Teplou čtvrť ničím nenahradíš

V Brně máme mezi historickým jádrem a řekou Svitavou čtvrt Cejl, kterou nejlépe představí zpráva: Šedesátka Romů se rvala v centru Brna, jeden z nich měl samopal. Na Cejlu stojí chátrající budova káznice a v té chce město spolu s krajem vybudovat Kreativní centrum a „nabídnout prostory pro začínající umělce a absolventy uměleckých škol.“ Coby exemplář kreativního Brňana mě pozvali na konferenci představující projekt – a tam jsem celý den koukal jako puk na to, co že se to na nás valí.

První facan: zjištění, že na českých univerzitách a v dalších státních institucích funguje řada pozoruhodných dojičů kreativního průmyslu. Nevím, jestli mě víc dojalo buzzwordové člověče, nezlob se, anebo zmatený projev s pozoruhodným motivem „Kdyby se české firmy naučily lépe pracovat s evropskými dotacemi, byla by Česká republika hlavní hráčem na poli videoher (sic).“

A tahla squadra azzura došla k přesvědčení, že se bez nich ta kreativita neudělá, stejně jako to cítili zkorumpovaní bafuňáři s fotbalem. Že zkrátka kreativní lidi nemají ve městě důvod zůstat, že je tu jaksi nuda a že se tím navíc pomůže blbé čtvrti.

Můžeme v tom poznat hned několik myšlenkových klamů, kterými trpí lidé pracující pro náš stát.

Rozhodnutím strany umělecká čtvrt

Žádné kreativní hnutí, umělecké nebo podnikatelské, v mě známých dějinách nevzniklo shora. Velmi paradoxně hned několik panelistů na konferenci Kreativní Brno mluvilo o San Francsicu. Jeho starosta ale nikdy nepřišel do buzerantské čtvrti a neřekl: „Hele, Kerouac, Ginsberg, vy jste možná smažky, ale já věřím, že ve vás něco je. My vám tady nabídnem takovou haluznu, kde budete moc prodávat knížky, a vy je za to napíšete. Říkejte tomu třeba Kvílení nebo Na cestě, ale to jsou jen takový pracovní názvy, tím se nenechte svazovat.“

Velkou nemocí východních politiků je jejich přesvědčení, že povýší své regiony na úroveň západních vzorů tím, že upraví jeden jediný parametr. Postsocialistické podmínky na univerzitách? Zavedeme symbolické školné. Je někde málo kreativních lidí a moc čichačů toluenu? Postavíme tam cosi, co jsme viděli na služebce v Kalifornii. Že tam kreativní hnutí vzniklo odzdola? Že bohémská čtvrť a romské ghetto nabízejí pro uměleckou tvorbu jiné podmínky? Že kreativní třída není německá automobilka a nedá se „přilákat“, natož „vytvořit“ díky dárkům od státní správy? Že kreativní centrum místním Romům nijak nepomůže – naopak je spíš bude frustrovat to, co si bílí zase postavili pro sebe? Na to se při slavnostním přestřihování pásky žádné lokální žurnalistické eso ptát nebude.

Stavíme, abyste měli kde vyplňovat formuláře

Brněnské Kreativní centrum taky ukazuje, že politici znají v podstatě jediný způsob, jak něčemu pomoci: postavit pro to něco. Hrozně rád bych věřil, že projekt nevznikl při následujícím hovoru radního a majitele stavební firmy:

„Tak co, vole, co postavíme napřesrok?“

„Blbý to je, vole. Mostů jak nasráno, kruháč všude, kde to de.“

„No a co něco pro ty... umělce?“

„No jo, máš pravdu, furt si stěžujou, že se pro ně nic nedělá.“

Protože úředníci a politici kreativní ani inovativní nejsou, nemůžou tušit jednu věc – že kreativitě a inovacím nejlíp pomůžou, když nebudou překážet. Pro umělce v Brně ani kdekoliv jinde není existenční problém najít si ateliér, kancelář nebo dílnu. Od sdružování se a „diskutování o kreativních myšlenkách“ tu jsou odjakživa kavárny.

Zato poslat někomu fakturu na Slovensko znamená několikadenní prokousávání se zákonem o DPH nebo hledání účetní. Jste kreativní videoblogger a publikujete na svém webu videa? Musíte se registrovat u Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, která vás pak může srovnatelně kreativně šikanovat. Třeba kvůli podezření ze skryté reklamy, když si před kameru berete iPad. A běda vám, jestli chcete rozjet inovativní restauraci: nejdřív je nutné odejít na půl roku do hor a v osamění tam studovat posvátné svitky hygieniků. O dovolatelnosti práva a vynutitelnosti včasného splácení faktur už je mi až trapné mluvit.

V březnu vás správci věcí veřejných, kteří mají kus toho všeho na triku, hezky vykostí – a aby z toho byla před příštími volbami hezká fotka v novinách s popiskem „Toto se udělalo pro kreativní lidi“, postaví z těch peněz kadiboudu pro poslušné umělce. Protože, ruku na srdce: kdo z těch nahoře pozná talent a upřednostní ho před vlastním synovcem?

Napsáno ve veřejné knihovně. Tedy na místě, na jakém psával Ray Bradbury i William Saroyan v době, kdy ještě kreativita nebyla průmysl, ale řemeslo.

Foto: profimedia.cz