Tvrdé dopady války: ekonomika Ukrajiny ve volném pádu a Putin jako čínský vazal

Pavel Kohout
Pavel Kohout | 12. 1. 2023 | 42 700
analýzaČínanázorRuskoUkrajinaválka

Ekonomika Ukrajiny loni klesla o 30,4 procenta a bez mezinárodní pomoci by země neměla šanci válku ustát. Ale ani ruský agresor na tom není nejlíp. Podcenil reakci Západu a hrozí mu závislost na Číně.

Tvrdé dopady války: ekonomika Ukrajiny ve volném pádu a Putin jako čínský vazal

Ruský prezident Vladimir Putin

Zdroj: Shag 7799 / Shutterstock.com

Při sledování války na Ukrajině si nelze nepoložit otázku: jak bude tento stát schopen vše zaplatit? Válka je drahá sama o sobě. Kromě toho ekonomika, kde značná část populace bojuje a jejíž infrastruktura je vážně narušena, stěží dokáže generovat dostatečné daňové příjmy. Co bude s Ukrajinou za rok či dva? Dokáže přežít opotřebovávací taktiku, kterou Rusko nyní zřejmě nasadilo? Pokud ano, jak bude vypadat po válce?

Na úvod si řekněme hned několik nepříjemných skutečností. Ukrajina nebyla ani před válkou kvetoucí a úspěšnou zemí. Ukrajinská ekonomika prožila začátkem 90. let patrně nejméně úspěšnou ekonomickou transformaci ze všech ekonomik bývalého východního bloku (snad s výjimkou Podněstří). Hospodářská výkonnost země byla na úrovni Egypta, Íránu, Indonésie nebo Jihoafrické republiky, hluboce pod úrovní Mexika, Brazílie nebo Číny.

Mzdová úroveň a geografická blízkost Evropy by měla Ukrajinu předurčovat, aby se stala alespoň významnou evropskou montovnou. Nicméně série nepříliš kvalitních vlád počínaje rokem získání samostatnosti tomu zabránila.

Málokterá západní korporace považovala za dobrý nápad investovat do země, která je předmětem ruské hybridní války.

Když vládnou oligarchové

Během 90. let vládli Ukrajině oligarchové, kteří podobně jako jejich ruští kolegové zbohatli na zbytcích sovětského průmyslu. Zahraniční investoři nebyli dvakrát vítáni. Kvalita podnikatelského prostředí nebyla považována za důležitou, neboť oligarchické klany si své záležitosti vždycky nějak vyřeší a drobní podnikatelé nikoho nezajímají. Ani „oranžová revoluce“ poměry nezměnila. Ukrajinský export se proto skládal z položek s nízkou přidanou hodnotou: zemědělské suroviny, železo a ocel, ruda, dřevo, plasty, a tak dále.

Křišťálová koule
Shutterstock

Křišťálová koule 2023: první prezidentka, nové vakcíny, E.T. nepřiletí

Také v příštím roce budeme topit a svítit. Válka na Ukrajině však neskončí a drahé energie ani vysoká inflace neodezní. A dostaneme historicky první prezidentku, předpovídá hlavní komentátor Finmag.cz Pavel Jégl.

V roce 2014 nastala zásadní změna, protože lidé už měli proruských oligarchů dost a projevili přání přiklonit se k Západu. Jenomže v tom momentě se do hry vložila Moskva, která podnítila občanskou válku a umožnila vznik dvou separatistických „lidových republik“ na východě země.

Na obsazení Krymu pak Ukrajina – zesláblá po dlouhé vládě zkorumpovaných prokremelských představitelů – nedokázala adekvátně reagovat. Nezapomínejme, že bývalý prezident Viktor Janukovyč (a další loutky Moskvy) dlouhodobě úmyslně zanedbával armádu, která proto byla značně podfinancovaná.

Od roku 2014 byla šance poměry změnit. Částečně se to podařilo, nicméně příliv zahraničních investic byl malý. Málokterá západní korporace považovala za dobrý nápad investovat do země, která je předmětem ruské hybridní války.

Mezinárodní pomoc doposud znamenala pro Ukrajinu navýšení státního dluhu ve výši pětiny až čtvrtiny HDP.

Konflikt Ruska a Západu

Loni 24. února se vše změnilo. Západ si uvědomil, že pokud nechá Ukrajinu padnout, bude mnohem hůř. Některým státům to došlo ihned, jiné (Francie a Německo) váhaly řadu měsíců. Vynechme všeobecně známé líčení průběhu bojových operací. Soustřeďme se na finance.

Institut pro světovou ekonomiku v německém Kielu monitoruje veškerou finanční, humanitární i vojenskou pomoc poskytovanou Ukrajině. K loňskému 20. listopadu vyčíslil objem pomoci v této tabulce:

Mezinárodní pomoc Ukrajině (v miliardách eur)

 

Finanční pomoc

Humanitární pomoc

Vojenská pomoc

EU

34,71

5,42

11,71

USA, UK, AUS, CAN, NZ

19,75

10,64

28,63

Ostatní

0,92

0,7

0,63

Mezinárodní instituce

15,88

0

0

Zdroj: IFW Kiel 

Dominantními podporovateli Ukrajiny jsou jednoznačně Evropská unie a Spojené státy (celkem přes 77 procent pomoci). Následují Světová banka, Velká Británie, EBRD, Kanada a MMF. Z rubriky „Ostatní“ stojí za zmínku pouze Japonsko a Norsko. Zcela symbolická je podpora ze strany Jižní Koreje, Tchaj-wanu, Švýcarska a Turecka. Je tedy patrné, koho konflikt na Ukrajině pálí o komu je lhostejný: ať se nám to líbí nebo ne, jde o konflikt Ruska a Západu. To je také asi jediný bod, v němž ruská propaganda nelže.

Dále je třeba zdůraznit, že celková částka odpovídající bezmála 130 miliardám eur nemá charakter daru: z necelé třetiny jde o úvěry a úvěrové garance. Z dostupných dat přitom nelze snadno rozklíčovat, jaké úrokové sazby byly aplikovány a jaké celkové závazky a nároky na finanční toky ze strany dlužníka vyplývají z těchto úvěrů.

Uvážíme-li velikost ukrajinské ekonomiky a pravděpodobný pokles HDP za rok 2022, dojdeme k velmi hrubému odhadu, že mezinárodní pomoc doposud znamenala pro Ukrajinu navýšení státního dluhu ve výši pětiny až čtvrtiny HDP. To se zdá být zvládnutelným břemenem a přijatelnou cenou za možnost uhájit si svobodu; nicméně jde o údaje za pouhé tři čtvrtiny prvního roku války, jejíž trvání je těžké odhadnout.

Když byla „komoditní zbraň“ spočívající v uzavření plynových kohoutů skutečně nasazena, ukázalo se, že nefunguje.

Jak se Moskva spletla

Kdyby nebylo mezinárodní pomoci, Ukrajina by neměla šanci. To byl ostatně i kalkul Moskvy. V Kremlu se domnívali, že Evropskou unii stačí zastrašit možností přiškrcení dodávek plynu a ropy. Ostatně už na podzim roku 2021 Rusko postupně škrtilo dodávky plynu, aby vyšponovalo jeho cenu a předvedlo tak Západu „demo verzi“ toho, co by mohlo následovat.

Ukrajina plyn
Shutterstock

Opomíjený rozměr války: Putina dráždí ukrajinské plynové ambice

Vladimir Putin se neospravedlnitelnou invazi na Ukrajinu pokoušel obhájit už mnoha vysvětleními s kolísavou mírou absurdity. Jedno, velmi racionální a uvěřitelné, si stále nechává pro sebe: ukrajinský plyn.

EU měla podle tohoto propočtu zareagovat formálním odsouzením invaze a několika víceméně symbolickými akcemi. V případě USA pak Kreml věřil, že americký prezident, který je už za zenitem své energie a intelektuálních sil, neudělá nic. Kvapný úprk z Afghánistánu v srpnu 2021 by tomu ostatně nasvědčoval.

Jenomže v obou případech se Moskva spletla. Ukázalo se, že Západ má ještě vůli a schopnosti vzdorovat. A pro agresora bylo ještě hůř: když byla „komoditní zbraň“ spočívající v uzavření plynových kohoutů skutečně nasazena, ukázalo se, že nefunguje. Západní Evropa dokázala najít alternativní zdroje energie, a to překvapivě rychle.

Nyní se Německo chlubí, že podíl ruského plynu a ropy na německé spotřebě činí přesně 0,00 procenta.

Americe zřejmě došlo, že kapitulace Ukrajiny by znamenala růst požadavků nejen ze strany Ruska, ale i Číny.

Čínský vazal Putin?

Rusko je nuceno prodávat své zdroje s masivní slevou Číně a Indii. Tím si mimochodem vytváří vazalský vztah zejména k Číně, která má desetkrát větší počet obyvatel a desetkrát větší ekonomiku. 

Rusko navíc ve srovnání s Čínou dlouhodobě relativně chudne; nemluvě o technologické propasti. Čína dokáže nyní sama vyrábět širokou škálu téměř všech technicky náročných produktů (kromě čipů s pětinanometrovou technologií, kde světu vládne Tchaj-wan a Jižní Koreji patří stříbrná medaile). Rusko má naopak problémy smontovat z dovezených dílů použitelný počítač. Z ruských potíží na Ukrajině může mít Čína na jedné straně radost, neboť její moc relativně i absolutně roste. Na straně druhé se ukazuje, že Západ ještě neřekl své poslední slovo.

Anketa

Stane se z Ruska vazalský stát Číny?

Pokud jde o Spojené státy, americký prezident ukázal mnohem víc rozhodnosti, než čekali jeho protivníci (a možná i spojenci). Americe zřejmě došlo, že kapitulace v případě Ukrajiny by znamenala růst požadavků nejen ze strany Ruska, ale i Číny a dalších potenciálně agresivních režimů. Čína by získala mnohem větší sebevědomí – a připusťme si fakt, že Tchaj-wan je z hlediska globální ekonomiky důležitější než Ukrajina.

Výsledek války je zatím nejasný. Případný rozhodný úspěch Ruska by znamenal, že dalším cílem může být Kazachstán: obrovská země s velkými přírodními zdroji a s kosmodromem Bajkonur. Co by mohlo následovat dál, je velká otázka, ale je jisté, že by se nám to ve střední Evropě nelíbilo.

K rozhodnému úspěchu má Rusko naštěstí daleko, ale zdaleka není ještě poraženo. Kreml sází na únavu Ukrajiny i západní veřejnosti, která je postupně míň a míň ochotná podporovat napadenou zemi. Ale čas hraje i proti Rusku: vzpomeňme, jak se během 80. let vyčerpal Sovětský svaz válkou v Afghánistánu a jak v roce 1917 bylo Rusko bylo prakticky nuceno kapitulovat před německými požadavky.

Autor je bývalý člen Národní ekonomické rady vlády, nyní působí v čele investičních fondů Algorithmic SICAV

Kam dál? Pavel Kohout na Finmagu:

ZIMNÍ FINMAG JE TADY. NA CO SE TĚŠIT?

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

„Najednou jsem měla pocit, že jsem už někdo jiný, že jsem ztratila sama sebe,“ přiznala Adéle Vopěnkové sběratelka umění Kateřina Havrlant, když spolu mluvily o jejím odchodu z Googlu.

FIN. Dominik Stroukal tvrdí, že se máme připravit na investiční žně • V kanceláři partnera ZDR Investments • Václav Podzimek: Do čeho investovat v roce 2023 • Robert Vlach o pravidlech růstu freelancerů • Roste cena děl po smrti jejich autorů? • Podle Petra Beny z Alzy dochází k pomalé evoluci kapitalismu

MAG. Nejlepší soukromá gymnázia v Česku • Mladé sítě pryč nepustí a staří žijí v digitálních ghettech, říká marketér Tomáš Jindříšek • Kokain, VHS i Flexaret spojuje jedno: Nejsou a nebudou • Na skialpech od čtyř dubů jezdí nejen beskydští fajnšmekři • Americký pickup RAM 1500. Dává smysl i na opačné straně oceánu?

Autor článku

Pavel Kohout

Pavel Kohout

Ředitel Algorithmic Investment Management a strůjce investičních fondů Algorithmic SICAV. Dřív pracoval mimo jiné pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF, spoluzakládal finančně poradenskou společnost Partners. V letech 2002 až 2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí Bohuslava Sobotky (ČSSD), od roku 2004 do roku 2006 byl členem konzultačního týmu Vlastimila Tlustého (ODS), později byl dlouholetým členem Národní ekonomické rady vlády (NERV). Patří taky mezi zakladatele Institutu pro politiku a ekonomiku a není členem žádné politické strany.