Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Nebýt domorodci. Karel Kryl podává zprávu z „laciné kantýny Československo“

Michal Kašpárek
Michal Kašpárek
11. 10. 2012

Všech 28 porevolučních novinových komentářů populárního písničkáře teď vyšlo v útlé brožuře. Některé by šlo otisknout znovu a nikdo by nepoznal, že a jak jsou staré.

Nebýt domorodci. Karel Kryl podává zprávu z „laciné kantýny Československo“

Důležitost zpráv nejsnáze nafouknete, a pozornost publika tak strhnete vytvořením iluze, že tu nikdy nic takového ještě nebylo. Viz miniaféru Romana Jocha: Tak nevídaná urážka hlavy státu! Tak nevídaně rychlý vyhazov z místa premiérova poradce! Joch přitom jen opsal stejnou trajektorii jako mnoho samorostů před ním. Na počátku stojí jednotná opozice, v tomto případě katoličtí konzervativci. Když opozice převezme vládu, pravověrní idealisté – ať už v nové vládě sedí, či ji jen podporují – si stále častěji všímají zrad původních ideálů. Končívá to výbuchem, teatrálním návratem do opozice a postupným propadáním zatrpklosti.

Právě po takové trajektorii se na začátku devadesátých let pohyboval písničkář a novinář Karel Kryl. Po revoluci mu stačilo několik měsíců na to, aby kvůli své neochotě slevovat z ideálů, nastavených výchovou v knihařské rodině i životem v západním Německu, vyšachoval z hlavního názorového i mediálního proudu. Skončil – a to bohužel doslova – jako v podstatě bezvýznamný komentátor regionálních listů Moravskoslezský den a Znojemsko.

Před pár měsíci shodou okolností vyšel v Torstu úplný soubor jeho osmadvaceti porevolučních novinových esejů. Připomíná dobu bez YouTube, Facebooku a blogů, kdy odchod z výsluní znamenal ztrátu publika i vlivu. Odhaluje, kvůli čemu že objekt Jochova osudového pohrdání „fňukal“ na začátku devadesátých let. A ukazuje, jak málo se česká společnost za posledních dvacet let změnila. Útlá knížka zkrátka nabízí nečekaně aktuální čtení. Tedy místy.

Nebýt sluhy, ale partnery

Umělcovy nářky lze pokrátit zhruba na to, že po formálním konci komunistické diktatury Československo nepřijalo „liberálně-ústavní principy“, jak o opoře občanských svobod píše Fareed Zakaria. Tedy že zabavený majetek zůstal zlodějům. Že se bývalí utlačovatelé jen přemístili ve státním aparátu na méně viditelné posty, případně získali díky ukořistěným penězům vliv a moc v tržním prostředí. Že nad diskuzí o ideálech zvítězila nejpřízemnější forma „ekonomického myšlení“, hokynářský reálkapitalismus: „Revoluční generace se dala koupit příslibem prosperity. Prosperita – a nic víc. Existuje tragičtější prohra než ta dobrovolně zvolená? Tragičtější zrada než zrada sama sebe?“

Zhruba tucet pasáží v knize čtenáře ohromí svou nadčasovostí. Za tu jsem písničkáře Kryla, na můj vkus jinak příliš sladkobolného a patetického, a proto neposlouchatelného, chválil v článku o soudobých protestsonzích. A obdivuju ji i u Kryla-novináře: „Nejde ale náhodou o problém hlubší? Že totiž cesta do Evropy nevede jednosměrkou napěchovanou krámy z ciziny a spořícími turisty jedoucími do laciné kantýny, zvané dosud Československo? Turisty ochotnými polknout sem a tam nedostatek komfortu, nahradí-li ho zlevněná cena? A že se naopak jedná o to vyrobit kvalitně – a plnohodnotně prodat; nebýt domorodci, kteří se spokojí se šňůrkou korálků z Jablonce, ale Evropany a světoobčany i způsobem myšlení a produkce? Nebýt sluhy, být partnery. A nejen obchodními,“ napsal v září 1992.

