Bankovka je portrét státu

Kterému umělci se poštěstí, aby jeho dílo měli občané před očima dnes a denně? Grafik Oldřich Kulhánek mezi tyto vyvolené patří. Jeho grafiku si většina z nás nosí po kapsách nebo peněženkách už víc než patnáct let. Zdobí obě strany českých bankovek. Dost možná, že právě jejich podoba pro většinu lidí představuje kanonizovaný obraz českých historických osobností.

Taková popularita je koneckonců i věc ošidná. Český lid je neobyčejně hravý a v každé době hledal v bankovkách zašifrovaná podobenství – nebo aspoň náměty na vtipy. Kupodivu na současné bankovky moc vtipů nebo rozšifrovaných poselství nekoluje. Možná je to důkazem větší svobody vyjadřovat se volně, hodně k tomu jistě přispívá i autorovo výtvarné mistrovství, které pro nějaké postranní výklady nedává prostor.

„Jeden eroticky naladěný člověk mi řekl, že když přehnu ty dotýkající se ruce na zadní straně dvousetkoruny v určitém místě, objeví se tam zadek,“ usmívá se grafik. „Já na to, že kdybych tam chtěl opravdu udělat zadek, nakreslil bych ho hezčí.“

Výtvarníka jsme zastihli v jeho ateliéru, který se nachází na poněkud netypickém místě – v horním patře žižkovského paneláku. Oldřich Kulhánek sám působí dojmem člověka intelektuálního ladění, pro něhož určitě neplatí, že pro své umění nevnímá, co se kolem něj děje.

Z jeho líčení pochopíme, že návrh státních bankovek je operace nepředstavitelné preciznosti i rozsahu. Bankovní grémium deklarovalo, že na bankovkách budou státotvorné osobnosti Československa. Do toho ale přišlo dělení republiky, které jen uspíšilo nutnost mít novou měnu. Do „mezer“ po vypadlých slovenských osobnostech měly být doplněny významné ženy. (Dovedeme si představit, jakou nahrávkou na smeč je tato informace pro české feministky.) Božena Němcová, svatá Anežka Česká a Ema Destinnová. Magie osudu zřejmě zapracovala. Až po výběru a dokončení dvoutisícové bankovky s naší slavnou zpěvačkou se Oldřich Kulhánek dozvěděl, že právě poslední dvoutisícovka v domácí kase byla vždy pro Destinnovou signálem, že docházejí úspory z koncertních vystoupení.

Zejména na lícové straně bankovek umělec velký prostor pro kreativitu nemá. Musí se tam vejít tolik povinných ochranných prvků, že je třeba pohybovat se v prostoru vyměřeném na milimetry. Grafik ale toto omezení označuje za vzrušující, byla to pro něj „tvůrčí ostruha“.

Podoba osobností na bankovkách musela být autorská, ale samozřejmě co nejpřesnější. Od výtvarníka to vyžadovalo pečlivé studium všech dochovaných pramenů, ale také práci s antropologem Emanuelem Vlčkem, který se věnuje rekonstrukci podoby podle dochovaných lebek. „Řešili jsme například, jestli mám zobrazit Přemysla Otakara I. s vypáčeným nosem, pozůstatkem po jakémsi souboji. Pak jsem ale od toho upustil. Že měl Otakar nos nakřivo vím já, pan Vlček a několik dalších lidí. Ale zbytek národa by si myslel, že neumím nakreslit nos rovně.“

Problém byl i s J. A. Komenským, z doby jeho života se nedochoval žádný portrét a všechny posmrtné se navzájem liší. Jisté bylo, že měl vystouplé lícní kosti a rysy po matce maďarského původu. „Nechtěl jsem ho nakreslit jako toho typického ulízaného pána,“ říká Kulhánek, „když bylo jasné, že to byl trochu takový divous.“

Práce na bankovce je kolektivní práce. Grafik dodá předlohu ve zvětšenině 1:6, ale dál spolupracuje s rytci a rozkreslovači. Písmo na bankovkách je originálním dílem našeho nejznámějšího typografa Jana Solpery, grafiku do ocelorytiny převedl rytec Miloš Vondráček. Kulhánek po všech přípravách v letech 1992 až 1993 měl na každou bankovku jeden měsíc, což je v porovnání s praxí ve světě šibeniční termín. První série stokorun a pětisetkorun byla tištěna v Anglii. Sběratele by mohlo zajímat, že stokoruny z této série mají jiný odstín zelené. Angličtí tiskaři prý původní navržený odstín tak docela „nepochopili“.

Má Oldřich Kulhánek mezi světovými bankovkami nějaké favority? „Jedny z nejkrásnějších bankovek v historii byly carské ruble, představují vrchol ryteckého umění. Líbily se mi i poválečné německé marky.“ Naopak na jméno nemůže přijít papírovým eurům. „Dnešní eura jsou impotentní peníze. Představují průmět tolika zájmů, že je to bankovka úplně vykalkulovaná, sterilní, nalajnovaná jako od kancelářského stolu.“

Foto: Martin Vlnas