rozložení výše příjmu ve 35. roce života absolutně nelze vysvětlit žádným z faktorů, jež byly u těch samých lidí zjištěny v osmnácti. Takže i když má někdo v osmnácti IQ jako Einstein, není to pro něj dostatečnou zárukou, že bude v pětatřiceti byť jen obstojně finančně zajištěn. Další studie prokázala navíc to, že jakkoli je souvislost mezi inteligencí a výší příjmu chatrná, na Západě ještě dále oslabuje – v osmdesátých letech byla znatelnější než dnes. To vše zřejmě ony mladé dámy – alespoň intuitivně – tuší. Ve zvýšení IQ tedy nevidí významnou hodnotu celkem racionálně; a upřednostnění zvětšení poprsí tak nelze označit za bláznivinu, zvláště pak, když ženám ještě zvyšuje sebedůvěru.
A jsou ty dívky do sebe zahleděné? Opak je pravdou. Jestliže vůbec společnost nějak oceňuje relativně vysoké IQ, pak – jak dokazují další studie – si benefity z této vysoké inteligence přisvojují v drtivé většině případů ti, kteří jsou jí nadáni. Společnost jako celek však – možná překvapivě – příliš obohacena není. Naproti tomu zvětšené poprsí mladých dívek svým způsobem, přímo i nepřímo, obohatí i řadu ostatních, spíše mužských členů té samé společnosti. Preference dívek, kterou Daily Maily popsal, je tudíž prospolečenská (přičemž to však samo o sobě negarantuje, že je i kdovíjak ušlechtilá), ne ryze sebestředná.
