Linda Vavříková: Mám podnikání v krvi

Jak vás vůbec napadlo prodávat něco, na co si člověk nemůže sahnout?

Byla jsem několikrát v Americe a říkala si, že trh služeb tam vypadá úplně jinak než u nás. Takže jsem chtěla jít tímto směrem. Nejsřív jsem měla v úmyslu zprostředkovávat a distribuovat klasické dárky. Když jsem se nad tím ale zamyslela, došlo mi, že mnohem zajímavější by bylo prodávat nehmotné dárky spojené s nějakým zážitkem. Jejich distribuce je mnohem praktičtější a jedná se o něco, co člověk jen tak nezapomene. Je to zkrátka originální. Navíc jsem si zjistila, že ten koncept ve světě funguje.

Byl to váš první podnikatelský pokus?

Ještě předtím jsem s kamarádem rozjížděla jeden projekt, ve kterém jsme chtěli zprostředkovávat divadelní představení. Plánovali jsme si nasmlouvat divadla a přeprodávat lístky firmám. Byl to ale jen pokus, nakonec jsme si každý založili jinou firmu.

Podnikání je vám tedy souzeno...

Mám podnikatelskou krev. Podnikala moje babička i maminka. Už když jsme rozjížděli Allegrii s tehdejším přítelem, dnes manželem, měli jsme v hlavě ještě další podnikatelské záměry. Řekla bych, že některé byly celkem životaschopné. Jeden jsme dokonce krátce spustili. Server Ingolfer, který sdružoval recenze o golfových hřištích. Celkem brzy nám ale došlo, že by asi nešlo o zvlášť výdělečnou věc. Další projekty se sice neuskutečnily, ale přesto si je nechám pro sebe. Třeba se k nim ještě vrátím.

V jednom z rozhovorů jste říkala, že název Allegria není úplně ideální, že jste chtěla firmu přejmenovat.

Vybrat tenhle název byl vážně nesmysl. Je to cizí slovo, nikdo přesně neví, jak se píše, a ještě k tomu se to plete s alergií. Zhruba po roce jsme to chtěli změnit a pojmenovat to jen Firma na zážitky, ale zjistili jsme, že už to někdo má takhle v povědomí. Nakonec jsme zvolili schizofrenní řešení a spojili jsme oba názvy dohromady.

Zlomem bylo vítezství v soutěži

Jak dlouho trvalo, než se prvotní nápad s firmou na zážitky přeměnil v realitu?

Chviličku. Na začátku to ale byl trochu jiný koncept. Na našich webovkách člověk poptal nějaký zážitkový dárek a my mu zpátky poslali nabídku na míru. Měla jsem totiž paranoidní představu, že když dám všechny nabídky rovnou na internet, tak mi někdo ukradne know-how. Ještě další půl rok pak trvalo, než se koncept přeměnil a stala se z toho firma na zážitky v dnešní podobě.

Kdy jste začala věřit, že se ze zážitků stane opravdu dobrý byznys?

To je těžké. Svým způsobem nikdy a zároveň jsem věřila vždycky. Kdybych tomu nevěřila, tak bych do toho vůbec nešla. Samozřejmě jsem prošla fázemi, kdy jsem byla na pochybách.

Jak se váš byznys postupně rozjížděl? Co by se dalo vypíchnout?

Zlomové pro mě byly tři momenty. Za prvé, když jsem v roce 2006 vyhrála Živnostníka roku. Najednou jsem dostávala prostor v médiích, mluvilo se o tom, že existuje firma, která prodává zážitky. Stala se z nás opravdová firma se vším všudy. Na druhou stranu, když lidé viděli, že model funguje, vznikla taky řada konkurenčních firem.

Druhý důležitý bod přišel v roce 2008, kdy jsme vstoupili do mezinárodní zážitkové aliance GEA. Najednou jsme stáli po boku nejlepších firem světa, které se věnujou tomuhle byznysu. Pozitivní pro mě bylo i zjištění, že nejsme zas takoví trpaslíci, jak jsem si myslela, ale že si s ostatními v branži máme o čem povídat.

A co následovalo potom?

V roce 2009 k nám vstoupil investor. Šlo o společnost Media Bohemia Daniela Sedláčka, která vlastní především regionální radia a internetové servery. Znamenalo to pro nás velkou změnu. Nejen v tom, že jsme prodali půlku firmy, ale také v možnosti využívat zázemí a úzké spolupráce s takhle velkým mediálním kolosem.

Měli jste již předtím nějaké nabídky na odprodání části firmy?

Nabídek bylo docela dost, ale nikdy nešlo o nic, nad čím bych dlouze přemýšlela. Nešlo nám o peníze. Chtěli jsme, aby to firmu posunulo dál. Aby se nám otevřely nové možnosti. S lidmi z Media Bohemia jsme si navíc velmi dobře sedli i lidsky, což je pro nás hodně důležité.

Není problém sehnat tisíc dalších zážitků

Kolik nabízíte dohromady zážitků?

V Allegrii je to zhruba šest set zážitků. Jejich počet ale stále roste, protože se snažíme ve větší míře rozšířit do regionů. V roce 2011 jsme koupili konkurenční firmu Den jak sen, která nabízí tematicky laděné zážitkové balíčky. Zážitků má v portfoliu zhruba pět set. Dohromady tedy nabízíme něco málo přes tisíc zážitků. Já si ale myslím, že by to nemělo být o počtech, ale o kvalitě. Není problém sehnat dalších tisíc zážitků, ale lepší je nabízet jen ověřené služby.

Máte spíš klienty mezi firmami, nebo mezi jednotlivci?

Postupem času se ten poměr začíná srovnávat, ale jednotlivci pro nás vždy byli a myslím si, že i nadále budou, tím hlavním segmentem. Ze začátku firmy tvořily třeba jen deset procent zakázek, letos by to už mělo být přes čtyřicet procent.

Vyzkoušela jste si všechny zážitky, které nabízíte, na vlastní kůži, nebo máte nějaké „testovače“, kteří mají na starost posuzování kvality nabízených služeb od dodavatelů?

Daleko víc než já zkouší nabízené služby můj manžel, který vede oddělení péče o dodavatele. Díky tomu, že jsme na trhu se zážitky největší a máme dostatek zaměstnanců, můžeme si dovolit speciální oddělení pouze pro tuhle problematiku.

A který ze zážitků z vaší nabídky máte nejradši?

Miluju zámek Mcely nad Prahou, kde si za dva dny neuvěřitelně odpočnu a pročistím hlavu. Z těch adrenalinovějších třeba indoor skydiving, což je takové to létání ve větrném tunelu. Pak si také užívám nejrůznější gurmánské zážitky.

O jaké zážitky mají největší zájem zákazníci? Co Čechy nejvíce táhne?

Aktuálně nejprodávanějším zážitkem je právě indoor skydiving. Na druhém místě je jízda ve Ferrari a třetí projížďka v Hummeru. Zájem je ale také o nejrůznější pobytové zážitky a masáže.

Rodinná firma

Pomáhal vám manžel s firmou už od začátku?

Od úplného začátku ne, ale zhruba po roce se do toho už plně zapojil. Zhruba koncem roku 2006 se nahrnula spousta obchodních nabídek a já jsem to absolutně nestíhala vyřizovat. Manžel mi tedy nabídl, že mi s tím pomůže. Když pak viděl, jaký v tom je potenciál, tak jsme se dohodli, že se tomu bude věnovat také na plný úvazek.

Není někdy v soukromém životě překážkou, že spolu manželé také podnikají? Nehádáte se moc kvůli práci?

Má to spoustu výhod i nevýhod. Když se spolu pohádáme cestou na obchodní jednání, tak se spolu pak hádáme i doma. Na druhou stranu každý pracovní problém zkrátka musíme vyřešit, nebo bychom se doma zabili. Navíc máme každý na starosti jiné oddělení, takže spolu nemusíme tolik bojovat. Hodí se to také při péči o děti. Máme třiapůlletou dcerku, teď čekáme druhé miminko.Popracovní stránce si tak můžeme s manželem maximálně vyjít vstříc a uzpůsobit to, aby jeden z nás měl na dítě vždycky čas.

Jak se změnilo vaše podnikání po narození miminka?

Člověk najednou všechno přehodnotí. Dcerka se pro mě stala prioritou číslo jedna. Bylo těžké všechno vyřešit po časové stránce. Já bych ale asi nedovedla celou dobu jen tak sedět doma s dítětem. Díky tomu, že podnikám, mám ve firmě manžela a tolerantní investory, jsem si mohla spoustu věcí vyřizovat z domu. A také postupně začít chodit do kanceláře. Nejdříve jeden den v týdnu a pak to stupňovat.

Poznamenala obchod se zážitky finanční krize?

Nejvíc jsme to začali pociťovat v roce 2008, když už se o finanční krizi sice mluvilo v médiích, ale na spotřebitele ještě neměla výrazný dopad. V období Vánoc, což je vlastně naše hlavní prodejní sezóna, nám křivky najednou přestaly růst. Trochu nás to vyděsilo, ale už během roku 2009 se to začalo vracet do normálu.

Slevové servery moc nefungujou

A jak se díváte vaši konkurenci na trhu zážitkových firem?

Musíme sledovat konkurenci přímou i nepřímou. Pokud bych měla hodnotit přímou konkurenci, což jsou ostatní zážitkové agentury, tak tam je to spíše smutné. Firem je totiž strašně moc, ale hrozně málo z nich to dělá dobře. U relativně mladého trhu je tahle situace velmi nebezpečná. Když někdo zbankrotuje nebo poskytuje špatné služby, tak to negativně ovlivní celý trh a lidé budou mít ze zážitkových firem strach. Byla bych tedy radši, kdybychom tady měli kvalitnější konkurenci, která spolu s námi bude zlepšovat celý trh.

A nepřímá konkurence?

To jsou hlavně slevové servery. Nejdřív jsme se toho hodně báli, na rozdíl od zahraničí se totiž v Česku slevové portály specializují především na služby, ale postupem času se ukázalo, že pro nás nebudou až tak velký problém. Cílové skupiny se celkem liší. U nás lidé víc kupují dárky druhým, na slevových serverech si kupují vouchery pro sebe. Při akcích na slevových serverech se navíc řada dodavatelů hodně zklamala.

Co máte konkrétně na mysli?

Dodavatelé si mysleli, že se k nim zákazníci ze slevových serverů budou vracet. Takhle to ale ne vždycky funguje. Když si někdo na internetu koupí večeři s poloviční slevou, tak se většinou nevrátí a nebude platit plnou cenu. Najde si na slevových serverech jinou restauraci, ve které se nají levně. Řada podniků šla s cenou až na dno a prodala tak velké množství voucherů. Časem je to ale začalo otravovat, což se projevilo i na chování k návštěvníkům ze slevových serverů. My se snažíme hlídat kapacity dodavatelů, aby se něco podobného nestalo.

Může vás oslovit klient s vlastním nápadem na zážitkový dárek?

Určitě ano, ale není to tak jednoduché. Samozřejmě vítáme, když klienti začnou přicházet s nějakými zajímavými nápady. Samotná realizace ale trvá celkem dlouho a většina lidí si chce koupit zážitek hned. Navíc musíme nabízet zážitky, o které bude mít zájem víc než jeden člověk.

Jaký byl nejbizarnější zážitek, který klient chtěl?

Jednou se na nás někdo obrátil, jestli můžeme dopravit slona na narozeninovou oslavu do paneláku. Jiný klient si chtěl zase vyzkoušet práci porodní asistentky.

Linda Vavříková

Při studiích žurnalistiky na Karlově univerzitě založila v roce 2005 firmu na zážitky Allegria. Působila jako redaktorka časopisu o počítačových hrách Score a marketingová ředitelka IT společnosti Combitrading. Se svým nápadem zprostředkovávat lidem dárky v podobě zážitků vyhrála v roce 2006 prestižní ocenění Živnostník roku. V roce 2008 vstoupila do Allegrie společnost Media Bohemia.

Linda Vavříková se narodila v roce 1982, je vdaná a její životní partner Josef Dvořák jí s vedením firmy pomáhá už řadu let. Spolu mají dceru Adinu, která letos oslaví čtyři roky.