Numismatik

Zdecentního prostředí krámku Numis – Numismatického salonu na pražských Vinohradech, v němž je kromě mincí, medailí a neplatných bankovek možné koupit i starožitnosti, dýchne na návštěvníka atmosféra ze začátku minulého století. Viset tu tak obraz císaře Františka Josefa I. a nemusel by být ani podmalován tiše hraným pochodem Radeckého, iluze dob dávno minulých by byla dokonalá.

Sběratelství či numismatice jako by současný uspěchaný životní styl příliš nepřál. V posledních letech přesto zájem o mince, hlavně zlaté, roste. I majitel několika mincí se někdy může cítit tak trochu jako jejich znalec. „To ale nemá se skutečným sběratelstvím moc společného,“ říká majitel obchodu Numis a člen České numismatické společnosti Jiří Procházka.

Koníček až na dva úvazky

Jak dodává, ke svému koníčku se dostal v dětství. Původně sbíral známky, ty ale časem vystřídaly mince. Numismatika ovšem není jen sbírání mincí. Správný numismatik se snaží znát nejen mince, ale i zemi, kde se jimi platilo, a tehdejší život. Je to tedy jakési pronikání do minulých světů.

Z koníčka se po roce 2000 vyklubalo zaměstnání na plný úvazek, někdy i na dva. „Využil jsem znalosti z numismatiky a založil numismatický salon. Obchod s mincemi má jednu zvláštnost – zboží nelze „objednat ve skladu“, nejdřív si ho musíte obstarat. Nabízím mince, které kupuji od laiků, sběratelů, z pozůstalostí a v poslední době stále častěji i v zahraničí. Po 40 let se odtud mince vyvážely, teď si pro ně jezdíme. Zahraniční nákupy jsou ale časově i finančně náročné,“ podotýká Procházka.

Zájem o mince přitom kolísá. Rozdělení republiky a některé další události po roce 1992 přispěly k tomu, že zájem o mince klesl, stejně jako jejich ceny. Asi o 12 let později se situace změnila. Stávající i noví sběratelé začali vnímat numismatiku jako koníčka, ale také jako dobrou investici. Velké oživení zájmu o mince, hlavně v Rusku a ve východní Evropě, růst světových cen ještě urychlilo.

Jak ale stanovit cenu mince? „Je možné využít české či zahraniční ceníky a katalogy. Časopis Money Trend publikuje například každý měsíc ceny mincí pro Rakousko, Německo a Švýcarsko. Při nákupu a prodeji se sice cena stanoví dohodou, obě strany ale mohou využít těchto pomůcek. Protože cena odráží poptávku, mnohdy jsou přitom paradoxně dražší méně vzácné mince než ty daleko drahocennější,“ říká Procházka.

Internet ano, ale…

Snižuje se zájem o složitější problematiku antických nebo středověkých mincí. Naproti tomu stoupá poptávka po mincích z 19. a 20. století, jejichž sbírání je díky přehledně zpracované a snadno dostupné literatuře jednodušší.

„Na českém trhu jsou dnes populární hlavně lokální, tedy české mince, jejichž cena obvykle také nejvíc roste. Část nových sběratelů, kteří se o ně zajímají, jsou vlastně spíš investoři než sběratelé,“ konstatuje Procházka. Kde jsou investoři, jsou i spekulanti. Ceny některých mincí proto občas hodně kolísají.

Ani obchodu s mincemi se přitom nevyhnul internet. „Specializované obchody, jako je náš, mají internetové stránky, na nichž nabízejí mince z celého světa. Podíl internetu na celkových obchodech u nás přesahuje 30 %. Numismatika je ale dál velký koníček. Pro řadu zákazníků má proto osobní kontakt a diskuse o problematice roli, jakou internet nikdy nenahradí,“ konstatuje s určitým zadostiučiněním Procházka.

Osobní kontakt má svůj význam i v odhalování falzifikátů, jejichž počet logicky stoupá s rostoucí cenou mince. Procházka pokládá za nejspolehlivější metodu, jak zabránit prodeji falešných mincí jejich srovnání s pravými. Své pak samozřejmě hrají zkušenosti. Čím dražší mince se nabízí, tím spíš by měl kupující oslovit známé firmy či odborníky. Nákup od neznámých prodejců může přinést velké zklamání.

A to by byla velká škoda. Na nákupu zlatých mincí se sice dá zbohatnout, jak říká závěrem Procházka, ale málokdy rychle. Je to však jedna z nejjistějších investic, které mají vždy svou hodnotu, a pokud se někdo ocitne v nouzi, pomohou mu ji mince rychle vyřešit.

Foto: Petr Králík