Česko podle Dělnické mládeže: bílé – a velmi chudé

Dělničtí mládežníci si to budou na 1. máje mašírovat brněnským Cejlem, aby se tak vyjádřili, doslova: „proti invazi cizích pracovníků a exodu našich lidí“. Je to sice nejspíš jen záminka, jak udělat bu-bu-bu v dílem romské, dílem studentské a dílem bohémské čtvrti. Přesto tohle heslo stojí za pozornost.

Ukazuje, že náckovská juniorka může stokrát chtít „blahobyt našich lidí“, jak tvrdí v programu – ve skutečnosti ale dělá dost pro to, aby měl český dělník zase problém sehnat chleba.

Děcka, neblbněte, je tu dost buchet pro všechny

Národní socialisté podléhají jednomu z nejrozšířenějších a nejsmutnějších hospodářských mýtů: že je na světě konstantní množství bohatství a práce. Seberte práci cizincům, bude víc práce pro „naše“!

Bohatství jednotlivců i celé společnosti se ale může rozrůstat i smrskávat. Tam, kde národovec vidí „obsazené místo“, podnikavec spatří člověka, který vydělává peníze – a potřebuje někde bydlet, někde se najíst, nějak si odpočinout a své peníze utratit. Tedy místa nová.

Výborně to vysvětluje Guy Kawasaki, jeden z lidí, kteří stojí za úspěchem firmy Apple: „Na světě jsou dva druhy lidí a organizací: jedlíci a pekaři. Jedlíci bojují o větší díl koláče. Pekaři se snaží upéct větší koláč. Jedlíci si myslí, že když vyhrají, vy prohrajete a naopak že když vyhrajete, oni prohrají. Pekaři věří, že s většími koláči vyhrají všichni.“

Škoda jen, že je Kawasaki šikmooký a bohatý velkopodnikatel, tedy ne někdo, koho by měli mladí dělníci ve zvyku poslouchat.

Nejen že by totiž konec „invaze cizích pracovníků“ znamenal stopku vytváření pracovních míst. Těžko si lze taky představit, že by se uzavření českého pracovního trhu pro cizince obešlo bez pádu a konce Škodovky, Hyundai a stovek dalších bohatství generujících firem, na které dohlíží zahraniční management. Ano, český dělník by už nemusel dřít na „cizí pány“. Kde by ale vydělával potom, to je jeho holohlavým advokátům šumák.

Až na zlaté dno řemesla

Stačí se začíst do stranického Hlasu mládeže a nepochopení toho, „jak se dělá blahobyt“, najdete víc: „Národně socialistický stát bude mít vlastní dělníky a řemeslníky. Jeho obyvatelé nebudou pohrdat lidskou manuální prací a vlastní soběstačností.“

Manuální práce je obdivuhodná, a má dokonce nemalou tržní cenu, když do ní vložíte kus duše a kreativity a vytvoříte něco, co za vás žádná mašina neudělá. Jestliže ale zapojujete sílu svých svalů v okamžiku, kdy byste mohli zmáčknout tlačítko stroje a jít dělat něco jiného, jste vůl. Stejně tak, pokud v zájmu „vlastní soběstačnosti“ odmítnete vynález zvyšující životní úroveň už od starověku: dělbu práce.

Pro Dělnickou mládež má však tvrdá dřina jakýsi iracionální, mystický význam. Adorují lopotu a chtějí ji pokud možno pro všechny: „Pokud má být národ jednotný, musí ho budovat domácí ruka.“  Kdepak hlava nebo stroje. Taky by rádi „šetrnost a uměřenost, omezení spotřeby národa a všeho, co podporuje konzum a lenost“. Nejde jim tedy o efektivitu. A nakonec ani o ten blahobyt.

Extremisté si to totiž nepřiznají, ale životní úroveň manuálně pracujících se poslední století plynule zvyšuje.

Řemeslníci, kteří měli po revoluci odvahu a fištróna, si od těch nenáviděných židozednářských bank vzali půjčku, založili firmu, a i když to nemusí být zrovna americký příběh, dělník roku 1911 by koukal na to, jak se dá v roce 2011 žít. A i ti, kterým nezbylo než dřít na ty cizí pány, pořád patří do desetiny nejbohatších obyvatel téhle planety.

Jo, kdejaká kancelářská krysa na ně kouká svrchu, nadává jim do lopat a free-cool-in systém s nimi trochu zametá. Prestiž se ale nedobývá tak, že vystrašíte půlku města.

Pravda, prvního května budou náckové mašírovat jinak než dosud. Instrukce k pochodu zakazují vojenské oblečení a radí: nekuřte a nepijte. Buďte slušné děti národa mistra Jana Husa...

I kdyby ale stokrát tvrdili, že brání zlatý český ručičky, ve skutečnosti pořád bojují jen za ty svoje dutý holý hlavičky.