Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Tekutý dohled: Hleď se ukázat!

Michal Kašpárek
Michal Kašpárek
17. 4. 2014
 11 791

Proč budovat dotěrné a drahé Velké bratry, když můžeme ze slídění udělat dílem zábavu a dílem „rozumnou“ ochranu „bezpečí“?

Tekutý dohled: Hleď se ukázat!

Měl jsem rozepsaný dlouhý text o tom, jak kult(ura) svobody v práci pouze přesunula bič z vnějšku (pracuj víc, kůže líná) dovnitř (musím se seberealizovat a chránit svou duši před pekelnými plameny nudy a prokrastinace). Pak jsem přečetl knižní rozhovor sociologů Zygmunta Baumana a Davida Lyona Tekutý dohled, vrátil se do texťáku a nahmátl CTRL+A a DEL. Vedle tak pronikavé a nápadité analýzy společnosti za časů sociálních sítí a bezpilotních letadel bych jen paběrkoval.

Sportovní terminologií je v této osvícené knize Lyon nahrávačem a Bauman střelcem. Hned na začátku Lyon připomíná, jak často se musíme z různých důvodů identifikovat, ať už biometrickým skenem, nebo jen prostým zadáním PINu – celý rozhovor je pak hledáním odpovědi na otázku „Co to znamená společensky, kulturně a politicky?“

Zygmunt Bauman a David Lyon: Tekutý dohled – vydalo nakladatelství Broken Books v překladu Martina Rittera v roce 2013, 160 stran, 289 korun. Autor recenze získal od nakladatele recenzní výtisk.

Už nikdy sami

Neznamená to nic veselého – zároveň ale nečekejte plytké varování před Velkým bratrem. Autoři si všímají, že populární představu panoptikonu, v nichž hrstka sleduje mnohé, doplňují nové formy a projevy dohledu. Jednou je „synoptikon“ Thomase Mathisena, v němž mnozí sledují hrstku – viz reality show. Jinou pak zajímavější „ban-optikon“, oddělující vítané od nevítaných. Bauman tuhle představu Didiera Biga rozvíjí: „Všichni potřebujeme jasně označit nepřátele bezpečí, abychom se vyhnuli tomu, že budeme započítáni mezi ně… Musíme obviňovat, abychom byli zproštěni obvinění; musíme vylučovat, abychom unikli vyloučení.“

Je to právě strach z vyloučení, co lidi motivuje vyjít dohlížitelům vstříc. Dohlížet a vylučovat přitom můžou jak národní státy, jejichž ozbrojené složky vás budou na základě „objektivních“ a politicky zdánlivě neutrálních dat šikanovat nejen na letištích, tak soukromé firmy, které preferují neustále dostupné zaměstnance a také zákazníky blahovolně se dělící o své soukromí.

Strach z vyloučení se přitom převléká za radost z toho, že člověk zapadá. Noční můra „nikdy nejsem sám“ se mění v naději „už nikdy nebudu sám“: Bauman mluví o „radosti z toho, že si vás všímají“. Haló, social media freaks?

Ukaž, co v tobě je

Právě pro členy „kreativní třídy“ bude Tekutý dohled nejbolavějším čtením. Vizte ještě dvě citace Baumana. První navazuje na pasáž o tom, jak manažeři došli k objevu, že není efektivní v pracovnících dusit jejich emoce a iracionální vlastnosti, jako je touha po dobrodružství:

[H]lavním cílem [je] využít celou podřízenou osobnost a veškerý její čas k cílům společnosti. Toto uspořádání je vnímáno, nikoli bezdůvodně, jako tisíckrát praktičtější a výnosnější než drahá, těžkopádná, restriktivní a příliš pracná panoptika.

Ubavit se až do úplného vyčerpání, aniž by člověk dostal příležitost uvědomit si, že pracuje – to je přece svoboda v práci:

Současná „velká transformace číslo dvě“ (…), nástup všemi vychvalované a vítané „zkušenostní ekonomiky“, která se opírá o totalitu osobnostních zdrojů včetně všech neduhů, svědčí o tom, že již nadešel čas „osvobození manažerů od břemene řízení.“ Pokud si vypůjčíme pojem Jamese Burnhama, můžeme hovořit o „manažerské revoluci číslo dvě“ – ačkoliv v této revoluci došlo jen k malým, pokud ještě vůbec nějakým změnám na místech mocipánů. Šlo tu spíše – jde tu spíše – coup d’état než o revoluci: o rozhodnutí shora, že skončila stará hra a začala platit nová pravidla. Lidé, kteří iniciovali tuto revoluci, zůstali u kormidla a ve svých úřadech jsou nyní usazení ještě pevněji než před tím.

Hrubě přeformulováno: k čemu kasárenský dril, když můžete prekariátu nakukat, že jsou umělci, takže se můžou (musí) řídit sami – ovšemže s háčkem, kterým je dle knihy pravidlo „máš cenu jen podle posledního úspěchu“.

Nové čtení?

Po dvou letech na Tekutý dohled nakladatelství Broken Books navázalo další Baumanovou partií, tentokrát se sociologem Carlem Bordonim, pod názvem Stát v krizi. Slibní autoři, osvědčený formát, aktuální téma, to by měla být tutovka. Ale není.

Technika mír nepřinese

Nad Baumanem a Lyonem jsem si několikrát vzpomněl na román Circle (hlavně na heslo „kdo má tajemství, lže“) a samozřejmě i na Jevgenije Morozova. Sdílí s ním skepsi k digitálním technologiím: nikoliv nenávist, ale dobře obhájené pochyby nad tím, zda vyřeší společenské problémy, nebo zda se dokážou regulovat a kontrolovat samy. Všichni tři se spíš než k totálnímu marxistickému odmítnutí tržních principů upírají k principům občanské společnosti a konzervativním židokřesťanským ideálům: Bauman připomíná, že v Tóře je cestou k míru konání spravedlnosti a milování bližního; Ježíš pak kázal, že vše ostatní bude přidáno těm, kteří nejprve hledají království Boží. „Oddanost technice a vynalézání – dnešní vědě a technologii –, jež mají zajistit mír, tudíž vnímám jako pomýlené úsilí o nemožnou záruku bezpečí.“ (Cituji Baumana, ne Ježíše.) Takovým chlápkům pak nezbývá než se hlásit k pokoře a „umírněnosti našich projektů“ – žádné protifacebookové povstání nečekejte. Bohužel v této souvislosti musím připomenout, co je z úvah vynecháno: že jak katolická církev, tak další křesťanská společenství tradičně fungují jako instituce dohledu – a přátelskou radu „radši nic neschovávej“ najdete několikrát i v Písmu: „co jste šeptem mluvili v tajných úkrytech, bude se hlásat ze střech…“

Baumanův trefný obrat „vítězství sekery nad katem“ – voják má v záplavě dat a v moři autonomní bojové techniky stále menší prostor pro vlastní rozhodnutí – jako by vypadl z Click Here to Save Everything. Podobně jako jejich o půl století mladší kolega si dva autoři v rozhovoru všímají posedlosti zdravím a štěstím, která nahradila starost o spásu duše – a pomáhá odhazovat zábrany při sdílení soukromí. Oproti Morozovovi jsou ale Bauman a Lyon stručnější a ve své argumentaci si nepomáhají slaměnými panáky.

Zkrátka: Tekutý dohled je znamenitá kniha. Přibalte si ji někdy do letadla.

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
5
+

Sdílejte

Diskutujte (1)

Vstoupit do diskuze
Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

Po studiu žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě prošel MF DNES a redakcemi Computer Pressu. Mezi lety 2009 a 2016 byl na volné noze, od roku 2017 do jara 2021 vedl Finmag.cz a editoval tištěný... Více

Související témata

david lyondidier bigosociální médiasoukromísvoboda v prácitechnologietekutý dohledubavit se k smrtivelký bratrzaměstnánízygmunt bauman
Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo