Hausnumera na druhou. Schodky i škrty vlády vycházejí z nereálných odhadů

Současná vláda se označuje za vládu rozpočtové odpovědnosti. A má pravdu v tom, že rozpočtovou odpovědnost, tedy konec rozhazování, potřebuje Česko jako sůl.

Nejde ani tak o to, že bychom byli nějak horentně zadluženi. V Evropě jsme mezi státy, které mají spíš nižší zadlužení vůči HDP. Jde však – jak se říká – o dynamiku příjmů a výdajů.

Zkrátka o to, že moc utrácíme a relativně málo vybíráme. A tento nepoměr v posledních letech rychle rostl.

Původní číslo schodku patrně určila vláda či dokonce sám premiér politicky. Je to pod 300 miliardami korun, což je opticky hezké...

Schodek rozpočtu? Hoď to pod tři sta...

Vláda se proto rozhodla tento rozdíl zmenšit a postupně snižovat zadlužení státu. Prvním krokem má být to, že letošní schodek rozpočtu je naplánovaný na 295 miliard korun. Je to nejnižší číslo za poslední tři roky a oproti loňsku je to o 65 miliard méně.

Jenže se ukázalo, že číslo 295 miliard korun je zřejmě nereálné. A musí se dál šetřit.

Že je schodek rozpočtu ve výši 295 miliard korun jen chimérou a zbožným přáním, potvrdil účet za prvních pět měsíců letošního roku, kdy schodek rozpočtu dosáhl výše 271,4 miliardy korun. A to je sedm měsíců roku ještě před námi.

Jak se to stalo? Původní číslo schodku patrně určila vláda či dokonce sám premiér politicky. Je to pod 300 miliardami korun, což je opticky hezké, a je to pod úrovni schodků za poslední tři roky, za které nese odpovědnost předchozí vláda Andreje Babiše.

Jenže zřejmě nikdo úplně nespočítal, jak to dopadne ve skutečnosti. S některým výdaji se zkrátka nepočítalo, některé příjmy byly nadsazené.

Ministr financí Zbyněk Stanjura sice tvrdí, že ve druhém pololetí se vývoj rozpočtu zlomí a že přibudou nové příjmy, ale jisté to není.

„Zapomnělo“ se na důchody i daně

Jen pár příkladů: Ukázalo se, že v rozpočtu nebyly peníze na valorizace důchodů. Úroveň valorizace penzí vláda a parlament sice snížily, ale i když se důchodcům vyplatí méně, než se předpokládalo, stále v rozpočtu peníze na důchody chybí.

Například na červnovou valorizaci penzí či na takzvané výchovné, tedy bonus k důchodu ve výši 500 korun za jedno vychované dítě. Dohromady to může být okolo 50 miliard korun.

Pak jsou tady výdaje za dotace na energie, tedy i na zastropování cen energií, které byly za prvních pět měsíců letošního roku ve výši 40 miliard korun a zřejmě budou vyšší, než se plánovalo. Dá se předpokládat, že vláda bude doplácet energie i v zimě.

Prodražuje se i státní dluh, protože inflace zvedla nominální úrokové sazby. Stát si půjčuje na splátky starých nízko úročených úvěrů za nyní výrazně vyšší úrok.

Ministr financí Zbyněk Stanjura sice tvrdí, že ve druhém pololetí se vývoj rozpočtu zlomí a že přibudou nové příjmy, ale jisté to není. Představa, že se oproti plánu výrazně zvýší výběr daní z příjmu, je vzhledem ke stavu české ekonomiky (viz box) spíš nereálná. Pravdou tak může být pravý opak.

Navíc je už teď jasné, že na takzvané windfall tax, tedy na dani z mimořádných zisků uvalené na energetické firmy a banky, stát nevybere plánovaných sto miliard korun. Bude to nanejvýš 28 miliard. Navíc je tu 50 miliard korun z emisních povolenek, které byly započteny do všeobecných příjmů stáního rozpočtu, ale které mohou být použity jen na velmi konkrétní projekty.

Stanjura bude muset sahat na daně nebo zkrátka pozastavit či zrušit některé činnosti, které stát vykonává. Což je do konce roku téměř nemožné.

Když šetření nestačí

Sečteno a podtrženo, je to rozdíl šplhající se možná ke 200 miliardám korun oproti plánu. Samozřejmě, někde se státu podaří trochu uspořit, něco se najde v rezervách rozpočtu a bude vyšší výběr některých daní díky inflaci. Nicméně i tak je to ohromný rozdíl.

Ekonomové proto odhadují, že pokud se nic nezmění, letošní schodek státního rozpočtu nebude 295 miliard korun, ale nejspíš někde mezi 350 a 400 miliardami korun. Tedy zdaleka nejvyšší v historii samostatné České republiky.

Pro vládu rozpočtové odpovědnosti je to ovšem velká blamáž. Zvláště pokud se vládní politici domnívají, že voliči od nich očekávají především to, že dají státní finance do pořádku. Dát do pořádku přitom pro české voliče znamená minimalizovat růst zadlužení, protože Češi se dívají na stát jako na domácnost, která má mít vyrovnaný rozpočet. A pokud možno žádné dluhy.

Ministr financí Zbyněk Stanjura proto ohlásil další úspory na letošní rok ve výši 20 miliard korun. Stačit to evidentně nebude. Pokud bude chtít udržet plánovaný schodek, bude muset získat odhadem navíc něco mezi 50 a 90 miliardami korun.

Tolik už patrně nepůjde uspořit jen na běžných provozních výdajích státu a bez následků pro kvalitu státní správy ani na platech úředníků či na odložení investic. Stanjura bude muset sahat na daně nebo zkrátka pozastavit či zrušit některé činnosti, které stát vykonává. Což je do konce roku téměř nemožné.

Znamená to vyšší počet bankrotů firem a nižší zaměstnanost. Tedy i nižší výběr daní a nižší příjmy pro státní rozpočet.

Spirála nekonečnosti

Navíc i kdyby se úspory povedly tak, že stát dodrží naplánovaný schodek, je tu další problém. Vláda totiž předpokládá, že šetřit se bude dál a to ve velkém. Vládní konsolidační balíček předpokládá úspory a zvýšení státních příjmů ve výši necelých 150 miliard na příští dva roky.

Ministr financí Stanjura zároveň předpokládá, že tyto plánované úspory nebudou stačit a tak rovnou navrhl na příští rok další úspory ve výši dalších desítek miliard korun. Snížit se mají platy státních zaměstnanců a také o desetinu výdaje na vědu.

Takový drastický tříletý zásah do ekonomiky ale nejspíš, pokud nebude proveden velmi opatrně a s rozmyslem, povede k recesi. Znamená to vyšší počet bankrotů firem a nižší zaměstnanost. Tedy i nižší výběr daní a nižší příjmy pro státní rozpočet.

Což by ale ovšem vedlo k další potřebě ještě víc šetřit.

Možná je čas zapomenout na plošné úspory a přemýšlet o tom, jak veřejné finance stabilizovat třeba i při vyšší míře zadlužení a to pak snižovat postupně s ohledem na ekonomickou situaci, než trvat z populistických důvodů na nereálných číslech schodků a šetření doslova za každou cenu.

Kam dál? Marek Hudema na Finmagu:

• Pomohli jsme, tak plaťte! Stanjura hájí zdanění firem argumentačním faulem
• Zakázat inflaci zákonem? Plán ekonoma Havránka není tak bláznivý, jak se zdá
• Zelená ropa a cigarety pro matky. Jak firmy „bělí“ svou pověst
• Vracet knížky jako flašky od piva. Sázka na změnu Knihobotu vyšla
• Čínská ekonomika trpí, dál ji decimuje covid. Dosáhne ještě někdy dominance?

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag