Než jim to tam hodíte. Jak kandidáti na prezidenta vidí klíčová témata dneška

Důchody, daně, energetická krize, přijetí eura ale i recept, jak se zbavit nálepky montovna Evropy. Pět otázek pro prezidentské kandidáty, které jsme v závěru roku a začátkem toho nového přinesli v anketách na Finmag.cz. Než se rozhodnete, komu to tam hodit, sluší se klíčové názory vypíchnout.

Ač jsme ale v anketách pravidelně oslovovali všechny k volbám připuštěné kandidáty, někteří z nich ani na opakované výzvy nereagovali. Z favoritů voleb dle předvolebních průzkumů to byl především Andrej Babiš, který se zúčastnil jen dvou z celkem pěti anket.

I když prezident nemá ze zákona možnost jakkoli ovlivňovat přijímanou legislativu, postavením svého úřadu přece jen může kroky vlády ovlivňovat. Nabízí se proto připomenout, jak kandidáti na prezidenta ekonomické otázky dneška vnímají.

Daně pohledem prezidentských kandidátů

A začněme rovnou prvním tématem: Mají se zvýšit daně? Aktuální rekordní schodky rozpočtu, do předcovidové doby naprosto nemyslitelné a nevídané, se stále nedaří snížit tak, jak by bylo třeba. Svou roli na tom má především zrušení superhrubé mzdy, které z rozpočtu ukrojilo desítky miliard, ale i současné dění kolem války na Ukrajině, které s sebou nese nutné dodatečné výdaje.

Že to bez zvyšování daní nepůjde, upozorňují nejen přední ekonomové, ale i my na Finmag.cz. „Chvíli to trvalo, ale nakonec na to ve vládě přišli: státní rozpočet nelze v současné turbulentní době dát dohromady bez dodatečných daňových příjmů,“ komentoval pro Finmag.cz počínání Fialova kabinetu loni v létě Petr Fischer. To když se skloňovala takzvaná windfall tax.

A jak na daně hledí samotní kandidáti? Veskrze se shodují, že sahat na příjmy lidí není v současné chvíli nejlepší cestou. Svým formálním vlivem hlavy státu by proto na vládu nejčastěji tlačili, aby řešila nejen dodatečné příjmy formou vyšších daní, zejména sektorových, ale aby se podívala i na výdajovou stranu a seškrtala, co není bezpodmínečně nutné. Podobně jako Pavel Kohout v nedávném komentáři pro Finmag.cz.

„Dnes není prostor zvyšovat daně z příjmu,“ reagoval předseda hnutí ANO a jeden z favoritů prezidentské volby Andrej Babiš. Podobně to vidí i Karel Diviš, který nabízí i řešení: „Není jiná odpovědná cesta než zdanit firmy s obrovskými zisky.“ A Pavel Fischer se přidává, protože „bez zvyšování daní to opravdu nepůjde“. I on ale primárně mluví o zdanění korporací.

Jak reagovali ostatní kandidáti, si můžete přečíst zde.

Kandidáti na prezidenta a energetická krize

Ve druhé anketě jsme se prezidentských kandidátů ptali na téma navýsost aktuální: Jak nahradit ruský plyn? Řešení energetické krize je totiž v současnosti asi tou největší otázkou na výdajové straně rozpočtu. Nečekané náklady si žádají prakticky všechna opatření vlády: úsporný tarif, zastropování cen energií, ale i podpora energetickou krizí zasažených domácností.

Úřad vlády ČR

Vyhrabeme se z toho někdy? Česko se rekordně zadlužuje

Státní dluh vyskočil o dalších 250 miliard a blíží se třem bilionům korun. V posledních třech letech se zvedl o 1,1 bilionu, což je český rychlostní rekord. Dá se z takových dluhů vůbec vyjít? ptá se ve svém komentáři Petr Fischer.

