Nesedávej panenko v koutě... Peníze tam nenajdou tě!

“Proč si nejdeš hrát s jinýma dětma?” ptali se mě, když mi bylo sedm a v létě jsem louskal jednu knihu za druhou. O dvacet let později mi ze spisku Nikdy nejez sám, který vyšel v češtině před pár týdny, Keith Ferrazzi říká vlastně to samé. Jenom nemluví o dětech, ale o profesionálech, a nemám si s nimi hrát, ale networkovat.

Stejně jako v dětství jsem z téhle rady šíleně zpruzený - jenomže teď už se zvedám z gauče a vyrážím ven. Byť si neodpustím odfrkování.

Jak a s kým kafíčkovat

Proč jsem zpruzený a odfrkuji? Protože už začínám být alergický na optimistický tón podobných knížek. Vytyčit si seznam cílů, na cestě za nimi si vytvořit kopu falešných přátel a vnímat sebelepší oběd, který budu jíst sám, jako promarněnou příležitost? Mám z toho chuť obrátit do sebe pár zelených a odhalit se na náměstí.

Jenomže Ferrazzi má pravdu v tom, že panenku sedící v koutě nikdo nenajde. Je fajn, že v hlavě nosíte nápad na skvělý byznys - není vám to ale nic platné, když mezi vámi a spoluzakladateli, investory a odběrateli není dlouze prošlapávaná stezka. Nemusíte ani podnikat, koneckonců i penzistovi se hodí vědět, za kým z činžáku zajít pro cukr, když na něj vybafne prázdná krabice. A tak můžete na 230 stranách vstřebat zkušenosti člověka, který celý život obchází konference, bary a restaurace a networkuje, jak se teď říká kafíčkování.

Šikovný je třeba seznam profesí, kde máte své vztahy navázat nejdřív. Hned na prvním místě jsou restauratéři - když někam budete chodit často a skamarádíte se s majitelem, můžete při schůzkách s dalšími klienty oslňovat tím, jakou péči dostáváte. Zároveň jsou restauratéři “spojovateli” mezi řadou různých lidí, protože z povahy svého povolání znají kdekoho. To samé platí o lovcích hlav (ty si můžete buď platit, anebo jim naopak pomáhat, za což se vám odmění), fundraiserech, lidech od reklamy, lobbistech a politicích. Nezapomínejte ale ani na nás, žurnalisty.

Když vyrážíte na konferenci, nebojte se partyzánského výpadu. Klidně si během ní uspořádejte dýchánek vlastní. Pozvěte na ni samozřejmě jen ty nejzajímavější lidi, a udělejte si očka, která se vám později bohatě odvděčí. A pokud jste introvert, samotář nebo zkrátka neumíte nenuceně konverzovat se sklenkou bílého v pravici, pamatujte na to, že o třech silných tématech najdou společnou řeč všichni: jsou to majetek, zdraví a děti.

Přiznám se, že mi při čtení mi občas vyletěly koutky nahoru. Třeba nad radami jako “Naučte se dotýkat lidí. Dotyk je silný okamžik.” Jenže pak mi zase sletěly dolů, když mi došlo, jak málo lidí si všechna banální pravidla komunikace uvědomuje.

Aby schůzky nebyly jedovaté

Před časem jsem tu nadšeně souhlasil s programátory ze společnosti 37signals v tom, že jsou schůzky toxické. Změnil jsem názor? Ne. Je důležité chodit ven a hledat si tam skutečné přátele, a nakonec i ty povrchní známosti. Zároveň je ale pro spoustu profesí zhoubné doufat, že se peníze vydělají tlacháním nad kafem nebo v konferenční místnosti. Může to platit u fundraisera nebo lovce hlav - ne však u programátora, novináře nebo architekta, kde můžou schůzky a porady smysluplné práci dokonce překážet. Výborně o tom píše Paul Graham (představili jsme si ho v srpnu). Podle něj existují dva typy rozvrhů: manažerský a tvůrčí.

Manažer má den rozkouskovaný do hodinových bloků, se kterými může všelijak hýbat. Tvůrce naopak potřebuje co nejdelší nepřerušovaný úsek času na to, aby se ponořil do své práce. Ferrazzi na to ve svém zápalu zapomíná.

A co hůř, trochu zamrzl v devadesátých letech - v době, kdy se kvůli networkingu jezdilo na veletrhy. Novináři, restauratéři, lovci hlav i fundraiseři se naučili chodit na OpenCoffee a BarCampy a řadu menších profesních setkání, lidé od reklamy i politici se pohybují na Facebooku. Neznamená to, že si síť užitečných kontaktů vybudujete srkáním kafe nebo lajkováním fotek, stalo se to ale součástí hry. V knize však o téhle změně pravidel chybí jediná zmínka, což je k její škodě.

Přesto koukněte do seznamu kontaktů, jestli tam někdo není, s kým byste mohli zítra vyrazit na oběd. Jak říká Ferrazzi: “Vytvořte síť dřív, než ji budete potřebovat.” Takže: espresso bez mléka, prosím.

Keith Ferrazzi a Tahl Raz: Nikdy nejez sám. Umění networkingu: Jak budovat a rozvíjet pracovní vztahy. V edici Žádná velká věda vydalo nakladatelství Jan Melvil Publishing. 296 stran, 298 Kč.

Foto: profimedia.cz