Opuštěný Erik Tabery

Šéfredaktor Respektu a lawful good české mediální scény Erik Tabery se v knize Opuštěná společnost: Česká cesta od Masaryka po Babiše ptá, jestli ještě pořád vidíme maják, který rozsvítil Tomáš Garrigue Masaryk a znovu zažehl Václav Havel: „Jsme zemí humanismu, evropanství, svobody, otevřené diskuse a občanské společnosti, jak si otec zakladatel přál?“

Odpověď nepřekvapí: česká společnost se od takových ideálů už poněkolikáté za poslední století odklání. Zároveň si ale nedefinovala nové, takže se plácá bez cíle a bez plánu na místě – bez majáku, opuštěná. Čehož obratně využívají populisté, včetně dvou, kteří si vysloužili samostatnou kapitolu: Miloše Zemana a Andreje Babiše.

Erik Tabery: Opuštěná společnost. Česká cesta od Masaryka po Babiše. Vydalo nakladatelství Paseka v srpnu 2017, 284 stran, 289 Kč (brožovaná)

Taberyho úvaha je myslím v jádru správná: pokud by se veřejná debata méně točila kolem krátkodobých morálních panik a místo vnitřních a vnějších nepřátel hledala „konsenzus o tom, jak má země vypadat, jaká je naše společná idea,“ mohli bychom být v Evropě silnější a doma šťastnější.

Na druhou stranu se ale s podobnými apely na návrat k idejím a ideálům setkávají čtenáři Respektu, ale i Hospodářek nebo Lidovek v různých komentářích poměrně pravidelně. A krom toho, že se Opuštěná společnost na 284 stranách vrací k myšlence, která by silněji vyzněla v časopisecké eseji, lze mít i několik výhrad k formě i obsahu.

Zahradou těch, které má Tabery rád

S Taberyho knihou by šla hrát barová hra – dejte si panáka vždycky, když narazíte na některé z následujících jmen: Masaryk (99×), Havel (89×), Peroutka (60×), Čapek (20×), Borovský (9×), Orwell (9×), Karl Kraus (9×), Churchill (8×), Arendtová (7×). Po pár stránkách se neudržíte na nohou.

Není nutně špatně, když se autor upozadí a hojně cituje slova druhých. Aby byl výsledek stimulující, je ale nutné buď takhle představit málo známá jména a myšlenky – anebo se vůči těm známým kriticky vymezit. Tabery nedělá ani jedno. Klidně si mohl od Milana Kundery vypůjčit titul Zahradou těch, které mám rád: cituje přesně ty autory, které čekáte, že bude citovat (dále zmiňme: Tigrida, Judta, Churchilla, Kennedyho…), a dovolí si k nim leda přátelský štulec. Třeba když připomene, jak Václav Havel vkládal naděje do Stanislava Grosse.

Osamělá společnost proto připomíná diplomovou práci opřenou i o několikastránkové citace z děl velikánů, aniž se nesmělý student odvážil vykročit z jejich stínu. Knihu by zvedlo, kdyby Taberymu ruplo v kouli, smetl by z šéfredaktorského stolu svoje čtenářské deníky a zarámované fotografie čítankových novinářů, praštil do něj pěstí a zařval tak hlasitě a sprostě, jak jen dovede: Tak já vám teď povím, vy plantážníci darební, co vám ještě nikdy nikdo takhle naplno nepověděl! – Jenže ten moment nepřichází.

Mám jen hlavu plnou ideálů

Od formy pokročme k obsahu. Jeho prvním problémem je, že Tabery prodává to, co Václav Bělohradský už v roce 1999 pojmenoval jako „morální kýč“. Kdo z Taberyho (a mého) tábora by nechtěl žít v „zemi humanismu, evropanství, svobody, otevřené diskuse a občanské společnosti“? Jenže: co přesně to znamená a co z toho vyplývá pro všední život?

Je humanistický polský zákaz potratů, protože chrání životy nenarozených lidí, nebo czarny protest proti němu, protože brání právo narozených žen na nakládání se svým tělem? Svobodou se myslí svoboda pozitivní, tedy svoboda zajít si do nezakouřené restaurace, nebo svoboda negativní, která spočívá v možnosti určit si, jestli se v mojí restauraci bude kouřit? Patří do evropanství nevolená Trojka zakleknutá na demokraticky zvolenou řeckou vládu, izolace migrantů v tureckých pracovních táborech po uzavření balkánské trasy, spojení kontinentální krajní pravice pod novou evropskou identitou? Počítá se do občanské společnosti lidové antiislámské hnutí, squatting a budování autonomních zón, občanské hlídky?

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

---

Koupit Finmag

„Jediným možným národním a státním programem je vytvářet dobré lidské společenství,“ cituje Tabery Havla citujícího Masaryka, ale jak konkrétně takové společenství vypadá a funguje, to se z Opuštěné společnosti nedozvíte.

