Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Ameriku čeká měkká totalita, potřebujeme vaši odvahu a zkušenosti

Michael Durčák | 25. 11. 2020 | Vstoupit do diskuze – 8 komentářů

Americký novinář Rod Dreher předpovídá Západu temnou budoucnost: levicovou totalitu bojovníků za sociální spravedlnost. Sílu vzdorovat hledá u těch, kteří ji prokázali: u křesťanských disidentů na Východě.

Ameriku čeká měkká totalita, potřebujeme vaši odvahu a zkušenosti

Zdroj: Shutterstock

Vypálit! Srovnat se zemí! Před pěti lety majitelé jedné rodinné pizzerie v Indianě veřejně řekli, že kdyby po nich někdo chtěl, aby dodali pizzu na svatbu homosexuálů, kvůli své víře by odmítli. Že je nezajímá, jestli je někdo gay nebo lesba, obslouží každého, ale na uzavírání stejnopohlavního svazku se tak či onak podílet nechtějí. Přišla klasická internetová šikana a podnik na několik dní zavřel – kvůli strachu, že by některý z webových svalovců mohl chtít svoje výhrůžky uskutečnit. A sbírka sympatizantů majitelům vydělala jmění. Které pak z většiny poslali dál na bohulibé účely.

Historek s podobným jádrem možná znáte dost, tahle ostatně nebyla ani první, Finmag psal třeba o případu cukrářství, které odmítlo k podobné příležitosti péct dorty už v roce 2012 –

Tenhle příběh je ale trochu speciální tím, že inspiroval konzervativního komentátora Roda Drehera (53) k sepsání knihy Live Not by Lies: A Manual for Christian Dissidents (Nežít ve lži. Příručka křesťanského disidenta). Totiž přesněji: inspiroval ho čtenář, který mu volal, jak se jeho maminka, česká emigrantka, kterou komunisti perzekvovali pro její víru, hrozí, že se v Americe děje něco podobného, jako když v Československu nastupovala totalita.

Obálka Red Dreher: Live not By LiesZdroj: Sentinel

Rod Dreher. Live Not by Lies. A Manual for Christian Dissidents. Vydalo nakladatelství Sentinel v září 2020. 256 stran, 17,59 dolaru (verze pro Kindle)

Jistě, to už jste o Americe (a o západní Evropě) četli tolikrát, že už to unavuje. Jenže Dreherovo Live Not by Lies není jen další pamflet proti západní dekadenci a mlácení prázdné slámy.

Bez hodnot totalita

Spisovatel a novinář, editor konzervativního webu The American Conservative Rod Dreher je jeden z mála amerických autorů, kteří se skutečně zajímají o poměry a historii střední a východní Evropy, nekloužou jen po povrchu a nepřebírají narativy plující mainstreamem. Už proto bychom mu mohli popřát sluchu.

Česky z Dreherových knih zatím vyšla jen předposlední Benediktova cesta (Benedict Option 2017, č. 2018), kterou Joshua Rothman v New York Times označil za „nejdůležitější religiózní knihu desetiletí“. A titul měl skutečně i přes pesimistickou vizi budoucnosti mimořádný ohlas a získal si respekt mezi konzervativci celého západního světa,

Veselejší čtení není ani Live Not by Lies, jehož ideové jádro by se asi dalo vystihnout ctátem papeže Jana Pavla II.: „Dějiny učí, že demokracie bez hodnot se snadno promění ve zjevnou nebo kamuflovanou totalitu.“ Krizi liberální demokracie a nástup „měkké totality“ už lze podle Drehera ve Spojených státech pozorovat, což se snaží popsat v první půlce svojí knihy, v druhé proti ní hledá obranu a na pomoc si bere nejpovolanější: ty kteří v totalitě žili a čelili jí.

Jednou ze zásadních inspirací je ostatně pravoslavnému křesťanovi Dreherovi ruský spisovatel Alexandr Solženicyn. Názvem knihy přímo odkazuje na jeho odvážný apelativní esej Nežít se lží z roku 1974, který má být pro nové americké disidenty jedním z majáků. V éře měkké totality budou podle Drehera takové majáky potřebovat.

Vyléčíme tě!

Amerika, založená na vznešených filozofických myšlenkách, byla za dvě a půl století schopná vybudovat nejvíc prosperující společnost na planetě. Jenže, píše Dreher, americké ideály, důraz na komunitu, střídmost, patriotismus, zbožnost a podobně, dávno vytěsnil vyprázdněný konzumerismus a totální atomizace společnosti a každodenní život čím dál víc svazují společenské konvence, které se ale bez hodnotové kotvy neustále mění.

Když do koktejlu přidáte ztrátu důvěry v instituce, přijímání progresivně kulturních ideálů coby nového náboženství a tak dál, nástup jakési měkké totality je v podstatě neodvratný. A jak si Dreher uvědomuje, Američané nemají odolnost proti totalitním ideologiím v genech, protože Amerika nepoznala třídní konflikty v pravém smyslu slova.

„Tenhle totalitarismus nebude vypadat jako SSSR. Ke získání moci nevyužívá tvrdé prostředky, jako je ozbrojená revoluce, ani se neprosazuje za pomoci gulagů. K ovládání lidí, aspoň zpočátku, využívá spíš měkké prostředky. Tento totalitarismus je terapeutický. Nenávist k disidentům své utopické ideologie skrývá pod maskou pomoci a uzdravení,“ píše Dreher.

Takový „ozdravný proces“ vidí třeba v rozšiřování ideologie sociální spravedlnosti (social justice) z univerzitních kampusů na celé Spojené státy, jak o něm před dvěma lety psal třeba prominentní novinář Andrew Sullivan. Ostatně o tom se už i v Česku napsalo dost. Část viny vidí Dreher i u amerických křesťanů, jejichž víra se scvrkla na pohodlný a konejšivý moralisticko-terapeutický deismus.

Rozhovor s Dreherem

Rod DreherFoto: Nora Dreher

Víra mladých Američanů pak používá formu a instituce křesťanství, ale při hlubším zkoumání se scvrkne na čtyři hlavní věci – 1. Bůh existuje, 2. chce, abys byl šťastný, 3. chce, abys byl dobrý člověk, 4. nemusíš na Boha myslet, dokud něco nepotřebuješ. Přitom křesťanství znamená mnoho dalších věcí, ale z víry Američanů – ať už jde o katolíky, protestanty i další – zbyla jen tahle skořápka. Posloucháte řeči o tom, že Ježíš je váš nejlepší kamarád – vždyť to je směšné, to lidi nedokáže vůbec oslovit.

Nové americké náboženství je socialismus

Strašení komunisty

K „vystrašení“ čtenáře používá Dreher klasické nástroje, literární odkazy a jazykové obraty, na které jsme ve střední Evropě zvyklí – na přetřes přijde Orwell, Huxleyho Krásný nový svět nebo Hannah Arendtová. Nebojí se ani přirovnání dnešních Spojených států k carskému Rusku: „Paralela mezi upadajícími Spojenými státy a předrevolučním Ruskem není úplně přesná, ale znervózňující blízkost tu je. Starý svět klasického liberalismu umírá v celém západním světě a jeho nástupce se ještě nenarodil. Ekonomická stagnace, zadluženost, rozšiřující propast mezi těmi nejbohatějšími a všemi ostatními začínají ovládat politiku a strany se přesouvají k politickým extrémům. (…) Ostatně, neschopnost federální vlády reagovat na pandemii covid-19 až nápadně připomíná neschopnost ruské vlády udělat cokoliv s hladomorem v 90. letech 19. století…“

A tady bohužel tkví největší slabina Dreherovy knihy, alespoň s českou zkušeností. Ačkoli ví, že situace současného Západu a metody používané neoliberální levicí, nejsou srovnatelné s totalitními systémy dvacátého století a jejich praxí, přesto je k sobě takto přibližuje až ke ztotožnění. U nás ovšem strašení Orwellem, gulagy a podobně funguje zhruba jako antibiotika: při několika prvních podáních pomůžou, ale když ordinujete kúru míchanou z 1984, Souostroví gulag příliš často a ve vysokých dávkách, přestává účinkovat.

Dreher ovšem nepíše pro nás, ale pro Američany, A pro ty může být léčba antibiotiky nová a účinná. Všechny ty paralely, přirovnání i příklady z beletrie i života v komunismu uvidí v jeho knížce v drtivé většině poprvé. V americkém vzdělávacím systému i kultuře mají pevné místo varování před nacismem a fašismem, jejich zobrazení i vzpomínky na ně, ale varování před komunismem z veřejného prostoru, také vlivem kulturních elit, téměř vymizelo.

Dezinformace, koronavirus

Ideová správnost korporátu

Naopak cenné i pro české čtenáře budou kapitoly věnované woke capitalism, které vysvětlují, jak velký byznys v Americe v tiché spolupráci s liberální levicí podporuje progresivní kulturní agendu. Ne proto, že na diverzitu nebo práva menšin skutečně věří a usiluje o ně, ale prostě proto, že si pak nikdo nedovolí omezovat jejich moc, že si udrží tvář před tou částí veřejností, která čeká na nejmenší záminku k pranýřování, a především: protože se to vyplatí. Část veřejnosti totiž ráda koupí výrobky těch hodnotově správně orientovaných společností. V Česku zatím tenhle fenomén téměř neznáme, máme zatím snad jen „fér firmy“, které podporují uzákonění stejnopohlavních sňatků.

Dreher se taky dotkne tématu ztráty soukromí, sklízení osobních dat a ventiluje svoje obavy z nástupu dohledového kapitalismu. Je ale škoda, že obecně se v knize téměř výhradně zaměřuje na kulturní války, sociální a hospodářské-aspekty krize Západu dostanou jen málo prostoru, přitom trpké vyhlídky dorůstajících generací a rozpad tradiční rodiny jsou klíčové problémy, které je nutné dřív nebo později vyřešit.

Dobře. Zatím nic objevného?

Nejtlustší Finmag

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

3d král

„Hlavně doufám, že se při každé následující pandemii nebude znovu řešit, jestli Průša tiskne štíty,“ říká podnikatel, jehož 3D tiskárny zná celý svět. A tak jsme se radši ptali, jestli se budou tisknout domy a k čemu je 3D tisk cukrářům. Jenže… Tiskne už Josef Průša štíty?

Vyhnala nás karanténa

Téma: outdoor. Analyzujeme čísla z tuzemské turistiky, probíráme novodobé vychytávky od hodinek po jídlo, co se vaří bez ohýnku, a mrknem na historii vychytávek, které už nám přijdou všední. Kde bychom byli bez přehazovačky? Pod kopcem!

A další

Jakub Jetmar ochutnává v prostějovském pivovaru Axiom.Monika Veselíková slyší krávu růst. Je to japonské plemeno wagjú z farmy v Dolní Sloupnici. Gabriel Pleska se léčí kameny. Martin Vlnas jede Tour de France. Vojta Dobeš popisuje, jak kartou dokoupíte koně pod kapotu auta, ve kterém právě sedíte.


Víra je grunt

V druhé polovině knihy Dreher, na rozdíl od mnoha dalších autorů, nabízí řešení, jak krizi čelit, jak nežít se lží. Jestli jsem výš kritizoval slovník, který si autor vybral k rámování nadcházející měkké totality, tady musím uznat, že si ho vybral záměrně a dobře, slouží mu jako propojovací prvek mezi novými americkými disidenty a křesťanskými disidenty socialistické východní Evropy.

Dreher pro svou knihu vyzpovídal několik desítek křesťanských disidentů z Polska, Maďarska, někdejšího Československa i bývalého Sovětského svazu, aby pochopil, jak dokázali čelit zlu a čerpat sílu ze své víry. „Ne každý antikomunistický disident byl křesťan a ne každý křesťan žijící v komunistické totalitě jí odporoval. Ale je tady jedna zajímavá věc: ‚Úplně každý křesťan, se kterým jsem dělal interview pro tuto knihu, v každé postkomunistické zemi, mi dokázal zprostředkovat pocit hlubokého vnitřního míru – míru, za který vděčí své víře, která jim dala základ, na kterém můžou pevně stát.“

Je fascinující sledovat ironii dějin: před několika desetiletími disidenti vzhlíželi k Západu a dnes naopak někteří lidé ze Západu vzhlížejí k jejich zkušenostem, aby porozuměli tomu, co to je utrpení a co statečnost, na kterou u nich doma mnozí zapomněli. Zároveň ale také v některých výpovědích, například bulharského politologa Ivana Krasteva, můžeme sledovat taky vystřízlivění z někdejšího prozápadního obdivu.

Jako doma

Lidé, které Dreher zpovídá, jsou rozmanití a jejich životní osudy inspirující – zmiňme třeba hrdinku protisovětského povstání v Maďarsku z roku 1956 Márii Wittnerovou. A co je důležité, autor na rozdíl od většiny západních autorů nepíše od stolu, skutečně se do střední a východní Evropy vydal. Aby se potkal s lidmi, které pro svou knihu chtěl vyzpovídat, aby načerpal inspiraci a aby si udělal na region vlastní názor. Dokonce i historky, kterými knihu prokládá, jsou zábavné, ne šablonovité báchorky, které jste už četli tisíckrát.

Kladivoun
Zdroj: Shutterstock

Burcující

Dreherova kniha je v dobrém slova smyslu výzvou k akci. Stejně jako Solženicyn ve svém Nežít ve lži, tak i Dreher v tom svém třebas i v úderných heslech oddělujících podkapitoly, burcuje čtenáře, aby nežil ve lži. Aby se nebál postavit se společenskému konsenzu, pokud si myslí, že je mylný, aby se nebál „být jiný“, aby kladl důraz na zbožný život a nedělal z křesťanství jenom prázdnou nádobu nebo lacinou útěchu, aby nebral utrpení jako slabost, kladl důraz na mravní výchovu a předával víru dál…

 

Pokud jde o Československo, Dreher hluboce obdivuje rodinu Václava Bendy; na křesťanský rozměr jejího odporu vůči komunistickému režimu trestuhodně zapomínáme. Souzní s Bendovými myšlenkami o nutnosti budování paralelních polis ve společnosti a nepřekvapivě také s jeho důrazem na mravní a cnostnou výchovu rodiny atd. Zároveň jsou pro něj podstatné i myšlenky slovenského disidenta, historika Františka Mikloška, že proti totalitě je nutné hledat spojence kdekoliv, kde je to jen možné, tedy i mimo křesťanské kruhy. Ostatně Dreherově knize věnovali velkou pozornost například fanatickým univerzitním davem zdiskreditovaný biolog, ateista a levičák Bret Weinstein nebo liberální novinářka Bari Weissová, která rezignovala na svou pozici v New York Times, protože se nedokázala sžít s tamní „štábní kulturou“.

K tomu v Nežít se lží najdete také sumarizaci Havlovy Moci bezmocných nebo odkazy na Milana Kunderu, kterého Dreher zbožňuje. Podle Drehera i ten nejmenší odpor v každodenním životě vůči nastupující měkké totalitě dokáže – třeba právě po vzoru Havlova zelináře – demaskovat skutečnou podstatu režimu, který se bojí, každého, kdo „nehraje podle pravidel“ a už nechce dál žít ve lži.

Suma sumárum nabízí Nežít se lží otevřený vhled do duše konzervativního, hluboce věřícího muže, který se bojí o budoucnost své civilizace a hledá lék na její neduhy ve víře a odvaze, kterou navzdory utrpení dokázali prokázat obyčejní lidé během komunistické totality. Live Not by Lies může pro někoho být velmi funkční příručka přežití v kulturní válce, která na Západě zuří, aniž bychom tušili, jak dopadne. Buďme rádi, že ji zatím sledujeme zpovzdálí. Ovšem některé Dreherovy maximy by se nám mohly v životě hodit, i kdyby k nám nakonec nepřišla.

Reklamní pauza

Volvo AmazonFoto: Volvo

Volvo Amazon s otočnou sedačkou spolujezdce

Děti čelem vzad!

Aby lépe překonali extrémní přetížení, létali už první američtí astronauti do vesmíru usazeni zády ke směru letu. Zkušenosti z dobývání vesmíru inspirovaly profesora dopravní bezpečnosti Bertila Aldmana k vývoji prvních dětských sedaček. Na vývoji i testování se podílela automobilka Volvo. Ta také v roce 1967 začala u nového modelu Amazon nabízet možnost otočit sedačku spolujezdce proti směru jízdy a několika doplňky ji proměnit na bezpečnou dětskou sedačku. Na bezpečnostní špici se Volvo drží dodnes a jeho odborníci říkají: aspoň do čtyř roků držte děti proti směru.

Michael  Durčák

Michael Durčák

Má rád fotbal a kočky. Jeho texty kromě Finmagu vycházejí nebo vycházely v Reportéru, Echu 24, E 15, Seznam Zprávách nebo na Info.cz i jinde. Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 8 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jan Kohout | 25. 11. 2020 12:24

Děkuji za recenzi.
Zkušenost s levicovými totalitami (nacismus, komunismus) je nepřenosná a levice to stále zkouší a obdivuje (Kuba, Venezuela).
To, že se nás to (zatím) příliš nedotýká neznamená, že se to neblíží plnou parou, například s ohebným klackem takzvaného "právního státu" dle EU (političtí vězni ve Španělsu nevadí, stejné jmenování soudců politiky je jiné v Německu a v Polsku, ...).

+60
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Boris Otokar Hodlak | 25. 11. 2020 12:45

Trump projede volby a hle - Ameriku čeká měkká totalita.
Nikoliv. Ameriku čeká předání moci. Jako už tolikrát předtím i potom.

-24
+
-