Velká facebooková socialistická revoluce

Hůů, je tady facebooková generace. Tušíme, že nechtějí Paroubka. Netušíme, co chtějí. Ale jejich schopnost organizovat se prostřednictvím virtuální komunity jako by byla krůčkem k obávané přímé demokracii. Mladí už nepotřebují volby a oficiální média. Mladí si řeknou NE kdykoliv, jediným kliknutím myši. Občane i politiku, třes se. Hů hůů.

Vzhledem k politické příslušnosti páně Paroubka je pikantní, že tento relativně nový trend webového společenského života, ale i kolektivní práce a online aktivismu, nazval editor magazínu Wired Kevin Kelly „novým socialismem“.

Co má fenomén Web 2.0, neboli sociální internetové sítě společného se socialismem? Vlastně toho moc není, ale nálepka je to chytlavá.A výbušná. Kevin Kelly podstatnou část svého článku z červnového Wiredu vysvětluje, že podobnost se „socialismem našich dědečků“ je spíše povrchní. Vlastně je to víc článek o tom, že „nový socialismus“ rozhodně není „starým socialismem“ – ale proč mu tak neříkat, že?

„Místo na kolchozech pracujeme na kolektivních webech,“ píše Kelly. „Místo státních továren máme každý svou továrnu přímo v počítači, propojenou s virtuálními spolupracovníky. Namísto sdílení společných krumpáčů a lopat sdílíme aplikace a skripty. Místo anonymních politbyr máme anonymní meritokracie, kde jediné, na čem záleží, je dokončit svou práci. Místo národní produkce máme P2P produkci. Namísto přídělového systému je tady záplava věcí zdarma.“

Vyvlastnit počítače?

I přes všechno upozorňování se zdá, že i Kelly upadá do představy, že ochota ke kolektivismu, která je zřejmá z projektů typu Wikipedia s deseti milióny autorů, Creative Commons či YouTube, nějakým zásadnějším způsobem rozrušuje kapitalistický rámec. Jenže všechen ten kolektivismus má své meze. Pokud bychom měli hovořit marxistickou terminologií o vlastnictví výrobních prostředků, těžko si představit i toho nejzarytějšího wikipedistu, jak ochotně umisťuje svůj notebook na veřejné místo, aby z něj měli užitek i ostatní. Je to spíše luxus sdílení umožněný pohodlím pokročilého kapitalismu.

Sporná jsou i tvrzení, že lidé na Wikipedii a podobně pracují zadarmo. Peníze přece nejsou jediným možným platidlem. Taková prestiž je právě na webu velice tvrdou a tvrdě získávanou měnou.

Nakonec se Kelly kloní k jakési variantě takzvané „třetí cesty“ využívající výhod levicových i pravicových lákadel. Kapitalismus si umí poradit se sociální sférou, uvádí Kelly. Většinu sociálních problémů podle něj umí trh vyřešit lépe než jakákoliv komise a plánovač. Nyní je podle Kellyho čas i na opačný postup. Vypusťme arzenál kolaborativní sociální technologie na problémy, které tržní kapitalismus ještě na jedničku zvládat neumí.

Naskytne se ale opět pochybnost. Jak může web úspěšně řešit sociální problémy, když samo jeho prostředí je stále výběrové?

Kolektivní vrh vejcem ukázal, že komunitní web přinejmenším může pomoci zviditelnit názor. Teď ještě mít i nějaké, které nejsou negativně vymezené.