Zde jsou lvi – a děti

Před příchodem kultu megahvězd to bylo jinak. Slavné lidi mělo smysl sledovat jen v okamžicích, kdy podávali výkony, kvůli nimž byli slavní. Pochybuji, že by před sto lety někdo slavnému italskému tenorovi prohrabával popelnici za domem.

Výzkum přírody byl pravým opakem. U sledování zvířat je důležité, jak vypadají ve svých běžných, každodenních činnostech. Ve chvílích, kdy jsou sama sebou. Mimořádný výkon je sice hodný zaznamenání, ale neřekne nám toho příliš o druhu jako takovém.

Dnes je vše naopak. Máme málo přirozených zážitků a mediální hvězdy se pomalu stávají naším symbolickým majetkem. Proto se z přírodopisných filmů chytí už jen ty obsahující samé extrémy a výjimečnosti – což dokládají i názvy nejrůznějších přírodopisných cyklů vydávaných na DVD. A slavní lidé si dnes natolik chrání svoje soukromí, že nepohrdneme ani pohledem na posmrkaný kapesníček Madonny. Aspoň něco. A zahlédnout Bruce Willise při něčem tak přízemním jako vynášení odpadků z domu? Jaká slast.

O slavných toho víme víc, než jsme si kdy přáli vědět - a přesto nemáme nikdy dost. Ale zároveň máme přímo na dosah ohromná bílá místa neprobádaných území naší společnosti. Jak žijí vietnamští prodavači? O čem si doma povídají Romové ve své mateřštině? Jak se chovají děti mimo dohled dospělých? Zde jsou lvi.

Kvůli té poslední otázce se na půdě pedagogických a antropologických pracovišť zformovala už někdy po listopadové revoluci Pražská skupina školní etnografie. Na půdu výsostně dětských území, do part, tříd, do klokotu dětských lásek a nenávistí pronikají výzkumní pracovníci a zkoumají naše děti jako nějaké neznámé etnikum. Nedávno se mi dostal do ruky výsledek jedné velmi podrobné studie vycházející z těchto výzkumů. Autorem je doc. Miloš Kučera, kniha se jmenuje Formy citů a vydalo ji před necelým rokem Karolinum. Antropolog Kučera vedl s dětmi jedné třídy podrobné rozhovory a projevy jejich citů zanáší do diagramů, klasifikuje je, věnuje se i jejich psychoanalytickému výkladu.

Je to neobvyklá, ale fascinující četba. Chvílemi opravdu máte pocit, že listujete spisem ClaudeLévi-Strausse pojednávajícím o jakémsi domorodém kmeni. Ta podobnost není náhodná. I docent Kučera přiznává, že vzorce chování dětí, ještě ne úplně zformované civilizací dospělých, odpovídají archaickým kulturám dávných věků a odlehlých krajů.

Takže až vám bude připadat, že máte doma indiána nebo dva divochy, vezměte se za slovo a místo křiku okouzleně pozorujte.