Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Pionýr kulturních válek Allan Bloom a uzavírání americké mysli

Karolína Kašparová | 5. 8. 2020 | Vstoupit do diskuze – 18 komentářů

Allan Bloom je jedním z otců kritiky politické korektnosti na amerických univerzitách – byť jeho dnes proslulá kniha o úpadku vysokoškolského vzdělávání tenhle výraz ještě nezná.

Pionýr kulturních válek Allan Bloom a uzavírání americké mysli

Zdroj: Shutterstock

„Možná je to jedna z nejdůležitějších knih svého druhu, kterou nějaký Američan od druhé světové války napsal,“ hlásá recenze citovaná na přebalu pozdějšího vydání knihy The Closing of the American Mind: How Higher Education Has Failed Democracy and Impoverished the Souls of Today's Students (Uzavírání americké mysli: Jak vysokoškolské vzdělání zradilo demokracii a ochudilo duše dnešních studentů).

Allan Bloom (1930–1992) byl profesor klasických studií a filozof a jeho kniha se věnovala reformám a proměnám především humanitních a společenských věd. Přesto se jí nebývale dařilo i u širší veřejnosti. V čtyřsetstránkové publikaci plné odkazů na antickou filozofii, Kanta nebo Nietzscheho útočí Bloom na dědictví velkých společenských změn šedesátých let, na feminismus, na studentský aktivismus, snižující se nároky na studenty, ale i na rockovou hudbu. Není divu, že si kniha v roce 1987, kdy poprvé vyšla, našla publikum. A to nejen mezi celoživotními zarytými konzervativci, ale i mezi někdejšími levičáky nebo liberály, kteří se obávali, jestli celý ten boj za lidská práva náhodou nezašel příliš daleko.

Gay pro tradiční rodinu

Jedním z někdejších levičáků, kteří se časem posunuli na pozice kulturního konzervatismu (opozice kulturního relativismu) byl Saul Bellow, americký nobelista a Bloomův přítel. Ten napsal nejen předmluvu k Bloomově knize, ale později ho také využil jako inspiraci pro hlavního hrdinu svého románu Ravelstein (2000). Hlavní hrdina Ravelsteina, univerzitní profesor, je gay, který umírá na AIDS. Bloomova homosexualita do té doby veřejně známa nebyla, nicméně podle přátel se s ní nijak netajil. Pravá příčina jeho smrti v roce 1992 ovšem známá není, o HIV se jen spekuluje. I když se Bloom nikdy neoženil, jeho kniha na několika místech oplakává rozpad tradičního modelu rodiny, který podle něj fungoval po tisíciletí a který feminismus – prý jediná současná alternativa – nemá čím nahradit, protože není možné ohnout mužskou ani ženskou přirozenost.

Nálepku „konzervativec“, kterou celkem logicky dostal, Bloom odmítal. Tvrdil, že jemu jde především o uchování toho správného způsobu studia humanitních věd. Takovou úvahu najdeme i v knize – Bloom se tváří, že mu nejde o politiku, ale o humanitní vzdělávaní, které by mělo být apolitické. Sám sebe nejspíš vidí jako dědice tradice amerického liberalismu, založeného na ústavě a myšlenkách otců zakladatelů: „Amerika vypráví jediný příběh: o nepřerušeném, neodvratném pokroku svobody a rovnosti.“ K tomu by se jistě přihlásili mnozí politici obou hlavních stran.

The Closing of American MindZdroj: Simon & Schuster

První vydání (1987) The Closing of American Mind z nakladatelství Simon & Schuster

Cynici, relativizátoři a rozklad hodnot

Bloom v Uzavírání americké mysli popisuje, jak se především od šedesátých let začaly na amerických univerzitách naplno šířit nebezpečné tendence relativismu a historismu – hledání univerzálních pravd vystřídala vize, podle které existují různé, stejně uznáníhodné soubory hodnot a podle které je nutné filozofická a literární díla zkoumat jen v dobovém kontextu. Dřív se při četbě Platóna studovala samotná lidská přirozenost, dnes se Platón čte jen pro pochopení toho, jak fungovala společnost ve starém Řecku. Podle Blooma tato agresivně prosazovaná tendence všechno relativizovat oslabuje kritické myšlení a ničí svobodu slova, protože lidé se začali bát v něco skutečně věřit – ať už v křesťanského boha, nebo ve výjimečnost vlastního národa.

Univerzita se v Bloomových očích stala rukojmím radikálních studentů, kteří potlačují svobodné bádání a s argumentem „problematické minulosti“ požadují snazší přijímací zkoušky například pro černošské studenty. On sám si ovšem svobodné bádání představuje velmi úzce: univerzita by měla studenty učit tradicím amerického liberalismu a je nebezpečné a škodlivé například číst Bibli jako literární text, a ne jako zjevení, nebo mluvit o tom, že se někteří otcové zakladatelé podíleli na otroctví. Americká ústava podle něj na zajištění lidských práv stačí, protože otcové zakladatelé od začátku garantovali právo na důstojný život v rovnosti každému jedinci. Bloom dodává, že sice nepovažovali za lidi černochy nebo původní obyvatelstvo, ovšem tuhle chybu se povedlo rychle vyřešit právě díky aplikaci ústavy. Svobodu slova tedy brání – ale jen v rámci, který vytyčuje on sám.

Ztratilo vzdělání úctu a slouží jen jako příprava na zaměstnání? To je jedna z Bloomových nočních můr.

Relativismus, nesmyslnou otevřenost a cynismus vůči vlastní minulosti přitáhli podle Blooma do americké myšlenkové oblasti následovníci Nietzscheho a Heideggera, které si levice překroutila pro vlastní pohodlí: „Tak se Nietzsche dostal do Ameriky a jeho posun doleva působil věrohodně. (…) Zdomácnění Nietzscheho probíhalo v mnoha vlnách: někteří z nás ho sami hledali v Evropě, přicházel s imigranty a v poslední době se do importního byznysu hluboce ponořili profesoři srovnávací literatury, kteří své zboží kupují v Paříži – tam byla dekonstrukce Nietzscheho a Heideggera a jejich rekonstruování na levičáky hlavním filozofickým řemeslem už od osvobození města v roce 1944. Z tohoto posledně jmenovaného zdroje přicházeli Nietzsche a Heidegger do USA po červeném koberci roztáhnutém jejich dřívějšími posly.“

Kulturní války

Někteří lidé tvrdí, že politika opustila tradiční pravolevé dělení a přesunula se na pole celospolečenských debat o genderu, pojetí lidských práv či zbytečnosti humanitních věd. Jiní se obávají, že takzvané kulturní války jen zastírají skutečné problémy, například rostoucí ekonomické nerovnosti nebo rozpad sociálního státu. Další děsí ohrožení svobody slova, mizení tradičních společenských uspořádání a hodnotové vakuum.

Zastávám názor, že kulturní války jsou v zásadě nafouknuté téma, za kterým ovšem často stojí skutečný strach. Vzhledem k té nafouknutosti – byť se nejlítější bitva odehrává v USA – cloumají i naší politikou, ať už jde o stížnosti na mnohost genderů, nebo o přetahování se o ceduli All Lives Matter v Poslanecké sněmovně. Zajímá mě jejich původ, a budu proto psát o knihách, které do této oblasti vlétly výrazným způsobem a zanechaly v ní hlubokou stopu, v Česku ale nejsou příliš známé. Knihy, které by clickbaitové titulky označily za „problematické“ či „kontroverzní“.

Příště: John Maxwell Coetzee a Disgrace/Hanebnost.

Válka
Zdroj: Shutterstock

Rozklad hodnot se projevuje ve všech společenských sférách – lidé se rozvádějí, studenti se nechtějí vázat, neposlouchají klasickou hudbu, a když čtou Platóna, vyvozují z něj špatné závěry. Není ale docela jisté, jaký je postoj samotného Blooma k milovaným hodnotám jako rovnost a spravedlnost – na jednu stranu říká, že americká tradice rovnost zaručuje a studentské protesty třeba za práva žen nebo proti rasové diskriminaci jsou zbytečné. Na druhou stranu ovšem uznává, že tradiční uspořádání rodiny bylo vůči ženám nespravedlivé; podle něj ale fungovalo a žádné jiné nemáme.

Kde se tedy nacházíme? Chceme hodnoty jako rovnost a spravedlnost, nebo pragmaticky fungující tradici? Toto rozpolcení vnímá i jedna z největších kritiček knihy, v době jejího vydání čtyřicetiletá filozofka Martha Nussbaumová. Blooma obviňuje, že na jednu stranu hlásá demokratickou tradici amerického liberalismu, na druhou stranu ale žehrá na rozšiřování vysokoškolského vzdělávání a myslí si, že univerzita by měla být prostorem pro pár vyvolených géniů ze zajištěných rodin, kteří budou apoliticky filozofovat o lidském životě: „Podle Bloomovy temné vize by múzu, která inspirovala velká starořecká díla, chaos dnešní Ameriky děsil. Jistě by prchala hledat útěchu, pokud by mohla, za zdi privilegované elitní univerzity, aby tam mohla s hrstkou vyvolených lidí rozmlouvat o skrytých pravdách.“

Čtení na zbytek léta

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

Téma čísla: Sex v roce 2020

Chceme to jako máma s tátou (tenkrát)? Statistiky tvrdí, že mladí dnes mají míň sexu. Možná ale jen za sex nepovažují všecko, co jejich rodiče (tenkrát). Analýza Vojtěcha Pišla.

Monika Veselíková se ptá, jak lockdowny poznamenaly reálný sexbyznys v českých ulicích i privátech.

Michal Kašpárek o apkách, které z vás udělají pornstar samostatně výdělečně činnou.

Matouš Hrdina popisuje přeměnu Tinderu z aplikace, kde se rande domlouvá, na platformu, kde se rande děje.

Jak filmy zteplaly. Kamil Fila a story hollywoodského comingoutu.


Za volný trh (s výjimkou univerzit)

Bloomova úzkost ze stavu vysokoškolského vzdělávání nicméně v mnoha ohledech opodstatněná je – proto ve společnosti tolik rezonovala. Hodnota hledání vyšších pravd, která by podle Blooma měla být základem vysokoškolského vzdělávání, totiž pro většinu společnosti začala ztrácet význam. Bloom nadává mimo jiné na přemíru studentů ekonomie, kteří prý studují jen pro peníze, a tím vzdělání znehodnocují. Spolu s narůstající masovostí univerzit se začal měnit důvod, proč lidé vlastně studují. A my na tuto otázku neumíme spolehlivě odpovědět. Ztratilo vzdělání jako takové v očích společnosti úctu a slouží dnes jen jako příprava na budoucí zaměstnání? To je jedna z Bloomových nočních můr.

Bloom rovněž velmi správně poukazuje na rozpolcení akademické sféry, kde přírodní vědci v zásadě pohrdají svými společenskovědními či humanitními kolegy. Dokonce ani v rámci jednotlivých oborů spolu jednotlivci nekomunikují a nevědí, na čem jejich kolega pracuje. Další opodstatněná námitka je, že humanitní a společenskovědní studijní programy jsou často chaotické a nahodilé – tady něco z tradice, tady něco o rase, tady o genderu, ale jaký to má jednotící smysl? Byla jsem na mnoha přednáškách filozofů o hodnotě studia humanitních věd – někteří citovali obskurní německé filozofy ze třicátých let, jiní si z toho otevřeně dělali legraci, protože ta otázka je podle nich nezodpověditelná. Není ale pro samotné humanitní vědy škodlivé hledání odpovědi vzdát? (Smyslu humanitních věd jako nutných pro udržení demokratického ducha společnosti se, mimochodem, ve své knize Not for Profit: Why Democracy Needs the Humanities [Ne pro zisk: Proč demokracie potřebuje humanitní vědy] věnuje i zmíněná Martha Nussbaumová.)

Ona rozkouskovanost a ztráta směru se přenáší i na společnost jako celek – pokud boříme tradice jako nespravedlivé, máme je čím nahradit? Bloom má pravdu v tom, že pouhá mnohost životních stylů sama o sobě může pro mnoho lidí znít děsivě a prázdně a na udržení celospolečenské solidarity nemusí stačit.

Bloom se dostává do paradoxní pozice, která je pro spoustu konzervativních kritiků reforem ve vzdělávání typická – je sice velkým zastáncem volného trhu a pohrdá marxisty, kteří upozorňují na problémy, ale vadí mu tržní kritéria ve vysokém školství (například to, že se vysoké školy přizpůsobují požadavkům platících studentů-klientů). Neměl by ale logicky dojít k závěru, že úpadek humanitních věd souvisí – vzhledem k jejich nezpeněžitelnosti – i s průnikem tržních mechanismů do vysokého školství? Ekonomicko-společenské procesy (například fakt, že i díky vysokému školnému je větší tlak studovat něco, po čem bude přímo následovat výnosné zaměstnání) ale Bloom řešit nechce. Hlavní problém je podle něj filozofický.

Zakladatel

Pozdější kritiky úpadku rozumu na amerických univerzitách jsou psány výrazně jinak – žádná filozofie, nýbrž výzkumy a příklady konkrétních incidentů. Bloom je ale jejich velmi významným předchůdcem. Například proslulá kniha The Coddling of the American Mind z roku 2018 od samozvaných liberálů – novináře Grega Lukianoffa a psychologa Jonathana Haidta –, která kritizuje přecitlivělost amerických studentů a univerzitní cenzuru, na Blooma odkazuje svým názvem. Velká část Bloomovy knihy je jen klasické nadávání na novou generaci, zároveň je ale jedním z prvních silných hlasů, které volaly, že na amerických univerzitách je cosi shnilého, co začalo pronikat do celé společnosti. Pro kritiky jako Bloom, ale i Haidt a Lukianoff, je zároveň typické to, že sice reagují na různorodé společenské frustrace, ale problém vidí jen v tom, že podle nich vyhrály špatné akademické ideje, aniž by zohledňovali společensko-ekonomické proměny společnosti.

Karolína Kašparová

Karolína Kašparová

Studuje moderní britskou a americkou literaturu na University College London. S novinařinou začala v roce 2016 v redakci The Student Times, které pak rok vedla jako šéfredaktorka. Snaží se vystupovat ze své názorové komfortní... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 18 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jan Altman | 5. 8. 2020 15:12

Hlavně kolik bude akademikům dáno by mělo být na dárci.
Někteří jsou i za nula drazí (viz bolševické doupě na filosofii).
Jestli je někdo chce dobrovolně platit ze svého, tak prosím.

+7
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK