Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis

Velký barman vás vidí. Chytré kamery obracejí marketing naruby (a děsí zákazníky)

Michal Kašpárek
Michal Kašpárek | 24. 5. 2012 | 1 450
marketingochrana soukromíosobní údajerozpoznávání tvářescenetapsoukromí

Nová služba v přímém přenose roztrubuje, ve kterých podnicích je plno, jak staří lidé tam zrovna jsou a jaký je poměr mužů a žen. A to je teprve začátek!

Velký barman vás vidí. Chytré kamery obracejí marketing naruby (a děsí zákazníky)

„Nejméně vítaná firma v San Francisku.“ Tak kalifornská novinářka Liz Gannesová označila ambiciózní službu SceneTap, jejíž obchodní zástupci nabídli spolupráci několika tamním podnikům. Nijak tím nepřeháněla, protože pouhé jednání s touto texaskou společností vyneslo některým barům bojkot ze strany poděšených zákazníků.

Ve světě, kde si lidé, seč můžou, hlídají zbytky soukromí, totiž SceneTap působí jako románový Velký bratr zkřížený s Rupertem Murdochem a Berniem Ecclestonem. Svými kamerami připraví lidi o důstojnost, svými mobilními aplikacemi z nich vytáhne ještě víc peněz za noční život. Jenomže v řece laciné kritiky se topí důležitější informace: způsoby, jakými firmy lákají své zákazníky, komunikují s nimi a hodnotí své podnikání, se můžou brzy radikálně změnit.

Hlášení obecního rozhlasu: do výčepu ani nechoďte, dnes je to tam samej nerudnej dědek

Technický i obchodní princip SceneTap je jednoduchý. V barech a klubech, které o to požádají, firma nainstaluje své kamery a počítače. Ty sledují rej okolo a pomocí technologie pro rozeznávání tváří neustále počítají tři informace: Nakolik je podnik zaplněný? Jaký je poměr pohlaví mezi hosty? Jak jsou lidé v průměru staří? Tato čísla – nikoliv záznam z kamer ani fotografie tváří – posílá systém na centrální server.

Uživatelé si pak na svých mobilech můžou zobrazit bary v okolí právě s těmito třemi ukazateli, zprůměrovanými za poslední půl hodinu. A podle toho se rozhodnout, kam vyrazí. „Franto, půjdem k Sedmi trpaslíkum? Tam to žije, skoro plno.“ – „U Trpaslíků ale nesbalíme žádný kočky. Podívej, U Zapomenutýho střevíčku je sedmdesát procent holek, průměrnej věk pod dvacet a půlka stolů je ještě volná.“

Vyzkoušet si to můžete sami na svém telefonu, stačí „SceneTap“ zdarma stáhnout z obchodu s aplikacemi. Jenomže nejbližší podnik bude šest tisíc mil daleko.

Jak se provozovatelé SceneTap živí? Tipoval jsem, že budou vybírat od zúčastněných podniků poplatky podobně jako český Lunchtime, ale k mému překvapení vydělává služba „normálně“ – z reklamy.

Až půjde pohyb zákazníků v kamenných obchodech analyzovat tak snadno a levně jako na webu...

SceneTap těží z rychlého rozvoje technologií usnadňujících rozpoznání tváří. S těmi jste se už nejspíš sami setkali. Některé notebooky se odemknou bez hesla, když na webkameře poznají svého majitele. Moderní fotoaparáty umí zaostřovat na obličej a obrázek pořídit ve chvíli, kdy se fotografovaný usmívá a nemrká. Rozšířený program Picasa zvládne vytvářet fotoalba podle lidí na fotkách. Facebook vám zase napovídá, které přátele máte na snímcích označit. Denně se objevují nové podobné aplikace a služby. Byznys s rozeznáváním tváří se rozjel tak rychle, až se dá říci, že obličeje jsou z hlediska rentability nová ňadra.

Zatím ale nikdo nebyl tak bezskrupulózní jako SceneTap. Pouhým vkročením do baru dáváte souhlas se svým filmováním a přeměřováním lebky. Z žen dělá lovnou zvěř, ze starších spolustolovníků zase malomocné, kterým je lepší se vyhnout.

Samotná technologie běžící v jeho srdci je ale vzrušující. Konečně lze totiž provoz kamenných restaurací a obchodů sledovat tak snadno jako provoz těch internetových.