S růstem cen energií v souvislosti s barbarským vpádem Rusů na Ukrajinu a následných ekonomických sankcí Západu vůči Moskvě se samozřejmě přímo pojí i vysoká inflace. Cesta k jejímu zkrocení vede právě přes uklidnění energetického trhu. A tedy i odstranění závislosti na levném ruském plynu a ropě, o což Evropa usilovala prakticky celý loňský rok. A usiluje dodnes.

A nejčastější recept prezidentských kandidátů? Jádro. Ač veskrze všichni zmiňují i důraz na postupné rozšiřování obnovitelných zdrojů energie, upozorňují na nutnost až chirurgicky přesného přechodu ze současného energetického mixu k tomu novému. Často také volají po liberalizaci trhu s energiemi jako takového, i když současně zmiňují národní zájmy a bezpečnost.

„Podporuji výstavbu nových jaderných bloků především cestou českého průmyslu se subdodávkami komponentů,“ napsal kandidát SPD Jaroslav Bašta. Senátor Marek Hilšer pak vidí cestu ze závislosti na jiných zemích skrze komunitní energetiku: „Šance, kterou dává komunitní energetika pro sdílení a spolupráci v místním a regionálním měřítku, je obrovská.“

Názory ostatních kandidátů na téma energetické závislosti Česka si můžete přečíst zde.

Důchody očima budoucí hlavy státu

Třetí anketní otázka se zabývala nastavením důchodového systému. Ten se v poslední době dostává pod obrovský tlak zejména vlivem rostoucí inflace, která znamená i automatickou valorizaci penzí. Rychlejší růst důchodů prosadila ve Sněmovně před pěti lety vláda Bohuslava Sobotky (ČSSD). Část vládní koalice už ale otevřeně hovoří o možnosti nižší valorizace důchodů.

Shutterstock

Ustojí důchodový systém budoucí zátěž? Reforma penzí očima expertů

Tlak na penzijní reformu je silnější než kdy dřív a vláda slibuje, že ji předloží do konce příštího roku. Co by měla obsahovat? A kde na to vezmeme? Zeptali jsme se expertů.

Důchodová bilance se mezitím dál propadá do minusu. Potřeba současný solidární systém revidovat přitom vyplývá ze sílícího tlaky, kdy se do důchodového věku postupně dostává silná generace Husákových dětí. Ta je nejenže početná, ale na prahu dospělosti zažila nástup svobodného podnikání a dařilo se jí vydělávat, takže odváděla nemalé sociální pojištění.

Kandidáti na prezidenta se v anketě většinově shodují, že v otázce penzí nám už ujel vlak. Někteří vidí cestu ve zvyšování důchodového věku, jiný v reformě stávajícího systému a další v tom celý systém komplexně revidovat, a to včetně souvisejících sociálních a zdravotních odvodů. Řešení téhle otázky mají povětšinou jako prioritu právě i kvůli výše zmíněným souvislostem.

„Za své téma dlouhodobě považuji otázku důstojného stáří a kvality života, na které mají vliv nedostupná zdravotní péče v některých regionech, nedostatečné kapacity sociální péče i chybějící zařízení starající se o dlouhodobě nemocné,“ reagovala ekonomka Danuše Nerudová. „Důchodovou reformu potřebujeme, vláda ale bude potřebovat hodně odvahy a především prostředků,“ stojí zas ve vyjádření Petra Pavla.

Ostatní reakce najdete v textu Důchody očima kandidátů na prezidenta.

Jak nebýt montovnou Evropy?

Předposlední díl jsme věnovali dlouhodobé nálepce Česka montovna Evropy, což označuje stát s převažujícím poměrem firem, kde nekvalifikovaní zaměstnanci vyrábějí produkty bez přidané hodnoty. Hlavně v posledních letech je ovšem tahle nálepka pro Česko trochu nespravedlivá.

Finmag.cz

Montovna? Průmyslová země? Kdeže, Česko budují hlavně šikovní lidé

Říká se, že Česko je především průmyslová země. Že jsme montovnou Evropy. A že podnikatelé jsou „příživnici“ či dokonce snad „parazité“. I zběžný pohled do základních statistik ovšem odhalí, že je všemu jinak. A že by si politici, kteří se do podnikatelů oněmi nevybíravými slovy navážejí, měli ujasnit, co je pro Česko opravdu důležité: všichni ti činorodí lidé, kteří něco budují a podnikají.

Jak upozorňují někteří odborníci, tuzemské firmy začínají stále víc nabírat vysokoškolsky vzdělané pracovníky a jsou otevřenější inovacím. Posun přichází i na státní úrovni – v podílu výdajů na výzkum a vývoj na HDP je se dvěma procenty v první desítce zemí EU. Jeden z problémů ovšem tkví v tom, že Česko má stále takřka nejméně vysokoškoláků v Evropě.

Právě na podpoře vzdělávání se kandidáti většinově shodli. O nutnosti transformovat historicky výrazně průmyslovou ekonomiku na takzvaně znalostní jsou přesvědčení prakticky všichni. Současně však upozorňují, že ona montovna Evropy je už dnes spíše mýtem než realitou. Ukázat to ostatně chceme i v našem speciálním projektu Podnikavé Česko, který mapuje malé a střední firmy.

„Musíme u nás více věcí vymýšlet a vytvářet, ne pracovat na dílčích subdodávkách. K tomu vede cesta přes podporu vědy a výzkumu, propojování výzkumných pracovišť s firmami a především investice do vzdělání," shrnul svůj pohled emeritní rektor Univerzity Karlovy a další z kandidátů na prezidenta Tomáš Zima.

Odpovědi ostatních kandidátů najdete zde.

Prezidentští kandidáti o přijetí eura

Stále skloňovanou ekonomickou otázkou je také ta, zda by Česko mělo přijmout společnou evropskou měnu – euro. Stala se tak poslední – a nutno říct i čtenářsky nejúspěšnější – anketní otázkou na prezidentské kandidáty. K přijetí společné evropské měny se Česko zavázalo rozhodnutím vstoupit do EU v roce 2004. Termín přijetí eura si však země ještě nestanovila.

To například Chorvatsko, které vstoupilo do Evropské unie jako zatím poslední země v roce 2013, už eurem platí od letošního ledna. Balkánská země přitom byla na hraně splnění potřebných kritérií. Podle ekonoma Petra Bartoně jde o ukázku flexibility pravidel pro vstup zemí do eurozóny a tak by měla naději na vstup i Česká republika.

Tahle otázka se ukázala mezi kandidáty na prezidenta jako nejvíc polarizující. Zatímco jedni euro jednoznačně prosazují a chtějí se do Evropy skrze ni dále integrovat, jiní společnou evropskou měnu vidí jako nebezpečí pro Českou ekonomiku a budoucnost země. Všechny odpovědi kandidátů na prezidenta najdete zde.

Samotná vláda na předvánočním jednání na doporučení Česká národní banky a ministerstva financí rozhodla, že termín přijetí eura prozatím nestanoví. Ostatně to nemá ani ve svém programovém prohlášení. Zároveň se v něm ale zavazuje k co nejrychlejšímu splnění maastrichtských kritérií.

Ať už se ale rozhodnete jakkoli, nejdůležitější je k volbám vůbec jít. I váš hlas může rozhodnout, kdo nás bude v následujících nejméně pěti letech reprezentovat. Přejeme šťastnou volbu!

Kam dál? Politika na Finmagu:

• Dluh české vlády je nejvyšší v historii. Poslední čas na nápravu, pane Fialo
• Proč bohatí bohatnou a chudí chudnou? Čapí hnízdo to jasně ukázalo
• Opomíjený rozměr války: Putina dráždí ukrajinské plynové ambice
• Proč ty tajnosti? Konečně známe fakta o armádní pomoci Ukrajině
• Bude letos hůř, aby pak mohlo být líp? Rok 2023 ukáže, jak odvážná vláda je