Nutnost, nebo trest pro pacienty? Vyšší poplatek za pohotovost očima expertů

10. 3. 2023

10 521

Regulační poplatky u lékaře jsou pro současnou vládu slovy premiéra Petra Fialy sice tabu, ve hře je ovšem zvýšení stávajícího poplatku za pohotovost. Ministerstvo zdravotnictví řeší, jak výběr a výši poplatku upravit tak, aby znovu plnil svou regulační funkci. Zvýší se tedy poplatek na pohotovosti?

Nutnost, nebo trest pro pacienty? Vyšší poplatek za pohotovost očima expertů

Za využití lékařské a zubní pohotovosti se aktuálně platí 90 korun. Výše tohoto poplatku se ovšem už patnáct let nezměnila. „Poplatek je už přes deset let 90 korun a hodnota 90 korun je v dnešní době trochu jiná, než byla,“ upozorňuje pro iRozhlas.cz primář oddělení urgentního příjmu zlínské Krajské nemocnice Tomáše Bati Michal Pisár. Výsledkem je, že urgentní péče je v Česku přetížená.

Debaty o zvýšení poplatku za pohotovost tak vedou především k cíli pohotovostem ulevit. Už na konci loňského roku je rozvířila Česká lékařská komora (ČLK), když její šéf Milan Kubek v České televizi uvedl, že by se podle něj mohl poplatek za pohotovost zvýšit na 200 korun. Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09) přislíbil, že tuto debatu na vládě otevře.

Shutterstock

Vážně pomůže zalátat státní rozpočet? Zavedení školného očima expertů

S narůstajícím schodkem státního rozpočtu musí vláda hledat cesty, jak zvýšit příjmy. V posledních dnech se tak po několika letech otevřela i otázka placení školného na vysokých školách. Mělo by jeho zavedení na erár skutečně zásadní pozitivní vliv? A byl by to vůbec dobrý krok? Zeptali jsme se expertů.

Dnes už je Válek konkrétnější, byť žádný finální návrh podle něj ještě není na stole. V rozhovoru pro deník MF DNES uvedl, že jeho resort hledá způsob, jak pohotovostním službám ulevit. A to nejen pomocí zvýšení poplatku, ale třeba i skrze odlišení oprávněnosti využití takové péče. „Jakékoli potenciální změny v této oblasti dovolím pouze v momentě, kdy bude jasné, že by zvýšily dostupnost lékařské péče,“ sdělil deníku ministr.

Za nepřijatelnou Válek označil například možnost, kdy by o oprávněnosti využití urgentní péče rozhodovali sami lékaři na příjmu. Jednou z možností „síta“ pacientů je například to, zda člověk urgentního příjmu využije v pracovní době svého praktického lékaře. O dalších možnostech se zatím vede odborná debata.

I když je samo ministerstvo na jakékoli informace k téhle problatice skoupé, přesto je na místě se ptát, zda se má poplatek za pohotovost skutečně zvýšit. A zda bude tento krok mít kýžený efekt, nebo jde jen o další cestu, jak ulevit zdecimovanému státnímu rozpočtu. Expertům jsme proto položili tři otázky.

Jste pro zvýšení poplatku za pohotovostní služby? V jaké výši by podle vás plnil onu hojně skloňovanou regulační funkci? A nejde jen o další způsob, jak ulevit státnímu rozpočtu?

Ministerstvo zdravotnictví v čele s panem ministrem si dovolí jakékoliv potenciální změny v této oblasti pouze v momentě, kdy bude jasné, že by se tím zvýšila dostupnost lékařské péče. V tuto chvíli zkoumáme možná řešení, žádná konkrétní ale nejsou na stole a vedou se o nich pouze odborné debaty.

V tuto chvíli se tak k této problematice nelze konkrétněji vyjádřit. Podstatné ovšem je, aby byla zachována dostupná a kvalitní péče pro všechny, stejně jako možná eliminace nadužívání urgentních příjmů.

