David Ondráčka: Mafiáni už nehrají o svůj byznys, ale o kriminál

V posledních měsících a týdnech vyplouvá na povrch jedna korupční kauza za druhou. Jak to vnímáte?

Je to hodně dobrodružné. Přijde mi, že žijeme ve velmi překotné době, kdy se v základech otřásají poměry, které se tu vytvářely posledních dvacet let. Současná situace trochu připomíná Itálii v devadesátých letech, kdy došlo k takzvané „revoluci soudců“. Dalo by se říct, že tam tehdy vznikla jiná republika. Zcela se překopal politický systém, změnila se legislativa, velké strany ztratily vliv a začaly vznikat nové strany, podstatná část politické reprezentace byla vyšetřována kvůli korupci a řada politiků byla odsouzena. Nakonec to ale vedlo jen k nástupu Berlusconiho, ze kterého se budou Italové léčit ještě další generaci. Otázkou zůstává, jestli se nám podaří přejít k jiné republice, aniž by tu následovala „berlusconizace“.

U nás se ze soukromého sektoru žene do politiky například Andrej Babiš. Můžeme tu hledat paralelu?

Já bych nechtěl srovnávat Babiše s Berlusconim. Ten měl totiž tehdy v Itálii opravdu neuvěřitelnou pozici. Stačí se podívat na to, jak obrovský měl vliv na média, kolik televizí mu patřilo. Je ale zajímavé přemýšlet nad tím, s jakým záměrem u nás bohatí lidé vstupují do politiky a do protikorupčních aktivit. Jestli se jen krátce povezou na módní vlně, nebo hodlají skutečně něco dlouhodobě měnit. Ale to ukáže až čas.

Korupčních kauz v české politice je nebývalé množství. Někdo si to může vykládat tak, že tu korupce jen bují a narůstá. Jiný by zas mohl říct, že jen větší počet kauz vychází na povrch, což je vlastně dobře. Jak to tedy je?

Já se přikláním k té druhé variantě. To, že víc věcí vychází na povrch, je určitě dobrý signál. Dnes se už toho zkrátka nedá tolik ututlat jako dřív. Věřím, že je to spojeno s několika faktory. Jeden z nich je postupná emancipace policie a státního zastupitelství. Hodně kauz se daří odkrývat také investigativním novinářům, byť jsem k nim často kritický. Důležitým faktorem je i to, že občanská společnost nabývá na síle a je stále aktivnější. Lidé pociťují ekonomickou krizi na vlastní kůži a musí nějak reflektovat, že kvůli rozkrádání veřejných prostředků nejsou peníze na místní rozvoj a sociální programy nebo že musí platit vyšší daně. Svou roli určitě hraje i vývoj informačních technologií. Když nechcete na internetu zveřejnit nějakou informaci, tak je to podezřelé. Platy a odměny státních úředníků, zadávání zakázek, tady všude je tlak na větší transparentnost.

Vše nasvědčuje tomu, že se policie probrala z letargie a začíná jít korupčníkům po krku bez ohledu na jejich mocenskou pozici. Nemáte strach, že bude stále narůstat tlak na to, aby se podobným policejním aktivitám zabránilo?

Obavy určitě mám. Tohle obrození policejních složek a státního zastupitelství je zatím velmi křehké a může být velmi snadno zašlapáno do země. Mafiánské struktury si uvědomují, že jim tady hrozí potenciální nebezpečí. Dochází jim, že už nejde jen o zkažený byznys, ale o kriminál. Měli bychom se proto snažit, aby se státní zastupitelství dostatečně emancipovalo, aby se policejní složky zbavily informačních a politických okovů, které jim brání ve svobodném vyšetřování. Věřím, že časy, kdy se citlivé kauzy zametaly pod koberec, jsou už pryč.

Větší korupční kauzy byly v poslední době dotažené do konce i díky tomu, že vyšetřovatelé neinformovali své nadřízené a informace neunikaly k politikům. Naznačuje to, že se vyšetřování citlivých kauz shora bránilo?

Praxe byla skutečně taková, že stále hrozily neformální zásahy z vyšších míst, které by policisty a státní zástupce odrazovaly nebo jim ztěžovaly práci. Existoval také otevřený kanál, kterým byli informováni politici a spříznění podnikatelé o tom, jaké kauzy se právě vyšetřují. Tyhle informace se navíc velmi draze prodávaly na českém lobbistickém dvorečku. Teď se podařilo tenhle kanál přibrzdit a hodně lidí odstavit od choulostivých informací.

To se ale „kmotrům“ určitě moc nelíbí. Ustojí vyšetřovatelé silný tlak, který je na ně teď vyvíjen?

Jsem přesvědčený o tom, že pozitivní změna, která právě probíhá, se už nedá zastavit. Určitě se někdo bude snažit o to, aby se celý tento proces zabrzdil a všechno se zase vrátilo do starých kolejí. To už se ale nestane. Alespoň doufám.

Jak na vás působilo odvolání ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila a následné průtahy se jmenováním Lenky Bradáčové do funkce pražské vrchní státní zástupkyně?

Věřím, že odvolání ministra Pospíšila přímo souviselo se státním zastupitelstvím. Nemá cenu glorifikovat jednotlivce, jde o to, aby se nám podařilo nastavit institucionální struktury tak, aby fungovaly standardně nestranně a nemohly být ovlivněny z venku.

Když nakonec nový ministr spravedlnosti Pavel Blažek přeci jen jmenoval Lenku Bradáčovou do funkce, nebyla jeho řeč příliš pozitivní. Chvílemi nebylo jasné, jestli vůbec mluví k veřejnosti, nebo spíš k nějakým mocenským klikám.

