Ovládnout svoje řemeslo tak dokonale jako nikdo jiný před vámi ani po vás. Vydělávat miliony dolarů tím, co vás baví. Získat lásku žen z celého světa, vlastnit rychlá auta a motorové čluny. Vejít do dějin jako filantrop, hrdina chudého národa a playboy. Na vrcholu sil zemřít nejnáhleji, jak to jde – nestačit se při tom ani leknout. Svou smrtí navíc zabránit smrti dalších lidí...
Původně tříhodinový dokument Senna, sestříhaný z tisíců hodin archivních záběrů, právě přichází do české distribuce na DVD a Blu-ray discích v kratší, stošestiminutové stopáži. Vypráví archetypální příběh chlapa, který se nenechá zlomit okolnostmi a jde za úspěchem. Ayrton Senna, trojnásobný mistr světa Formule 1, tak dostal monumentální audiovizuální pomník. My ostatní film, který balancuje na hraně autentické výpovědi a kýče. Takový, o jakých se říká, že jsou „k zamyšlení“.
„Já nemohu skončit.“ Příběh černý jako krtci
Film bude díky mezilidským sporům a hypnotizujícím archivním záběrům, dlouhým jako kdyby to stříhal Andrej Tarkovskij, bavit i nefandy motoristického sportu. Těm nicméně musíme osvětlit hlavní body největšího mýtu moderních dějin závodění:
1984: Mladý Brazilec Ayrton Senna vstupuje do šampionátu F1, tedy té nejprestižnější disciplíny ze všech, s podřadným vozem Toleman. V deštivém monackém závodě s ním předvádí kouzla, ze 13. pozice předjíždí jednoho pana Jezdce za druhým, a teprve až když dýchá na záda vedoucímu Alainu Prostovi, jury předčasně zastavuje závod pro špatné podmínky na dráze. Prost je Francouz. V čele jury sedí... Francouz. Začíná velký dějový oblouk: „politikaření“.
1985: První vítězství, v portugalském Estorilu. Opět v dešti, opět o několik tříd rychlejší než zbytek pole.
1989: V přímém souboji o mistrovský titul se Senna pokouší předjet Prosta, Prost mu nenechává místo, oba vozy se střetávají. Senna se vrací únikovou cestou na trať, předvádí úžasnou stíhací jízdu, vítězí. A pak mu jury sebere vítězství, protože zvolil bezpečný návrat únikovou asfaltkou místo toho, aby se v souladu s pravidly vrátil na trať riskantně protisměrem. K tomu 100 000 dolarů pokuty a půlroční distanc. Šance na titul se rozplynula. Předsedou jury je... no ano, zase Francouz.
Září 1990: Martin Donnelly se zmrzačí při kvalifikaci na Velkou cenu Španělska. Senna přemýšlí co dál. Sedá do auta, vyhrává kvalifikaci. Nejkýčovitější místo filmu.
Říjen 1990: Prost a Senna zase bojují o titul. Senna vyhrává kvalifikaci posledního závodu, na trati ale od jury (jo, pořád tam straší ten samý Frantík) dostává nevýhodnější startovní pozici. Řešení? Hned v první zatáčce sestřelí Prosta a stává se mistrem světa. „Je to příjemný pocit,“ kdybyste nevěděli.
1991: První vítězství v domácí velké ceně, s rozbitým vozem. Vyčerpaného Sennu po projetí cílem vytahují z auta. Nejdojemnější místo filmu. Na konci sezony získává Brazilec třetí a poslední mistrovský titul.
30. duben 1994: Roland Ratzenberger říká v boxech před kvalifikací na Velkou cenu San Marina svému mechanikovi: „Co s tím autem dělám?“ Mechanik odpovídá: „Trochu s ním lítáš.“ Surový střih do dalšího archivního záběru: Ratzenberger vyjíždí z dráhy a láme si vaz. První úmrtí v F1 po osmi letech. Senna je otřesený, vrchní lékař šampionátu ho konejší: „Ayrtone, jsi trojnásobný šampion. Máš rád rybaření, tak proč neskončíš, já skončím a půjdeme rybařit. “ Senna odpovídá: „Side, já nemohu skončit.“
Den poté: Senna vede závod. V šestém kole najíždí plnou rychlosti do táhlé zatáčky Tamburello, když v tom vůz, na který si od začátku sezony stěžuje, postihuje doteď nevysvětlitelná závada. Senna letí z dráhy rovně do betonové zdi. Střepina z přední části vozu mu proletí helmou do čelního laloku a příběh končí. „Ayrtonovi došlo štěstí. Neměl v těle zlomenou kost. Neměl žádné pohmožděniny. Kdyby ten díl šel o šest palců výš nebo níž, odešel by zpět do paddocku.“
Poté – což už dokument zachycuje jen okrajově: Formule 1 zažívá ještě několik děsivých nehod. Mika Häkkinen v Austrálii 1995, Robert Kubica v Kanadě 2007, Felipe Massa v Maďarsku 2009: všichni přežívají díky změnám pravidel, ke kterým vedla Ratzenbergerova a Sennova smrt.
Rapsodie o kreativních profesích
Na konci jsem si vzpomněl na film Vinnetou: poslední výstřel. Doktor tam hlesne: „Nemohu kulku vyjmout. Je příliš blízko srdce.“ Ale Vinnetou umírá zvesela, když se dozví, že jsou Apačové v bezpečí: „Tak. Vinnetou svůj úkol splnil.“ Ta paralela mezi oběma příběhy je ale hlubší.
S Vinnetouem se můžete rychle identifikovat, když jste malí kluci. Plácek za panelákem jsou nekonečné savany, hajzlíci z druhé základky desperáti anebo proradní Čikarijové, vaši kamarádi pokrevní bratři – znáte to sami.
Taky dokument Senna funguje jako kuřecí polívka pro duši, a to hlavně v případě, že si vyděláváte ve tvůrčích povoláních.
Ayrton nenáviděl „politikaření“, tedy hlavně Prosta a jeho kamaráda z jury. Na začátku i konci filmu se vyznává z lásky k motokárám: „Bylo to čisté závodění.“ Pokud vás z jedné strany deptají klienti (zde doporučuji web Český klient a originál Clients from hell) a z druhé finanční úřad, víte, o čem mluví. Dál sníte o čisté typografii, čistém webdesignu, čistém psaní, čistém focení.
Nedokázal zpomalit. „Ayrton byl o mnoho sekund ve vedení. Měl závod plně ve svých rukou. Zbývalo jen pár kol do konce. A on dostal běžnou zprávu: Máš obrovský náskok, zpomal.“ Střih: Senna leze z auta rozmáčknutého o svodidla. Před časem jsem pochopil, že si s jednou reklamkou nebudu rozumět, když jsem se dozvěděl: „Jde o to mít dobrý ty první texty. Pak to klient odsouhlasí a můžeme to tam rvát hlava nehlava.“ Ayrtone, jak bys mi rozuměl!
Extáze z tvorby. Senna s volantem v ruce prožíval to, co já s klávesnicí pod prsty, co jiný s tabletem, majzlíkem, štětcem, kovářským kladivem: „Ten den jsem si najednou uvědomil, že už nejezdím při vědomí. Pro mě to byla jiná dimenze. Okruh byl pro mě jen tunel, kterým jsem projížděl. A já si uvědomil, že jsem se dostal za hranici svého vědomí.“ Tedy hurá! Všichni jsme tak trochu mistři světa...
Není nebožtík jako nebožtík
Tenhle článek jsem napsal bleskurychle jako Senna, div že mě v klubu Alterna nezvedají ze židle v křečích. Ale protože k povolání novináře patří i společenská kritičnost, neodpustím si rýpnutí: Film i řada recenzí opakuje, že Senna byl poslední obětí F1. To není pravda! V letech 2000 a 2001 zemřeli dva traťoví komisaři, které po banálních nehodách zasáhly trosky vozů. Způsob, jakým média přikládají větší význam smrti závodníků než brigádníků, kteří si po víkendech za mantinely přilepšují k platu, by si zasloužil vlastní dokument. Natočit by ho mohl třeba Michael Moore spolu se Slavojem Žižkem. (Zároveň by se mohli cynicky pošťárat v tom, proč lidé umírají kvůli tomu, aby byla reklama na cigarety Marlboro v cíli dřív než reklama na fotoaparáty Canon, ale tyhle úvahy se jako fanda zdráhám vést.)
Sennu si někde kupte, na DVD nestojí ani dvě stovky. A pak si zkuste 28. srpna v televizi pustit Velkou cenu Belgie. Jezdí se tam zajímavé závody. Často při nich prší.
Senna (Velká Británie, 2010). Režie: Asif Kapadia, scenář: Manish Pandey. (Recenze vychází z nezkrácené verze.)
