Dámský gambit. Reklama na šachy, za kterou si lidi rádi zaplatí

Dámský gambit (Queen’s Gambit) je adaptací stejnojmenného románu amerického spisovatele Waltera Tevise. který vyšel v roce 1983, rok před autorovou smrtí. Do češtiny kniha zatím není přeložená, ale překladu se zřejmě vzhledem ke komerčnímu úspěchu seriálu brzy dočkáme. Ostatně román se stal skoro čtyři dekády od prvního vydání také „konečně“ bestsellerem New York Times.

Walter Tevis

Zdroj: Chess Life

1928–1984. Americký spisovatel. V češtině z jeho knih vyšly zatím dva sci-fi romány – Zpěv drozda (1980, č. 1986) a Kroky slunce (1983, č. 1993). Známé jsou také filmové adaptace jeho děl, zejména Muž, který spadl na Zemi (1976, režie Nicolas Roeg, v hlavní roli David Bowie) a Barva peněz (1986, režie Martin Scorsese, hlavní role Paul Newman).

Na obrázku Tevis na obálce magazínu Chess Life v roce vydání Queen’s Gambit

Zázrak ze sirotčince

Seriál se ve shodě s knižní předlohou odehrává v poválečných Spojených státech. Sleduje dospívání hlavní hrdinky v 50. a 60. letech a její cestu zázračného šachového dítěte od začátků ve sklepě až k triumfu na šampionátu v nepřátelské Moskvě.

Elisabeth Harmonová jako děvčátko osiří při autonehodě a vyrůstá v křesťanském sirotčinci pro dívky ve státě Kentucky. Chovankyním tu s vitaminy podávají taky sedativa na uklidnění a Beth si na nich vybuduje závislost, která ji neopustí prakticky celý seriálový život.

Pro její budoucnost je kromě vznikající závislosti na lécích určující především pouto se správcem sirotčince. Vlastně proti svému přesvědčení ji naučí hrát šachy: „Holky šachy nehrajou,“ řekne jí jednou chladně. Povolí ale. Téměř okamžitě totiž rozpozná Bethino nadání, které dívka rozvíjí, když si během halucinací ze sedativ, přehrává šachové variace na stropě. Tady se režisér Scott Frank inspiroval u nejlepšího amerického hráče a šachového streamera – velmistra Hikara Nakamury – který je známý tím, jak během partií při propočtech civívá do stropu.

Beth samotná, ztvárněná Anyou Taylorovou-Joyovou, je jakýmsi fiktivním ženským protějškem Bobbyho Fischera – amerického mistra světa v šachu, který jediný v éře studené války vyrval titul z rukou hráčů ze SSSR. Až na něj byli od druhé války všichni mistři světa Sověti, než jejich hegemonii utnul v roce 2000 Ind Višvanáthan Ánand.

Fischer byl sice génius, ale celý život se choval extravagantně, měl psychické problémy a na sklonku života se regulérně zbláznil. Ostatně titul, který získal v roce 1972 v utkání proti Borisi Spasskému, nikdy ani neobhajoval.

V jistém smyslu je Queen’s Gambit ukázkou díla pracujícího s alternativními dějinami. Bruce Pandolfini, americký šachový teoretik, pedagog a trenér, který pomáhal jak tvůrcům seriálu, tak i před desetiletími spisovateli, tvrdí, že Walter Tevis se při tvorbě svého světa Fischerovi snažil dokonale vyhnout. Nahradil ho postavou, která má některé jeho povahové rysy – v seriálu jedna z postav Beth doslova říká: „Kreativita a psychóza jdou často ruku v ruce. Nebo tedy také genialita a šílenství.“ Má i v lecčem podobný osud – i Elisabeth Harmonová nakonec v posledním díle série uspěje v souboji se Sověty, na rozdíl od Fischera ale přímo v Moskvě – v jiném je ale jeho dokonalým protikladem. V jiných ohledech je ale jeho dokonalým popřením. Je přece jenom žena a Bobby Fischer prý mimo jiné řekl: „Všechny jsou slabé, všechny ženy. V porovnání s muži jsou hloupé. Víte, neměly by hrát šachy. Jednu každou partii proti muži prohrajou.“

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

---

Koupit Finmag

Podle konfekčního střihu

Bohužel příběh minisérie je jen generická variace na příběh o ošklivém káčátku. Ze zamlklé dívky, která příliš nedbá na svůj vzhled, se v průběhu let s přibývající slávou, dobytou na šachovnici – ale také pod vlivem adoptivní matky – stane elegantní zrzka, která snadno láme srdce mužům i krále protivníkům. Děj je víceméně předvídatelný a těch několik málo zvratů vlastně neslouží k tomu, aby vás donutily si pustit si další díl, spíš jako zoufalá snaha posunout děj o kus dál k předpokládanému velkému finále.

Kromě schematičnosti díla je problém také vlastně malá škála postav, které se neustále vracejí Beth do života, i málo nápadité lokace a klišovité znázornění poválečné prosperity USA, a dokonce i soundtrack, který seriál podkresluje. Seriál se marně snaží bojovat s tím, aby sklouznul do ohraného narativu o triumfálních úspěších ve studené válce, ale činy postav na plátně působí nevěrohodně. Kulisy i protivníci během závěrečného moskevského utkání jsou natolik karikaturou primitivního totalitarismu, že původní zpráva o tom, že šachy jsou víc než ideologická válka supervelmocí – jak to bral i Bobby Fischer – úplně zaniká.

Ve skutečnosti šachy byly stejně jako další sportovní odvětví, důležitým kolbištěm studené války, ať se to velmistrům líbilo, nebo ne. Ideologický konflikt, který se nemohl přenést na tradiční bojiště, propukal všude jinde. Tedy i ve sportu, což mimo jiné přispělo třeba k obrovské popularizaci amerických sportů v zahraničí, ale také profesionalizaci mnoha sportovních odvětví v samotných USA.

Schematičností bohužel trpí i samotná hlavní postava, zploštělá na jakousi průkopnici ženského šachu, které navíc hloupě všichni muži v jejím životě házejí na cestě ke snu permanentně klacky pod nohy. Nic proti emancipaci žen ve sportu, bylo by ale asi lepší vyvarovat se zesměšňování žen, které si zvolily – třeba na rozdíl od Harmonové – jinou cestu. Je ostatně pozoruhodné, že zatímco všechny ostatní postavy (především ty mužské pochopitelně), které oplývají nějakou neřestí, na ni dřív nebo později dojedou, Harmonová ale dokáže s minimálním dopadem na osobní život i kariéru překonat jak závislost na pití, tak prášcích. Jinými slovy, i bez mizerné psychologie postav pochopíte, že feminismus si zaslouží lepší hrdinky, než je zrovna Beth.

Šachové šílenství

Možná zajímavější než seriál samotný je jeho dosah a vliv na šach a šachovou komunitu. Celou sérii vidělo zatím zhruba 62 milionů lidí. A fenomén Queen’s Gambit ukazuje, že popkultura vlastně občas má i pozitivní dopad.

Od premiéry seriálu stoupl zájem o šachové sady v americkém Wallmartu o 1000 procent a na internetové aukční síni Ebay zájem o šachy vzrostl o 215 procent. Nepopulárnější šachová stránka chess.com díky Beth Harmonové zaregistrovala nárůst z třiceti tisíc na sto tisíc hráčů denně. Tento skok pak zastínil i předešlý nárůst způsobený karanténou a pandemií koronaviru. A spolu s hráči obrovsky přibývá i hráčů falešných. Pokud by šachy zaujaly i vás, Wall Street Journal vydal hezký návod, jak začít hrát.

Hra králů v karanténě

Zdroj: Shutterstock

Jedním z největších „vítězů“ karantény jsou šachy. A nejde jen o to, že lidé z nudy oprašovali staré deskovky. Díky Magnusu Carlsenovi a streamovací platformě Twitch se proměňuje ekonomika šachu a od kavárenských stolků se hra konečně dostává do 21. století.

Virus, Nor a Twitch. Tři důvody, proč je z šachu globální zábava

Velmistři aktivnější na sociálních sítích si libují, že seriál dokázal vlastně velice dobře vystihnout podstatu a atmosféru světa profesionálního šachu – což je vlastně překvapivé, když v celém seriálu vidíme téměř kompletní zhruba tři partie. Přesto jsou ale v seriálu i některé chyby. Mně přišlo minimálně zvláštní především ztvárnění systému šachových turnajů, které v něm připomínají play-off systém. Ten pochopitelně vyhovuje vyprávění, protože jeho přirozeným vyvrcholením je pak „velké finále“, se skutečností se ale rozchází.

Všechny partie na svém youtubovém kanále velmi pěkně analyzoval chorvatský šachtuber Agadmator (Antonio Radić). Pokračuje tak v tradici – postupně během let rozebral snad všechny slavné šachové momenty v populárních filmech a seriálech, ale také historické i současné hry těch nejlepších šachistů. U jeho monotónních analýz se skvěle usíná, ale než usnete ledacos se naučíte. A zároveň zjistíte, že seriálové partie mají své skutečné, historické protějšky, které autoři – spolu s odbornými poradci, kterými byl už zmíněný Bruce Pandolfini a někdejší šampion Garry Kasparov – tah od tahu přenesli do světa Beth Harmonové.

Na ramenou banality

Od uvedení seriálu se na novo rozběhla diskuze o „nedostatku žen“ v nejvyšších patrech světového šachu. Jedinou šachistkou, která se kdy dostala do top 10 světového žebříčku FIDE, je Maďarka Judit Polgárová. Podařilo se jí to v roce 2005, od roku 2015 už ale na turnajích nehraje.

Zvláštností profesionálního šachu je, že v něm – na rozdíl od jiných sportů, které mají soutěže pro muže a soutěže pro ženy– existují soutěže pro všechny a soutěže pro ženy. Judit Polgárová ale sveřepě všechny ženské soutěže odmítala.

KyberBěta

Zdroj: Shutterstock

Na populárním šachovém webu chess.com si můžete zahrát proti Harmonbotovi – kybernetické simulaci Beth Harmonové v různých fázích její kariéry.

GothamChess je sice populární šachový streamer, ale teprve jeho video, na kterém hraje proti kybernetické Beth, dosáhlo na víc než milion zhlédnutí. Levy Rozman, jak se GothamChess ve skutečnosti jmenuje, přitom dělá lepší i užitečnější videa pro začínající šachisty. V jeho sérii 10-Minute Chess Openings se také můžete naučit i dámský gambit. Doopravdy na čtyřiašedesáti polích.

Neexistuje asi hra, která by dokázala všechny myslitelné rozdíly mezi soupeři vyrovnat nebo rovnou vymazat jako šachy. Pochopitelně kromě výhody prvního tahu, kterou má hráč s bílými figurami. Jezdce, dámu nebo střelce nezajímá vaše pohlaví, věk nebo fyzické proporce. Jak říká Beth Harmonová: „Je to celý svět složený jen z 64 polí.“

Queen’s Gambit nám předvedl, jak jediný populární seriál dokáže zvednout zájem o pozapomnutou krásnou věc. Servíruje sice banální pravdy – ale lidi kvůli němu znovu kupují a hrají šachy. Možná to bude víc než dočasná móda a dočkáme se nové generace šachových velmistrů. A pokud má pravdu Hikaru Nakamura, podle kterého je „nedostatek“ top šachistek důsledkem pouhé statistiky, protože od útlého věku prostě míň děvčat hraje šachy, pak se možná dočkáme i velmistryň. Protože se holky nebudou bát. Byl by to hezký paradox, kdyby hře, která je oslavou lidského ducha, pomohla nepříliš vynalézavá banalita.