Než si totiž dnes na webu objednáte řekněme voňavku, většina e-shopů bude sledovat každý váš krok. Přišli jste přes odkaz na Facebooku, z reklamy na Googlu, či z vyhledávání Seznamu? Co všechno jste si prohlédli? Dali jste si něco do košíku a pak zase zpět? Provozovatelé pak v noci nad lahví vína koukají do grafů a přemýšlí, co udělat jinak, líp. Jak vyjít zákazníkům vstříc, méně je mást, případně je ještě víc zblbnout výhodnou nebo „výhodnou“ nabídkou.

A teď si představte, že máte jako manažeři obchodního řetězce nebo třeba jen malí živnostníci k dispozici levnou analýzu tváří synchronizovanou s výpisy z pokladny. Předsudky možná dostanou facku od tvrdých dat. Vždycky jste si mysleli, že jste rodinná restaurace a zbytek klientely přehlíželi. Najednou vidíte, že 70 procent tržeb dělají mladí muži pod třicet ve společnosti jim podobných. Nestálo by za to vyměnit cedule? Do pánského oddělení vašeho krámu s oděvem chodí hlavně ženy, k pokladně si ale odnesou zlomek toho co z dámského – nestálo by za to nabídnout jim možnost vrátit nenošené oblečení, aby si partner mohl košili doma beze strachu vyzkoušet?

A teď si představte, že by ty informace mohly být veřejné, seřazené v žebříčcích: do podniku X chodí v Praze nejvíc mladých, v obchoďáku Y lze v sobotu nakoupit nejrychleji, v rodinné restauraci Z pláče nejméně dětí pod šest let a nejvíc tatínků se usmívá…

SceneTap tohle sice neumožňuje, předvádí ale ty samé technologie v akci a od rafinovaných analytických nástrojů už nás dělí jen lenost, případně píle ambiciózních programátorů. Pak ještě trocha pozornosti investorů. A samozřejmě: fantazie.

Argument proti? Sentiment

Před jednotlivci i společností tak stojí další velké téma, které si musí vyřešit. Obětovat část soukromí výměnou za lépe šlapající ekonomiku? Rozpoznávání tváří je znepokojující technologií, a to jste ani nemuseli na vysoké nafotit pornofotky v domnění, že se na ně nikdy nepřijde. SceneTap je navíc machistická, nevkusná hříčka, z jejichž tří metrik je jen jedna – zaplněnost – praktická a politicky korektní. Zároveň je ale nutné před propadnutím hysterii vzpomenout několik věcí.

Předně, v obchodech a barech vás kamery sledují už teď, a na rozdíl od těchto nových technologií neukládají anonymizovaná data, ale syrový záznam reality – vaši tvář, každé vaše gesto, to že jste chytli kamarádku za ruku ve chvíli, kdy byla manželka na toaletě. I tyto pásky jsou ale nevinné ve srovnání s tím, co o vás ví Google a poskytovatel vašeho připojení. Tedy pokud nejste skutečnými světci, pro které jsou nejlechtivějšími stránkami Peníze.cz.

V neposlední řadě: zatím necháváme na hostinských, aby se rozhodli, zda povolit kouření, a na hostech, aby si vybrali, zda do začuzených hospod budou, nebo nebudou chodit. Z tohohle pohledu se regulování kamer, které nezpůsobují rakovinu, jeví jako neopodstatněné.

Racionální argumenty stojí na straně anonymního sledování, důkladného analyzování dat a následného zlepšování služeb. To ale neutěšuje můj smutek nad mizejícím světem, ve kterém byl člověk spíše zákazníkem a hostem než demografickou jednotkou a statisticky pozoruhodným dopravním prostředkem platební karty.

Hostinský Palivec z Osudů dobrého vojáka Švejka by SceneTap zkrátka nepřipustil. Na druhou stranu by mu snad trochu agresivnější marketing do hospody U Kalicha nahnal víc zákazníků, než byl osudový „jen jeden host. Byl to civilní strážník Bretschneider, stojící ve službách státní policie.“

Autor článku

Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

Po studiu žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě prošel MF DNES a redakcemi Computer Pressu. Mezi lety 2009 a 2016 byl na volné noze, od roku 2017 do jara 2021 vedl Finmag.cz a editoval tištěný Finmag. Od jara 2021 edituje články datového týmu ČRo a píše komentáře pro Seznam Zprávy.