Osamělý mozek

Jobs je spíš zakladatel, ne ošetřovatel. To není žádné dramatické odhalení. Málokterý tvůrce je zároveň důsledným správcem firmy. Proto je potřeba, aby kolem takového mozku vznikl tým, který jeho potenciál nasměruje a prodá.

Takhle nějak to měl zařízeno i spoluzakladatel úspěšné německé cestovky Fischer Reisen Václav Fischer. Během nejúspěšnějších let ji vedl a spoluvlastnil spolu s kamarádem, taky emigrantem. Zatímco Fischer přicházel s náměty a posouval byznys dopředu, druhý člen týmu usměrňoval jeho někdy příliš rozmáchlé plány a staral se o každodenní chod firmy. Ideální spojení.

Pak ale Fischerův kolega zemřel. Fischer zůstal na začátku devadesátých let sám: zázračné dítě, které ještě nešláplo vedle. Hlavu měl plnou nápadů. Cestovka v Česku, letecká flotila, politická kariéra...

Václav Fischer se o svém partnerovi důsledně nezmiňuje. Ačkoli jeho jméno znám z vyprávění jejich společné kamarádky, a to ještě z doby, kdy se Fischerovi dařilo, na co sáhl, nepodařilo se mi dohledat jakoukoli zmínku o něm.

Proč by Fischer svého parťáka takhle historicky zapíral? Možná si uvědomil, že by existence „druhého mozku“ snižovala hodnotu jeho vlastního úspěchu a jeho manažerských schopností. Příjmy respektovaného manažera budou vždycky jistější než příjmy neukázněného novátora.