Určitě to nedělal rád. Ke jmenování paní Bradáčové došlo i díky veřejnému a mediálnímu tlaku. Blažkovi prostě nic jiného nezbývalo. Velmi důležitou roli zde sehrál i nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman, který byl tvrdý a vytrvalý a nenechal se zviklat.

Nebojíte se toho, že dochází až k přílišné glorifikaci Lenky Bradáčové a že by to mohlo paradoxně ztížit její pozici?

Je pravda, že se tu vytvářejí naprosto nereálná očekávání, která nemůže jeden člověk nikdy naplnit. To bude hrát do karet i jejím odpůrcům, kteří budou tvrdit, že se vlastně nic moc nezměnilo. Na druhou stranu naše společnost potřebuje také nějaké hrdiny. Ve veřejných funkcích jich rozhodně není moc.

Jak sledujete vývoj případu zatčení a vyšetřování Davida Ratha?

V tomhle případě odvedla policie a státní zastupitelství skvělou práci. To, že se jim podařilo utajit sledování a odposlechy podezřelých až do doby, kdy získali přímé důkazy, a ještě je přistihli přímo při činu, je obrovský úspěch. Šlo navíc o velmi jasný signál naší politické a kvazipodnikatelské elitě, že imunita končí a že sazba deset až dvanáct let natvrdo může čekat i mnohé další.

Věříte tedy, že by mohl podobný osud brzy potkat i jiné vrcholné politiky?

Doufám. Samozřejmě nechci znít krvelačně a byl bych mnohem radši, kdyby politici a někteří podnikatelé tento vzkaz vyslyšeli a veřejný majetek přestali rozkrádat. Jsem si ale poměrně jistý, že další případy brzy přijdou. Jen mám strach z toho, aby společnost dokázala ustát, že bude policie každou chvíli přicházet s obviněními ze zpronevěry desítek a stovek milionů, že budou probíhat prohlídky a zatýkání. Mohlo by se stát, že lidi ztratí víru v režim a demokratické mechanismy. Bez této očisty se ale nemůžeme pohnout dál. Bylo by také naivní očekávat, že spravedlnost bude absolutní, že se vyřeší všechny kauzy, které se tu za posledních dvacet let odehrály. I tak jich ale bude velké množství.

Spekulovalo se o tom, že by za Davida Ratha mol zaplatit kauci Karel Janeček z Nadačního fondu proti korupci. Ten ho dokonce navštívil ve vězení a chtěl vědět, jestli by s ním Rath nespolupracoval na odkrývání dalších korupčních kauz. Nebyla tato iniciativa Karla Janečka spíš kontraproduktivní? U veřejnosti tím určitě body nezískal.

Šlo o hodně nešťastnou epizodu. V téhle branži se hrají různé hry a je dobré neskočit na každý lep a své kroky a jejich důsledky pořádně promyslet.

Jak na vás působilo chování ministra financí Miroslava Kalouska při řešení kauzy letadel CASA?

Bylo zřejmé, že v tomto případě vypadl ministr Kalousek úplně z role. Jeho image profesionálního tvrďáka vzala za své. Je důležité ptát se, proč se choval takhle hystericky. Vysvětlení může být víc. Mohl chránit svého člověka, kterému to slíbil. Jako gentleman navíc hájil ženu. Zároveň však mohlo jít o jeho vlastní obchodní zájmy, spojené s Omnipolem a Richardem Hávou. Mohl mít také strach z toho, že kdyby začal platit precedens, že všichni ministři mají trestní odpovědnost za to, aby zvážili, jestli je navrhovaný obchod skutečně efektivní a zda peníze nemíří někam jinam, tak by brzy mohlo podezření padnout i na něj a další současné či bývalé ministry.

Neměli by se ministři už přestat vymlouvat na to, že daný problém vznikl ještě za jejich předchůdce nebo že nejsou zodpovědní za své podřízené?

Individuální odpovědnost ministrů by měla jít ruku v ruce s kvalitou státní správy. Když bude existovat profesionální apolitický aparát, který je schopen zpracovávat a vyhodnocovat důležité podklady, tak mu může ministr důvěřovat. Tento stav tu ale momentálně není. Rozhodně nejde o žádný banální problém, který by šel mávnutím proutku vyřešit. Na druhou stranu to nic nemění na faktu, že letouny CASA byly předražené o stovky milionů korun a není ani jasné, jestli jsme je vůbec potřebovali.

Měla by podle vás Vlasta Parkanová skončit za mřížemi?

Všechno nasvědčuje tomu, že paní Parkanová byla bílým koněm. Z příběhů o mafiánech víme, že bílí koně nekončí nikdy dobře. Je to pro ni tvrdá lekce, že loajalita vůči politickým nominacím také naráží na trestně právní limity. Můj odhad je takový, že za mřížemi asi neskončí, politicky ale skončila rozhodně.

V pokračování příště například: pražský dopravní podnik, Pavel Bém, Martin Dvořák... a další.

David Ondráčka

Studoval politickou ekonomii na Středoevropské univerzitě v Budapešti, mezinárodní vztahy na Univerzitě Palackého v Olomouci a politologii na Univerzitě Karlově v Praze. V české Transparency International působí od roku 2001, poslední tři roky je jejím ředitelem. Pod jeho vedením se Transparency International ČR zaměřuje na konkrétní kauzy, které poukazují na korupci v politickém prostředí a ve veřejných zakázkách.