Druhý problém jsou Taberyho idealistické představy o minulosti a o západní Evropě. „Pustit do médií cílenou lež bylo možné, ale mělo to své důsledky,“ píše o dobách předinternetových. „Pro dané médium znamenala dezinformace ztrátu prestiže a důvěryhodnosti – a tudíž i čtenářů, protože se vždy našlo dost konkurenčních titulů, které se snažily dokázat, jak to bylo doopravdy.“

Tím bych si nebyl tak jistý: fake news jsou staré jako komerční média sama. Newyorský deník The Sun, tehdy jeden z nejčtenějších, ne-li nejčtenější na světě vydal v roce 1835 senzační zprávu o tom, že po Měsíci porostlém stromy létají dvacetimetrové okřídlené bytosti, které se beze studu páří na veřejnosti. Ano, The Sun po vydání téhle koniny přestal vycházet. Trvalo to ovšem 115 let.

Na příkladu uprchlické krize zase Tabery ilustruje, „jaký je stále rozdíl mezi politikou západní a naší. Zatímco čeští politici si dávali záležet na tom, aby veřejnost ‚uklidňovali‘ tím, že sdílejí stejné pocity, němečtí politici například věnovali energii líčení, co všechno podnikají, takže nejsou jen pasivními příjemci osudu“. Němci jsou tak uklidnění, že si do Spolkového sněmu poprvé od války zvolili krajní pravici. V Rakousku budou (už zase) vládnout Svobodní, jejichž směrem se posunuli i lidovci a socialisté. Ve Francii získala kandidátka Národní fronty třetinu hlasů v druhém kole prezidentské volby. O Donaldu Trumpovi a amerických republikánech nemluvě. (Dobrá zpráva: patříme na Západ!)

Nechejte si laskavě vysvětlit, že nic nemůžete mít jisté

V knize tolik prošpikované voláním po úctě k pravdě zarazí, že přes redakci prošlo několik fakticky sporných pasáží.

„Peroutka nikdy ideologii nacismu či komunismu (na rozdíl od samotného Zemana) nepodlehl,“ soudí Tabery. Kdy Zeman podlehl ideologii komunismu? Když na jaře 1968 vstoupil do KSČ, což byl jediný způsob, jak se aktivně účastnit reforem? „Podlehnutí ideologii“ snad znamená ztrátu kritického myšlení a rezignaci na morální principy, a v tomhle ohledu si mladý Zeman udržel štít čistý.

Uprchlická krize roku 2015 je prý událostí, „kterou postkomunistické země víceméně nikdy neřešily, protože jsou to země, kde živelnost událostí může maximálně způsobit příroda, a to ještě v poměrně omezené míře“. Jugoslávské války přitom v první půlce devadesátých let vyrobily 2,3 milionu uprchlíků, Česko jich přijalo tisíce, celých šedesát tisíc Maďarsko. Co uprchlická krize po Mnichově nebo ta na konci druhé světové války, které mají stále živé pamětníky?

Čtvrtá a poslední část mých výhrad jde za Taberyho ideologickými východisky, která můžeme shrnout jako topkařská. „Ke svobodě patří nejistota, opak nabízejí totalitní systémy, ale výměnou za to dostaneme i mříže,“ píše. „Mluvit o jistotách je riskantní. Opravdu není vše řiditelné a zařiditelné.“

Myslím, že jde o falešné dilema: půvab západních liberálních demokracií je právě v tom, že vedle bezpříkladné míry svobod nabízejí občanům i bezpříkladnou míru jistot. Co je totalitního na společenské dohodě, že když přivedu na svět dítě, za tři roky pro něj bude místo ve školce poblíž? Že když se přestěhuju na předměstí, dostanu se do centra veřejnou dopravou? – Namítnete, že to zahrávám do extrému, jenže Tabery těmi slovy o mřížích polemizuje se sociálnědemokratickým sloganem „Lidé si zaslouží jistoty“, který znamená právě takové atributy civilizovaného světa, ne jistotu pečených holubů padajících do huby.

Přijde mi proto paradoxní, že se Tabery hlásí k návrhu experta na konspirační teorie Michaela Buttera, aby politici a novináři lidem vysvětlovali, „jak dnešní společnost funguje“. Je vůbec někdo z cílovky fake news zvědavý na „taberysplaining“ spočívající v tom, že člověk s doživotní jistotou uplatnění v kterémkoliv think tanku ezoterického havlismu přesvědčuje ostatní, aby přijali nejistotu, protože bez ní není svoboda?

Z Opuštěné společnosti vychází sám autor opuštěně: zavřený v zahradě lidí a hesel, které má rád, neschopný o jejich hodnotě a významu přesvědčit nikoho, kdo už nebyl přesvědčený společně s ním.