Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Čekání na zachránce Evropy

Ondřej Sliš
Ondřej Sliš
31. 5. 2018
 11 744

Strange Death of Europe se snaží bez konspiračních teorií a rasismu ukázat pád starého kontinentu. Daří se to jen zčásti, přesto je čtení nové knížky Douglase Murraye v nečekaných ohledech přínosné.

Čekání na zachránce Evropy

K přijímání uprchlíků se Češi stavějí téměř nejodmítavěji na světě. Někoho přitom takové prvenství mate – jak je tak vyhraněný postoj možný v zemi, kde je běženců jako šafránu? Existuje však ještě jedna důležitá otázka: jak by se postoj k přistěhovalcům změnil, kdyby proti nim horovali skutečně schopní lidé? Ne podvodníci, sukničkáři, ale pro změnu schopní rétoři. Ti, kteří nevidí za každou událostí paralelu s pádem římské říše, ale umí přesvědčivě argumentovat.

Douglas Murray: The Strange Death of Europe: Immigration, Identity and Islam. Vyšlo v nakladatelství Bloomsbury Publishing v květnu 2017. 352 stran, verze pro Kindle za 10 dolarů. České vydání připravuje nakladatelství Leda.

Tuto možnost si můžeme představit díky knížce The Strange Death of Europe: Immigration, Identity and Islam (Podivná smrt Evropy. Imigrace, identita, islám) novináře Douglase Murraye. Komentátor časopisu The Spectator stojí mimo jiné za snahou očistit jméno neokonzervatismu (knížka Neoconservatism: Why We Need It). Ve svém nejnovějším díle, které vyšlo ve Velké Británii minulý rok, postupně píše o dvou tématech. Jednak o půlstoletí migrace na starý kontinent, jednak o jeho vyčerpanosti a sebeubíjející sebekritice, která ho nasměrovala k oné podivné smrti z titulu svazku.

Knížce se v Británii dostalo rozličného přijetí – například deník Guardian ji rozcupoval. Určena je podle něj těm, kterým se nelíbí pákistánští sousedé, ale představa demonstrace plné skinheadů se jim zamlouvá ještě méně. Za řadou seriózně působících frází a odkazů se prý skrývá prachobyčejný nacionalismus. Nepřekvapí potom, že konzervativci jako filozof Roger Scruton hodnotí Murrayovo dílo naopak jako „životně důležité“.

Jde tedy o podnětné čtení, anebo „xenofobii pro lepší lidi“?

V první řadě je nutné přisvědčit tomu, že Podivná smrt Evropy působí uhlazeně – a to zejména ve srovnání s tuzemskou debatou o uprchlících. Nejenže se Murrayovi vesměs daří vyhýbat nepřesnostem a odkazovat na zajímavé další čtení. Překvapivé jsou i pasáže s popisem návštěvy Lampedusy a Lesbu. Autor tam osobně mluvil s běženci a knížka citlivě zachycuje několik jejich strastiplných příběhů. Oproti fotkám u ostnatého drátu pořádný rozdíl.

Argumenty? Od Aeronetu k Respektu

Se samotnou argumentací je to ale ve Strange Death of Europe mnohem složitější. Pokud ji někdo bude chtít odmítnout na základě zavádějících výroků, dostane plnou plnou náruč příležitostí. Zmíněno je tvrzení o raketovém vzrůstu znásilnění ve Švédsku, se kterým je to ale přinejmenším složitější kvůli nové metodice. Jednak na severu došlo k rozšiřování definice znásilnění, jednak by se na rozdíl od některých dalších zemí hypotetické, roční znásilňování svojí ženy nepočítalo jako jeden přečin, ale 365 případů. Hnutí English Defence League je představeno jednostranně jako spravedlivě rozhořčená parta, ale o tom, že vyhrožuje smrtí novinářům ani muk. Podobně i u označení nizozemsko-somálské političky Ayaan Hirsi Ali za „jednu z mála plně integrovaných migrantek v Holandsku“ nezbývá než kroutit hlavou.

Vedle četných přešlapů ale knížka nabízí i řadu podnětnějších pasáží. V první řadě jde o reakce na argumenty, které se snaží tišit strach z migrace. Klasickým příkladem je tvrzení o nevyhnutelnost dovážení pracovní síly k udržení současné životní úrovně. Murray se ptá: „Vážně je rozumné mít cizince na práci, kterou nechce dělat nikdo z “domorodců?“ Co kdybychom se zamysleli raději nad využitím nezaměstnaných z jižní Evropy? Anebo lze jít ještě hlouběji. Musíme skutečně neustále růst? A proč nezkusit bojovat se stigmatizací manuální práce? Taková zamyšlení jako by vypadla ze stránek Respektu (viz komentář Luďka Niedermayera O lidech, kteří nejsou).

Stejně nefér je podle Murraye i obhajování přistěhovalectví koloniální minulostí některých zemí. Autor si všímá, jak je v takové rétorice obsažena výzva k trestu – „jen si ochutnejte vlastní medicínku!“ Pokud jde ale o trest, má nějakou konkrétní výši, například poloviční podíl cizinců na obyvatelstvu? A vážně chceme migraci rámovat jako odplatu? Mimochodem, koho přesně svou expanzí vykořisťovalo Švédsko?

Kolísání od scestných k lepším úvahám je vlastní celé knížce. Pasáže nekritického velebení premiérů Fica a Orbána střídá střízlivá analýza selhání politik vůči menšinám, podobná té z Foreign Affairs.

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.


Evropská blbá nálada

Vedle prozaických úvah o migraci se knížka pokouší popasovat s něčím abstraktnějším – s jistou unaveností Evropy. Ta si podle Murraye vyzkoušela spoustu grandiózních ideologií, jen aby se v novém tisíciletí vynořila otupělá, jako „Ikaros, který přežil pád“. Příznaky blbé nálady jsou podle Murraye všude kolem nás – krom houfného opouštění křesťanství ji spatřuje třeba ve vyčerpanosti současného umění. Nejde naštěstí o úšklebek typu „uklízečka v galerii vyhodila odpadky, ale ono to bylo moderní umění,“ ale o zamyšlení nad současnými německými malíři.

Ve stavu takové únavy nemá prý smysl vymýšlet radikálně nové ideologie. Východiskem má být naopak návrat ke křesťanství. Klidně ateistickému. Murray totiž tvrdí, že právě křesťanské hodnoty zaručují výdobytky liberální kultury, lidská práva. Připisování těchto zásluh církvi může působit přinejmenším překvapivě. Tázat se ale po nezřejmých základech, na kterých stojí progresivní společnost, může být nesmírně zajímavé. Každého liberála by například mělo zajímat, proč je v pestrém Londýně oproti britskému venkovu homosexualita dvakrát častěji spatřována jako morálně špatná.

Odpovědi na takové palčivé otázky se však ve Strange Death of Europe hledají obtížně. Vliv křesťanství na společnost se rozebírá jen letmo – a výzva k návratu k jakési polovičaté víře nejspíš nebude trhák pro masy. Zbytečná stručnost v návrzích řešení se týká i pasáží o přistěhovalectví. Krátce jsou zmíněna detenční centra v severní Africe nebo institut dočasného azylu, díky kterému by bylo snažší vyhošťovat odmátnuté žadatele. Jde ale o vágní, nerozpracované návrhy – a tedy spíše obvyklé otevírání debaty.

Noví spasitelé

Navzdory četným nedostatkům a absenci neotřelých tezí má smysl Murrayovu knihu číst. V Česku se k totiž k samotné podstatě těchto hodnotových sporů vlastně příliš nedostáváme. Debata se mnohem častěji zasekne na stokrát rozebraných fake news, anebo pohoršování se nad lidmi, kteří chtějí masakrovat malé děti kvůli exotickému příjmení. Tedy na záležitostech, proti kterým je (zaplať pánbůh!) snadné se vymezit.

Vedle lží z Aeronetu a rasistů z Facebooku se ale můžou dostat brzy do popředí i úplně jiní autoři. Lidé, kteří umějí jako Murray (u nás může jít například o Mariana Kechlibara) bystře formulovat konzervativní názory. Bude přitom zajímavé sledovat, jak se český vztah k migraci promění s tímto posunem.

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte (8)

Vstoupit do diskuze
Ondřej Sliš

Ondřej Sliš

Svá dobrodružství se čtením a psaním mapuje v newsletteru blogu popovrchu.cz a na goodreads.com. Vystudoval nová média na Univerzitě Karlově.

Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo