Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Společnost zpupná a nepokorná?

Jan Kubalčík
Jan Kubalčík
9. 8. 2011

Do jaké míry je člověk odpovědný za své činy a do jaké míry je za ně odpovědná společnost, ve které žije? Takový ušlechtilý divoch Jeana Jacquese Rousseaua by na toto téma mohl napsat disertační práci. Možná nejde o zcela původní, ale rozhodně o jeden z nejznámějších příkladů antropologické fikce, která tvrdí, že člověk je v zásadě a od své přirozenosti dobrý a tím, kdo jím manipuluje, je prohnilá společnost se svými pokřivenými pseudonormami.

Společnost zpupná a nepokorná?

Jinými slovy: není zloděj jako zloděj. Skutečný lump je vlastník výrobních prostředků, který vykořisťuje své zaměstnance, tyje z práce jejich rukou a ve velkém a dlouhodobě okrádá je i jejich rodiny. Naopak mladík dělnického původu oloupivší v době krize nějakého toho maloměšťáka, to je jiná... Platí za oběť společnosti, která jej v rozpuku mladosti zahnala do kouta, až neměl jiného východiska než přepadat (daná diagnóza se zpravidla nemění ani v případě, že by za ním zůstala nějaká ta buržoazní mrtvola).

Ve věčném napětí

Po velmi dlouhý čas, skoro bych si tipnul, že téměř od vzniku předmětné ideje, se konzervativní pravice snaží tomuto konceptu oponovat. Protiargument zní, že člověk od přirozenosti vůbec není dobrý, jeho přirozenost je naopak v základu poškozena (dědičným hříchem, dodal by křesťanský konzervativec). Stačí se podívat na běsy, které je člověk, ponechán bez mantinelů společenských konvencí, schopen rozpoutat. Neznamená to, že nemůže být dobrý a laskavý, milující a odpouštějící, pohybuje se ale stále na hraně, ve věčném napětí mezi dobrem a zlem, mezi nimiž každodenně volí. K volbě je disponován svobodnou vůlí, a právě proto, že je jeho vůle svobodná, je za svá rozhodnutí nepardonovatelně odpovědný.

Řečeno zcela jasně: za své činy je člověk odpovědný sám, nikoliv společnost, ať zkažená sebevíc. Samozřejmě že pro každého je snazší být dobrý ve společnosti, jejíž normy jsou nastaveny řádně; naopak, je-li společenství skrznaskrz prohnilé (až tak, že prohlašuje zlo za dobro...), je to podstatně obtížnější. Společnost není bez vlivu, jde však zejména o psychologii a vícero pokušení, nehledejme v tom ani špetku determinismu. Příkladů lze nalézt celou řadu, jedním z nejvýmluvnějších je příběh Lota, který zůstal spravedlivým i uprostřed naprostého rozvratu.

Buď, anebo

Vedeme diskusi o nepardonovatelné odpovědnosti za čin, nikoliv o tom, zda je takový čin ve výsledku dobrý, či zlý. Pozice přitom mohou být rozličné: ta stará lichvářka si to zasloužila; císař Julián Apostata padl roku 363 (možná) rukou křesťana; útok versus sebeobrana; atentát na tyrana versus Rudé brigády; odboj vůči totalitním režimům versus maoistické guerilly... To vše je ve hře. A za všech okolností platí, že člověk je buď determinován společností - jeho činy jsou důsledkem jevů mimo něj, a nemůže tedy za ně být odpovědný -, nebo je tomu právě naopak - za své činy odpovídá primárně on sám. Tertium non datur. Ať už je samotný charakter činu, jeho motivace či pachatel sympatičtější pravicovému nebo levicovému srdci.

Kde je spravedlnost, nechť v konkrétních případech rozhodnou fakta a pravdivé argumenty (a s konečnou platností Bůh). Zásadní přitom je, že tu či onu pozici je nutno držet, ne ji měnit „čin od činu". Požadavek konzistence není ani konzervativní, ani liberální či jiný, jde o nutný předpoklad jakékoli smysluplné diskuse, která má dávat smysl. Za sebe dodávám, že determinaci společností shledávám od základu mylnou. Proč, to je mimo možnosti tohoto textu.

Manipulace s lidskou přirozeností

Jaká je tedy konzervativní pozice? Za své jednání je odpovědný každý jednotlivě sám, ne společnost. Lze připustit, že člověk může být (mravně) nepříčetný, a tedy do určité míry za své činy neodpovědný. To ale rozhodně neznamená, že by odpovědnost měla v nějakém smyslu „automaticky" přejít na společnost. Pak ovšem přijde Václav Klaus a ve svých zápiscích z cesty po Austrálii napíše: „V australské televizi jsem navíc řekl, že ho (čin Anderse Breivika, pozn. aut.) svou podstatou a svými proporcemi považuji za zcela neevropský, ale konzervativní člověk ve mně (a v tom blízký naší, tolik démonizované iniciativě D.O.S.T.) v tom vidí důsledek dnešní postmoderní, nekonzistentní či nekoherentní, příliš zpupné a nepokorné, příliš permisivní společnosti." (kurzíva Jana Kubalčíka)

Proto bych chtěl za sebe - právě z výše uvedených důvodů - prohlásit, že konzervativní člověk ve mně odmítá účelovou manipulaci s lidskou přirozeností. Nebo se Václav Klaus propracoval k rousseaovské názorové pozici?

Text byl původně uveřejněn na webu Konzervativní strany. Redakčně upraveno. Připraveno ve spolupráci s Revue Politika.

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte (5)

Vstoupit do diskuze
Jan Kubalčík

Jan Kubalčík

Související témata

Anders BreivikD.O.S.TJean Jacques Rousseaujedineckonzervatismuslidská přirozenostpostmodernaspolečnostterorismusVáclav Klauszodpovědnost
Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo