Dělejte dobro lépe

Drásá vás, v jakých podmínkách žijí a umírají jateční zvířata? Rada se nabízí sama: přestaňte jíst maso.

Je to ale dostatečně efektivní způsob, jak předejít utrpení? Ne tak docela, zamýšlí se William MacAskill v knize Doing Good Better: How Effective Altruism Can Help You Make a Difference (Dělejte dobro lépe: jak s pomocí efektivního altruismu změnit svět). Když totiž přispějete těm správným neziskovkám na tisk propagačních materiálů, „za zhruba sto dolarů zvládnete přesvědčit jednoho člověka, aby se na rok zdržel konzumace masa. Pokud můžete věnovat ještě vyšší částku, pak bude mít vaše rozhodnutí, zda přispívat, či ne, větší dopad na životy zvířat, než to, jestli si maso odpustíte vy sami.“ Dobrá zpráva pro všechny, kteří nejsou lhostejní k neštěstí kuřat, ale zároveň milují pikantní křidýlka. Dá se z toho vykoupit.

A to je efektivní altruismus v kostce: nejde o to co nejvíc si odepřít, ale dosáhnout co největšího dopadu s co nejmenšími prostředky.

Doing Good Better: How Effective Altruism Can Help You Make a Difference – vyšlo v nakladatelství Avery v červenci 2015. 272 stran, 19,40 dolaru (verze pro Kindle).

Princip stonásobku: vaše peníze prospějí jiným stokrát víc než vám

William MacAskill, najdete ho na titulní fotografii u článku, je osmadvacetiletý filozof, což sice může znít úsměvně, ale nesmějte se. V přímém srovnání s loni vydanou a zde recenzovanou knihou The Most Good Can Do jednoho z nejznámějších propagátorů efektivního altruismu, o 41 let staršího Petera Singera, vítězí Doing Good Better. MacAskill častěji překvapuje nečekanými a silnými argumenty. Chudobu a jiné katastrofy na rozdíl od Singera nepovažuje za neměnnou danost, kterou by šlo přinejlepším mírnit nějakým tím milodarem, a mezi vhodnými způsoby pomoci zmiňuje politickou činnost. Navíc nepíše pro roboty, ale pro lidi, kteří kromě přesvědčivých výpočtů potřebují taky to, aby je dobročinnost bavila.

Ve shodě se Singerem MacAskill radí pomáhat především v chudých zemích: „Říkám tomu ,princip stonásobku’. My, kteří žijeme v bohatých zemích, můžeme svými penězi prospět přinejmenším stokrát víc těm nejchudším než sobě samotným.“ Pro vás je čtyřicet korun jedna točená plzeň, bez které se patrně obejdete; pro africké dítě je to roční ochrana před komáry šířícími malárii. Což je patrně dokonce ještě větší terno, než by bylo sto plzní.

Obě knihy doporučují nepospíchat s almužnou tam, kde jsou davy novinářů, ale zaměřit se na málo známé, podfinancované a přitom velmi efektivní způsoby pomoci. MacAskill velebí odčervování dětí, které například v Keni o čtvrtinu zvýšilo školní docházku: „[K]aždých sto dolarů vložených do programu vyneslo deset člověkolet strávených ve škole.“

Není to jediné varování před módními trendy. Když budete kupovat fairtradové zboží, vaše peníze půjdou k relativně bohatým farmářům v relativně bohatých zemích, protože ti opravdu chudí si certifikaci nemůžou dovolit, píše MacAskill. Střízlivě připomíná, že práce v robotárnách jsou těmi nejlepšími, které dotčení lidé mohou dělat. Anebo že jen deset procent uhlíkové stopy potravin pochází z přepravy, takže efektivnější než jíst lokální výpěstky je například vzdát se hovězího masa a mléčných výrobků.

Pracuj pro charitu. Ale v korporátu

MacAskillovo přesvědčení, že když společensky nepříliš přínosnou pracovní pozici nevezmete vy, pak ji stejně bude dělat někdo jiný, zhořkne při vzpomínce na přežívání v totalitním Československu. Přesto je ale nejcennější částí knihy právě ta, ve které uděluje kariérní rady. Ve zkratce: nezáleží ani tak na tom, jakou práci děláte vy sami. Důležitější je, kolik vyděláte peněz, kterými pak umožníte konat dobro jiným.

MacAskill tomu principu říká „earning to give“ („vydělávat pro ostatní“) a ilustruje jej příkladem lékaře Grega, který se rozhodl prospět pacientům v chudých zemích tím, že je léčit nebude, a že místo toho bude na jejich léčbu štědře přispívat charitě:

„Tím, že Greg vydělává pro ostatní, koná dobro, které by jinak nevzešlo. Kdyby nepracoval jako lékař [v Británii], na jeho místo by nastoupil někdo jiný, kdo by na dobročinné účely pravděpodobně věnoval jen málo (průměr jsou dvě procenta z příjmů). Pokud by odcestoval do chudé země pracovat v nějaké nevládní organizaci, vyplácela by mu peníze, které by jinak mohla vydat za jiného doktora anebo za materiál.“ A tak si Greg užívá pohodlí domova a nemajetní pacienti péče, kterou by bez něj nedostali. Win-win.

A ještě jednou vlastností se efektivní altruisté vyznačují: šíří myšlenku efektivního altruismu dál. Takže si Doing Good Better přečtěte, prosím vás.