Skutečností, že takzvaný regulační poplatek, jehož zaplacením je podmíněn přístup k pohotovostním lékařským službám, kvůli inflaci ztratil na hodnotě a přestává plnit svoji funkci, se zabývali delegáti sjezdu ČLK, který se uskutečnil v listopadu 2022 v Brně. Tehdy přijali usnesení, ve kterém „ČLK navrhuje zákonodárným orgánům zvýšení sazby regulačního poplatku za ošetření pacienta během lékařských pohotovostních služeb, neboť současná výše 90,- Kč je velmi nízká, neplní svojí regulační funkci a nepřispívá ke snižování přetíženosti lékařských pohotovostních služeb.“

Pro toto usnesení hlasovalo 226 delgátů, proti bylo 14 a pět se hlasování zdrželo.

Vedle toho sjezd ČLK přijal usnesení obsahující přibližně čtyřicet bodů zaměřených většinou na organizaci zdravotnictví, přičemž takzvané regulační poplatky rozhodně nejsou tím nejdůležitějším. Ani případná valorizace poplatku z 90,- Kč na 200,- Kč, což by odpovídalo původní hodnotě, totiž samozřejmě problémy zdravotnictví nevyřeší, a jalové politické debaty nad tímto tématem jen odvádějí pozornost od zásadních problémů, které politici nechtějí, nebo nedovedou řešit.

Na Národní ekonomické radě vlády (NERV) jsme tuto otázku zatím vůbec neřešili. Za mne je ale klíčovým krokem zajistit občanům pomocí call centra nebo webové či mobilní aplikace možnost získat si informace, zda jejich aktuální zdravotní stav vyžaduje návštěvu urgentního příjmu (nebo zavolání zdravotnické záchranné služby). Až poté mně dává smysl diskutovat zvýšení poplatků.

Digitalizace zdravotnictví ve Finmag podcastu

Na digitalizaci tlačí i sami pacienti. Benefity převažují, říká šéf Kyndrylu

Digitalizace státu je na lepší úrovni, než si většina z nás asi myslí. Tvrdí to Jiří Batěk, ředitel společnosti Kyndryl pro Českou republiku, který ve Finmag podcastu mluvil hlavně o digitalizaci zdravotnictví. „Střípky takových služeb už dnes používáme, třeba eRecept nebo eNeschopenku,“ říká IT specialista.

Poplatek 90 Kč za pohotovost už dnes neplní svou funkci regulačního poplatku. V praxi dochází často ke zneužívání záchranky i pohotovostí a urgentního přijmu nemocnic pro léčbu chronických stavů a nikoli pro akutní a neodkladnou péči. Návrh na jeho zvýšení, se kterým přišla ČLK, tedy podporujeme.

Otázkou je, zda 200 či 300 Kč bude mít regulační funkci. S vytvářením urgentních příjmů se vytváří i představa, že na nich lékaři vyřeší vše a že pacient může rovnou tam a nemusí využívat praktického lékaře či ambulantního specialistu v jejich pracovní době. A že ani oni se nemusí podílet na péči o své pacienty v mimopracovní době. Obojí je špatně.

Jednak bychom měli pacienty vést systémem poskytování zdravotní péče, což je spíše úkol zdravotních pojišťoven a ministerstva, vést je k prevenci a motivovat je pozitivně i negativně ke správnému chování. Pacient nemá jen neomezená práva, jak se často domnívá, ale má mít i své povinnosti.

Za druhé je třeba si uvědomit, že veškerou akutní péči a pohotovosti nelze nechat pouze na nemocnicích a že se do ní musí zapojit i primární péče. Tak jako zubaři drží pohotovosti po okresech či městech, je třeba se podílet i na pohotovostech na urgentních příjmech. Zde jsou nemocnice schopné poskytnout prostory, vybavení, návaznost na laboratoř a radiodiagnostiku i slušné platy. Nejsou ale schopny pokrýt všechen čas lékaři, kteří mají na starosti lůžka, JIP a řeší složitější případy.

Na takzvané lékařské službě první pomoci (LSPP) by měli být ambulantní lékaři schopní vyřešit případy, které jsou v jejich kompetenci, a případně udělat základní triáž (třídění pacientů, pozn. red.). Na bázi dobrovolnosti toto plošně nefunguje, na pohotovostech se podílí jen menší část lékařů z terénu. Je třeba najít jiný prostředek a motivátor pro ty zbývající.

Nejsem příliš příznivcem regulačních poplatků ve zdravotnictví, nemají příliš velký vliv na finanční situaci ve zdravotnictví a regulační význam je diskutabilní. Pokud by poplatky měly skutečně regulovat nadbytečnou poptávku, musely by být poměrně vysoké s negativním dopadem na chudší a více indisponovanou populaci. Naše zdravotnictví je financováno na základě veřejného zdravotního pojištění, a tudíž je možné procentuální výší pojištění zajistit potřebné prostředky pro zdravotní systém. V Evropě jsou standardem poplatky za předpis léků. Myslím si, že tuto variantu bychom mohli zvažovat, ale měla by negativní dopad na lidi, kteří berou více léků.

Pokud jde o vlastní zvýšení poplatku za pohotovostní služby, nejsem příznivcem jeho zvyšování, protože nevím, zda vůbec existuje nějaká statistika zneužívání pohotovostních služeb a ani nevím, jakým způsobem by se posuzovalo zneužití pohotovostních služeb. Při náhlých zdravotních obtížích je většina lidí ve stresu a snaží se o co nejrychlejší pomoc. Často je to tak, že náhlé zdravotní obtíže mohou částečně odeznít, protože blízkost lékaře může vést ke zmírnění stresu a tím ke zmírnění obtíží. Myslím si, že existuje velmi jemná hranice mezi zneužitím a skutečnou potřebou pohotovostní služby ve zdravotnictví a tudíž nejsem příznivcem zvyšování poplatků za tuto službu.

Za mě regulační funkci plní už 15 let správně. Na pohotovost jdete jen v tom nejnutnějším případě a pokud se najde nějaké procento lidí, které toho zneužívá, tak zvýšení poplatku ve výsledku pocítí všichni.

Zdravotní péče je hrazena ze zdravotního pojištění, proto nevidím důvod dalšími kroky zvyšovat regulační poplatky. Pokud je to další možnost, kde vláda hledá peníze do státní kasy, tak možná další hezké body za snahu. Ale touto cestou bych nešel. Pohotovost má plnit funkci ochrany či záchrany zdraví, ne na úkor umoření vládního dluhu.

Poplatek za pohotovostní služby by se určitě měl zvýšit. Člověk si obtížně vybaví příklad, kdy by sanitka někoho odvážela jakkoli častěji, opakovaně, s vysokou frekvencí. Většinou jde o událost mimořádnou, poměrně ojedinělou. Jedná se tedy o ojedinělé, víceméně jednorázové vydání. Proto by nemělo fatálně zatížit ani rozpočet sociálně slabších domácností.

Pokud si někdo přivolává záchranku častěji, je to spíše projev hypochondrie nebo jiný „případ pro Chocholouška“. Jestliže se tedy poplatek navýší, bude odrazovat ponejvíce právě tyto případy. Je žádoucí, aby různí hypochondři neblokovali nebo nebrzdili příjezd sanitky pro někoho, kdo ji skutečně potřebuje. Tady jde o život. A máloco tuhle užitečnou roli splní tak spolehlivě jako cena. Když bude příjezd pohotovostní služby citelně dražší, to si pak její přivolání rozmyslí hlavně nejeden věru notorický hypochondr, nikoli ten, kdo ji opravdu potřebuje.

A jak moc citelně dražší by měl být? Částka 90 korun se za uplynulých patnáct let inflačně znehodnotila natolik, že je dnes třeba víc než 130 korun, abychom si koupil to samé, co tehdy. Pokud by se měl ještě o něco umocnit žádoucí odrazující efekt, ať ten poplatek klidně činí 150 korun.

Kam dál? Ankety Očima expertů na Finmagu:

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag

Ohodnoťte článek

Sdílejte

Diskutujte

Vstoupit do diskuze

Michal Hron

Šéfredaktor webu Finmag.cz. Novinář s dlouholetou praxí z největších českých médií, milovník moderních technologií i přístupů, ale i čisté nedotčené přírody. Po krachu vydavatelství Mladá fronta přešel... Více

Další články autora