Jak pětikoalice pekla dort. Vláda cestou k nižším deficitům zabloudila

Znáte pohádku o tom, jak pejsek s kočičkou dělali dort? Neměli žádný recept. Jejich úvaha byla prostá: když smícháme dobré věci dohromady, musí z toho přece vzniknout dobrý dort.

Tenhle postup připomíná pracovní metodu vlády, která se chystá předložit balíček, jehož cílem je snížit strukturální deficit. Má snad nějaký recept?

Koalice dala dohromady 65 opatření, jejichž přínos propočítali experti z financí. Nakonec se k nim sejdou stranická vedení a rozhodnou, která z nich jsou dobrá – tak, aby byl upečen dobrý dort.

Bude však opravdu dobrý? Dá se předpokládat, že kompromisy, které ho zatíží, sotva povedou k dobrému výsledku. Kromě toho vyřeší jen zlomek problému, řešení jeho větší části odloží.

Na horší, nebo na lepší časy?

Letošní balíček bude jen první ochutnávkou škrtů, ale také daňových změn, které se budou servírovat až v dalších letech. A je zřejmé proč.

Dnešní deficit, příští daň

Vláda si do svého programového prohlášení vepsala větu: „Cesta ke stabilitě je v reformě výdajů státu a efektivním nakládání s penězi, nikoliv ve zvyšování daňové zátěže.“

Úřad vlády ČR

Levá přidává, pravá škrtá. Vláda káže střídmost, přitom sama rozhazuje

Kabinet Petra Fialy se na jedné straně chystá škrtit výdaje, na straně druhé zatěžuje rozpočet budoucími výdaji. Sliby „nenecháme nikoho padnout“ a „vykurýrujeme státní finance“ jsou však neslučitelné, píše ve svém dalším komentáři pro Finmag.cz Pavel Jégl.

Tato moudrá teze přečkala i update prohlášení, které kabinet přijal počátkem letošního března.

Vše nicméně ukazuje na to, že zmíněnou cestu ke stabilitě výdajů vláda pořád jen hledá, ačkoliv úřaduje už patnáct měsíců. Vkrádá se otázka, zda dokonce nezabloudila.

Balíček chystaný ministrem financí Zbyňkem Stanjurou má strukturální deficit, který nezmizí ani za rostoucí ekonomiky, seříznout o 70 miliard korun, tedy zhruba o jedno procento HDP. Když si balíček budete chtít vygooglit, zjistíte, že nejčastěji je představován pod přívlastkem „úsporný“.

Není to přesné. Úspory ve výdajích státu budou tvořit pouze jednu jeho část. Ve druhé budou opatření směřující k vyšším příjmům, zejména vyšší daně. A pokud budeme brát vážně pravidlo, podle kterého jsou dnešní deficity budoucí daně, čeká nás patrně pořádný ranec.

Letošní balíček bude jen první ochutnávkou škrtů, ale také daňových změn, které se budou servírovat až v dalších letech. A je zřejmé proč.

Zmíněných 70 miliard zahrnuje pouze necelou třetinu strukturálního deficitu. Tohle děsivé manko vykynulo, když vlády a poslanci na jedné straně bezstarostně zvyšovali povinné výdaje, ačkoli dobře věděli, že stát na ně nemá příjmy, a na straně druhé snižovali daně, aniž by omezovali státní výdaje.

Dá se tušit, že slib nezvyšovat daňovou zátěž se v situaci, kdy jsou veřejné finance v rozvalu, rychle rozplyne.

Úspory vs. výdaje

Stanjura chce postupovat podle zásady chceš-li vydat korunu, ušetři dvě. Prohlašuje, že sedmdesátimiliardovou redukci deficitu, plánovanou v rozpočtu na příští rok, ze dvou třetin pokryjí škrty ve výdajích a o zbývající třetinu se postarají zásahy na příjmové straně rozpočtu, tedy vyšší daně.

Tyto proporce vypadají rozumně. Zejména když přihlédneme k tomu, že si vláda na začátku vytvořila prostor a daňovou zátěž snížila – upravila parametry pro plátce DPH, zvedla limit pro paušální daň a zrušila část silniční daně. Kromě toho Stanjura ujišťuje: „Osobně své úsilí zaměřuji na výdajovou stranu rozpočtu.“

Samotné úsilí však není zárukou zamýšleného výsledku. Dá se tušit, že slib nezvyšovat daňovou zátěž, který koalice dávala, se v situaci, kdy jsou veřejné finance v rozvalu a v rozpočtu na konci roku chybí stovky miliard, rychle rozplyne.

Už se to ostatně dá pozorovat. Vrátit výnosy ze zdanění příjmů fyzických osob na úroveň, jakou měly před schválením daňového balíčku z prosince 2020, což navrhuje NERV, je pro ODS pořád tabu. Zbývají však daně nepřímé, kde Stanjura otáčí. Třeba daň z nemovitosti.

„Nápad na zvýšení daně z nemovitostí je opravdu nebezpečný. Nechápu, proč by měl stát trestat někoho za to, že si pořídil bydlení,“ hlásal Stanjura před sněmovními volbami. Teď připouští, že daň by se mohla zvýšit až na dvojnásobek a výnos změny ve výši šest až osm miliard korun by stát vybral pro sebe.

Ještě víc by stát pochopitelně mohl získat na chystaných změnách DPH, byť o nich Stanjura nejdřív prohlašoval, že budou rozpočtově neutrální.

Fialova vláda je kabinet mírného pokroku, postupných kroků kombinovaných s metodou pokus-omyl.

Kabinet mírného pokroku v mezích zákona

Vláda Petra Fialy se prezentovala jako reformní. V programovém prohlášení skloňuje slovo reforma hned sedmnáctkrát. Od takového kabinetu by se dal očekávat nejen razantnější, ale také systematičtější postup.

Pětikoalice měla dost času na to, aby se dohodla, jak velký stát chce vlastně vydržovat. K tomu si mohla spočítala jeho náklady a odhadnout, kolik na něj bude potřebovat daní. A až podle toho daně zvedat.

Při takové revizi by třeba mohla dospět k poznatku, že tento stát má pro její vizi příliš vysokou míru přerozdělování. A také příliš nízký podíl soukromých zdrojů ve financování důchodů, zdravotnictví a některých dalších služeb. Potom by možná zjistila, že ke svému chodu vyšší daně ani nepotřebuje a že některé dokonce může snížit.

Takovou vizionářskou politickou reprezentaci jsme si však ve volbách nenadělili. Fialova vláda je kabinet mírného pokroku, postupných kroků kombinovaných s metodou pokus-omyl.

Kam dál? Pavel Jégl na Finmagu:

• Bitvu o důchody střídá boj o rodičovský příspěvek. Kdo přihazuje nejvíc?
• Zapráská vláda bičem na „bandu simulantů“? Brzy můžeme marodit za své
• V Zemanově kanálu jsme mohli utopit stovky miliard. Zaplať pánbůh, že padl
• Na spravedlivé důchody zapomeňte. Vláda vám je v reformě penzí nevykouzlí
• Babiš není na odpis. Rýsuje se jeho comeback do Strakovky