Portrét oligarchy jako pana Burnse

Pokud stejně jako já osobně neznáte žádného obdivovatele Andreje Babiše, dokument Víta Klusáka Matrix AB vám několik takových představí. Jsou mezi nimi Babišovi spolupracovníci: starostka Prahy 10 Radmila Kleslová pěje ódu na „přirozeného vůdce“, který „v byznysu dokáže být velký tvrdý“. Jsou mezi nimi i obyčejní lidé. Jako bodrá paní, která mu jeho „miliardy nezávidí, protože on je světovej,“ a která se s ním pokouší flirtovat: „Televizi ještě nemáme žádnou? To je chyba.“

Český žurnál: Matrix AB. Scénář a režie: Vít Klusák. Produkce: Hypermarket Film/Česká televize. ČR, 2015

Ke shlédnutí na webu ČT

Přesvědčí Klusák o tom, že je koncentrace ekonomické, politické a mediální moci v rukou jediného člověka problém, někoho z takových nekritických babišofilů? Těžko. Na to je Matrix AB plytký. Namátkou:

Babišův obchodní protivník Bohumír Rada je o něm „přesvědčený, že k většině majetku nepřišel legální cestou“. Dejte mi den a najdu někoho, kdo si to samé myslí o Bohumíru Radovi.

Ten samý Rada žaluje, že když Babiš převzal jeho vepřín, prasata nechal porazit. Otřesné. Rada je totiž neměl v úmyslu poslat na jatka, ale na erasmus.

Bývalý člen ANO v dokumentu varuje, že lidem vstupujícím do hnutí jde hlavně o moc. Inu, kdyby jim o ni nešlo, tak nevstupují do politického hnutí, ale do Všeobecného svazu anarchistů.

Na zásadnější obvinění se Matrix AB nezmůže. Z Babišových kritiků vystupuje úrovní argumentace jen bývalý novinář Tomáš Němeček. Jenže i jeho glosy přispívají spíš k psychologické drobnokresbě jednoho mocichtivého pána než k analýze toho, jak a proč mu stále víc té moci padá do klína.

Lásku si koupíš, a ne že ne

Ne že by ta psychologická studie nebyla ani trochu zábavná. Ministr financí, majitel Agrofertu, vydavatel novin a miliardář v jedné osobě se celých třiasedmdesát minut nemůže rozhodnout, jestli je spíš nový Saša Dubček, nebo devadesátkový obchodník s ojetými mercedesy. Nerozlišuje mezi získáváním si lidí a kupováním si lidí: „Tumáte pět tisíc korun a běžte si něco koupit, nashle,“ potěší somra a následně Jeho Skromnost vysvětlí, že prostě nenosí drobné.

Kleslová pro kameru vypráví o tom, jak rád dělá Babiš večírky a jak je mu líto, když někdo nepřijde. V tomto okamžiku začíná Matrix AB připomínat díl Simpsonových, ve kterém se Monty Burns, sociopatický ředitel jaderné elektrárny, pokouší koupit přízeň obyčejných lidí a pomáhá si k tomu i pořádáním oslav.

Klusák bohužel nadějný motiv kupování přízně zabíjí doslovností. V závěru nechává Babiše na jakémsi mejdanu pařit na šlágr Can’t Buy Me Love. (Připomeňme, že zmíněná epizoda Simpsonových nese název Monty Can’t Buy Me Love.) Aby to nebylo málo, přes titulky zazní Bohúš z Dědictví: „Teď si vás kúpím všecky.“

Kritizovat systém? Ne, raději přimalovat tykadla

Klusákův Babiš ze všeho nejvíc připomíná přihlouplou figurku „Babišky“ z kampaně TOP 09. Většinu jeho odpůrců to asi potěší: hele, jaký je to pitoreskní a směšný ani ne blbec, ale vlastně jen blbeček. (Mimochodem, touto zdrobnělinou Babiš ve filmu častuje komentátora Alexandra Mitrofanova.)

Matrix AB tak naplňuje šablonu, podle které se v Česku obvykle mluví, píše a uvažuje o mocných. Vymyslet anekdotu, přimalovat tykadla, utřít vtipem, upozornit na vady charakteru – to umí miliony. Pochopit mechanismus, jakým uchvacují moc, a najít a prosadit způsob, kterým ten neblahý trend zvrátit – to umí několik jedinců.

Možná namítnete, že se moje výtky míjejí s ambicemi dokumentu. Ten film ale produkovala Česká televize, což je spolu s Českým rozhlasem poslední vlivné médium, které nevlastní žádný z oligarchů. Vít Klusák je jeden z dvou nebo tří nejvýznamnějších českých dokumentaristů. Nadto má dokument v názvu slovo „matrix“, což dává doufat, že se bude soustředit spíš na síť mocenských vztahů než na miliardářovo nitro.

Čekat politický manifest by bylo opravdu troufalé, ale v dílo objevující a pojmenovávající podstatné souvislosti bychom doufat mohli. Smůla. O to větší, že právě takové prvoplánovité šití do předcházející generace politiků (do „Kradouska“ atd.) pomohlo do Strakovky „čistému“ Babišovi, který se v dokumentu několikrát chválí: „Nelžu, nekradu, pracuju a držím dole daně a rozpočet.“ Teď se ukazuje, i s Klusákovou pomocí, že ani Babiš není tak čistý, slušný a schopný, jak třetí rok opakuje.

Co bude dál? Ironie dějin se nepřestane otáčet: už teď vzniká prostor pro nového pana Čistého, neokoukaného „přirozeného vůdce“, který bude „světovej“, a který si v roce 2017 koupí dost lásky alespoň pro křeslo vicepremiéra. A tak pořád dokola, protože debata o tom, co je na manželství velkých peněz a velké politiky obecně a principiálně špatně, je v nedohlednu. My se radši smějeme.