Jako bychom se od té doby nepohnuli z místa. Tu si Kryl stěžuje na podnikatelskou neschopnost českých restauratérů a čtenáři před očima běží Ano, šéfe. Tu na tehdejšího premiéra Václava Klause, který střídavě hrozil „pseudoreformním marastem“, do nějž by zemi zavedli sociální demokraté, a střídavě upozorňoval na nikým nevolené novináře mající tu drzost zařazovat zprávy podle toho, jakou jim sami přikládají důležitost. Bohužel ani dvě dekády nestačily na to, aby se základem české politiky stala otevřená, tolerantní, poučená debata o veřejných věcech. Krylem citované zaklínadlo „Každý rozumný člověk ví, že…“ se dál šklebí z plakátů pravice i levice a na dřeň jej právě obnažil satirický počin roku Žít Česko: „Za všechno můžou ti druzí.

Uhodni historickou postavu. Bez nápovědy

Není mi milé, že na tohle navážu zrovna obviňováním „těch druhých“, v tomto případě redaktorů Torstu. Těžko Krylovi vyčítat, že ne všechno jeho psaní bylo tak nadčasové. Regionální redakce jej platily za glosování aktuálního dění, ne stavění pyramid. A tak v knize často narazíte na kryptická sdělení: „Sociální demokrat, jeden z mála hodných tohoto označení, je vypoklonkován z československé sociální demokracie. Na jeho místo nastupuje marxistický ekonom na straně českomoravské.“ Text vyšel tři čtvrtě roku před tím, než Miloš Zeman vystřídal v čele ČSSD Jiřího Horáka – o kom to tedy mohlo být? Neuškodilo by sice, kdyby sám Kryl jmenoval přímo v článku, z kontextu novin ale mohlo být jasné, o koho šlo; třeba komentář editoři přilepili k související zprávě. Ediční poznámka Vojtěcha Klimta však nabízí kontextu jen málo. Oslavuje Kryla, zmiňuje konkrétní data vydání článků, máloco ale vysvětluje a doplňuje. Bohužel ani jména zmiňovaných postav; část si lze odvodit ze seznamu premiérů a ministrů na Wikipedii, po některých se však prostě nedopídíte.

Přemýšlel někdo v Torstu o smyslu celé publikace? Mělo to být „pěkné čtení“ pro Krylovy obdivovatele? Pak by bylo dobré dát knize výpravnější podobu nebo vyřadit jeden ze dvou dílem totožných textů na stranách 124 a 131. Ty totiž docení spíš historici a jiní „seriozní“ čtenáři. Takové ale zase zamrzí nedostatek kritických nebo aspoň edičních informací.

Pořád to bude pěkný vánoční dárek pro Krylovy příznivce. Neurazí. Kdyby se mu bývalo dostalo jen o trochu větší péče, mohl by i nadchnout. A důstojně splatit dluh tvůrci, který sice občas ujel za hranici kýče s nějakou Nevidomou dívkou, zároveň však v českém veřejném prostoru nabízel vzácné zboží: rozhled a nadhled. Trčel proto a nezapadal. Jenže to jsou jen kdyby. Země lhostejnost zůstala ležet před cílovou čárou. Slovy Kryla samotného: „Kdyby teta měla kulky, byl by to strýc.“


Karel Kryl: Země lhostejnost. Vydalo nakladatelství Torst v roce 2012, 170 stran, 197 korun.

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte (2)

Vstoupit do diskuze
Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

Po studiu žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě prošel MF DNES a redakcemi Computer Pressu. Mezi lety 2009 a 2016 byl na volné noze, od roku 2017 do jara 2021 vedl Finmag.cz a editoval tištěný... Více

Související témata

idealismuskapitalismuskarel kryltorsttransformaceváclav klaus
Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo