Opomíjený rozměr války: Putina dráždí ukrajinské plynové ambice

Petr Třešňák
Petr Třešňák | 9. 1. 2023 | 86 949
analýzaenergetikaplynRuskoUkrajinaválka

Vladimir Putin se neospravedlnitelnou invazi na Ukrajinu pokoušel obhájit už mnoha vysvětleními s kolísavou mírou absurdity. Jedno, velmi racionální a uvěřitelné, si stále nechává pro sebe: ukrajinský plyn.

Opomíjený rozměr války: Putina dráždí ukrajinské plynové ambice

Na Ukrajině se prokazatelně nacházejí (pomineme-li ruská sibiřská naleziště) po Norsku druhé největší zásoby plynu v Evropě. (ilustrační foto)

Zdroj: Shutterstock

Ozbrojený konflikt na Ukrajině trvá už jedenáctý měsíc. Ruská propaganda za tu dobu vystřídala několik příběhů o jeho příčině a stejně tak se Západ snaží rozluštit, co Putina a jeho nejbližší okolí k válečnému dobrodružství přimělo.

Člověk nemusí být velký kremlolog, aby odhalil nesmyslnost či účelovost argumentů, které dosud propaganda používala. Vysvětlení se neustále střídala podle aktuálního vývoje na frontě. Zdálo se, že už ani sami propagandisté nevědí, zda bojují proti nacistům, fašistům či narkomanům, a tak nejjistější bylo zaštítit se všeobjímající „obranou ruských zájmů“.

Rusko ekonomika
Shutterstock

Putin, oligarchie a bída. Jak si stojí ekonomika Ruska?

Kdysi hlava celého Sovětského svazu, dnes tržní ekonomika s řadou nešvarů. Ruská federace, jejíž vývoj je už víc než 20 let spojený se jménem Vladimira Putina, aktuálně čelí nebývalým sankcím ze strany Západu. Jak si do té doby ekonomika Ruska vedla? A má vůbec šanci to ustát?

Jenže co je tím ruským zájmem? Demilitarizovaná neutrální Ukrajina? Podrobená proruská Ukrajina? Autonomie ruskojazyčného obyvatelstva na východě země? Mezinárodní uznání anexe Krymu? Ideálně nejspíš všechno a ještě k tomu něco navíc.

Částečně Putin odkryl karty na zasedání prezidentské Rady pro lidská práva ve středu 7. prosince. Se skromností sobě vlastní se přirovnal k Petru Velikému, přičemž společným jim má být zájem o mnohostranný přístup k Azovskému moři. Prohlásil také, že vojenské tažení už přineslo výsledky, protože Rusko získalo nová území.

Ponechme stranou, jak je to s legitimitou a legalitou tohoto „zisku“ i to, že mluvčí Kremlu musel následně tohle vyjádření mírnit, aby nevznikl dojem, že smyslem invaze je územní expanze. Ovládnutí východní Ukrajiny a Krymu totiž může mít zcela zásadní vliv pro zachování ekonomického modelu, na němž putinovské Rusko dosud stálo.

Na území napadeného státu se prokazatelně nacházejí po Norsku druhé největší zásoby plynu v Evropě.

Zdroje tu jsou

Jak známo, ruská ekonomika spoléhá výhradně na vývoz ropy a plynu. Primárním odbytištěm pro ruské suroviny je hladová a bohatá EU. Máloco proto mohlo v Kremlu vzbudit větší obavy než představa, že Rusko v téhle roli někdo nahradí.

A Ukrajina k tomu měla nakročeno.

Na území napadeného státu se prokazatelně nacházejí (pomineme-li ruská sibiřská naleziště) po Norsku druhé největší zásoby plynu (zemního a břidlicového) v Evropě. Rusové o ukrajinských zdrojích dobře vědí. Průzkumy nalezišť zemního plynu na ukrajinském území se uskutečnily už v 50. letech za dob Sovětského svazu a záhy byla spuštěna těžba. Rekordního objemu 68,7 miliardy krychlových metrů bylo dosaženo v roce 1976. Pak ale byla objevena ložiska v pustých oblastech za Uralem, kam Rusové přesunuli svůj zájem, těžební know-how i technologie.

Potenciál ukrajinských nalezišť tak zůstal do značné míry nevyužit, byť těžba pokračovala. V roce 1991, kdy Ukrajina nabyla samostatnosti, dosahovala 26,6 miliardy krychlových metrů, postupem času dál klesala až pod 20 miliard metrů krychlových. Ukrajinská domácí poptávka v roce 2021 činila necelých 30 miliard kubíků.

Dovoz ruského plynu (byť i z jiných evropských zemí), saturuje zhruba třetinu ukrajinské spotřeby. Tenhle podíl se snižuje, protože dlouhodobě klesá i ukrajinská spotřeba plynu.

Snahu o plynovou emancipaci Ukrajina výrazněji popohnala na začátku minulého desetiletí. V roce 2013 prezident Janukovyč podepsal kontrakt se společností Shell na průzkum nalezišť břidlicového plynu, firma Exxon pak měla ověřit možnosti mořské těžby zemního plynu v okolí Krymu. Ke konci roku 2019 byly na ukrajinském území prokázány zásoby zemního plynu v objemu 1,1 až 1,3 bilionu metrů krychlových (Norsko má 1,5 bilionu), přičemž se má za to, že s dalšími průzkumy mohou být odkryta další naleziště.

Mapa ukrajinského nerostného bohatství do značné míry kopíruje válečnou mapu zobrazující zábor území ruskými jednotkami.

Mapa jako mapa

Ale i rozvoj už prozkoumaných nalezišť by mohl vést nejen k nabytí soběstačnosti, ale i k tomu, aby se Ukrajina stala čistým vývozcem zemního plynu. K tomu má ostatně dobré předpoklady, protože coby tranzitní země pro ruský plyn do EU disponuje rozsáhlým a moderním systémem plynovodů a zásobníků.

LNG terminály
Shutterstock

Přepíšeme energetickou mapu? Evropa masivně investuje do LNG

Evropa se chce zbavit plynové závislosti na Rusku, rychle proto staví terminály pro zkapalněný plyn. Nových projektů pro příjem a zpracování LNG je už 25. Pro Rusko to může znamenat citelnou ekonomickou ránu, těžit z toho naopak budou USA.

Jistěže by to nebylo zadarmo, Ukrajinský institut pro budoucnost ještě před válkou odhadl celkové náklady na nabytí energetické nezávislosti na 20 miliard dolarů (455 miliard korun), ale to jsou ve srovnání s potenciálními budoucími úsporami / příjmy drobné.

Největší naleziště fosilních zdrojů se nacházejí v takzvané Karpatské pánvi na západě země, v dněpro-doněcké pánvi na severovýchodě země, na Krymu a v Černém moři v blízkosti Krymského poloostrova.

Mapa ukrajinského nerostného bohatství tak do značné míry kopíruje válečnou mapu zobrazující zábor území ruskými jednotkami.

Podle americké agentury EIA dosahují ukrajinské vytěžitelné zásoby 3,6 bilionu metrů krychlových.

Biliony metrů zásob

Ve stejných oblastech byla vytipována také místa vhodná pro těžbu plynu z břidlic. Tady je potenciál ještě zajímavější – podle americké agentury EIA dosahují ukrajinské vytěžitelné zásoby 3,6 bilionu metrů krychlových.

Oděsa Ukajina
Elena Larina / Shutterstock.com

U plynu to nekončí. Vyděračské Rusko cítí potenciál i v surovinách

Ukrajinci kvůli ruské agresi sklidili loni o čtyřicet procent míň obilí než předloni. Obilnice světa proto nebude moci uspokojit všechny, kdo jsou na ní závislí. Rusko tak zvyšuje napětí nejen na hranicích Evropy, ale i na Blízkém východě a v Africe, které z ukrajinského obilí z velké části žijí, píše v komentáři Pavel Fischer.

První kroky směřující k budoucí těžbě byly učiněny v letech 2011 a 2012. Zahrnovaly licenční kola a výběrová řízení s těžebními giganty. Průzkumy však přerušil první rusko-ukrajinský konflikt, který vypukl v roce 2014.

V červnu 2014 tak svou činnost v oblasti přerušil Shell, který měl kontrakt na 50 let a komerční těžbu chtěl zahájit v roce 2017. Brzy po Shellu vypověděla smlouvu s ukrajinskou vládou i společnost Chevron. Větší výdrž prokázala italská společnost Eni, která se kvůli nejistotě v regionu stáhla v roce 2018. V oblasti působila i francouzská EdF.

Po odchodu západních koncernů z oblasti postižené boji pokračovala v průzkumu možností těžby z břidlic ukrajinská státní společnost Naftogaz. Únorová invaze však její činnost přerušila, přestože šéf Naftogazu Jurij Vitrenko loni v září tvrdil, že firma nadále „zkoumá technologie pro těžbu plynu z břidlicových ložisek“.

Vitrenko se rovněž nechal slyšet, že Naftogaz usilovně pracuje na zvyšování produkce zemního plynu: „Pracujeme na nových projektech, které mohou výrazně zvýšit těžbu, a to o deset až třicet procent.“ Komoditu by prý evropským zemím mohl dodávat během příští topné sezony a nahradit tak ruský plyn ukrajinským. Podmínkou jsou západní investice a know-how v rámci pomoci poválečné obnově Ukrajiny.

Evropa si celkem rychle dokázala zajistit dodávky odjinud, a v dohledné době by tak nemusela potřebovat žádný plyn z východu.

Konec poválečné vize?

Rýsovat plány poválečné obnovy je ale zatím bohužel předčasné. Nevíme, jak dlouho bude konflikt trvat, ani zda se nerozšíří. Jisté je, že Putinovo rozhodnutí pro invazi, ať už bylo motivováno čímkoli, zásadně změnilo zaběhnuté pořádky na evropské energetické mapě.

Anketa

Dokáže Evropa nahradit dodávky plynu z východu?

Podíl ruského plynu na celkovém importu této komodity do EU začal pozvolně klesat už před invazí, po 24. únoru však křivka zahájila rychlý sešup. V roce 2021 import ruského plynu do Evropy dosáhl objemu 155 miliard metrů krychlových, což odpovídalo 45procentnímu podílu na dovozu. Za první pololetí roku 2022 už tento podíl byl jen 31,4 procenta (v červenci dokonce jen 17 procent) a bude klesat dál.  

Pokud jde o plyn, Evropa si celkem rychle dokázala zajistit dodávky odjinud, a v dohledné době by tak nemusela potřebovat žádný plyn z východu – ani ruský, ani ukrajinský. To ale není předmětem téhle úvahy. A není jím ani fakt, že ukrajinské zásoby plynu dosahují v porovnání s těmi ruskými pouze jednotek procent.

Spíš šlo o to načrtnout předválečnou (a třeba i poválečnou) vizi, v níž prozápadní Ukrajina s investory ze Západu v zádech ve velkém rozvíjí plynárenský sektor a má dostatečné zdroje na to, aby mohla několik let saturovat evropský trh. Na to se muselo z Moskvy špatně koukat.

Kam dál? Válka na Finmagu:

ZIMNÍ FINMAG JE TADY. NA CO SE TĚŠIT?

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

„Najednou jsem měla pocit, že jsem už někdo jiný, že jsem ztratila sama sebe,“ přiznala Adéle Vopěnkové sběratelka umění Kateřina Havrlant, když spolu mluvily o jejím odchodu z Googlu.

FIN. Dominik Stroukal tvrdí, že se máme připravit na investiční žně • V kanceláři partnera ZDR Investments • Václav Podzimek: Do čeho investovat v roce 2023 • Robert Vlach o pravidlech růstu freelancerů • Roste cena děl po smrti jejich autorů? • Podle Petra Beny z Alzy dochází k pomalé evoluci kapitalismu

MAG. Nejlepší soukromá gymnázia v Česku • Mladé sítě pryč nepustí a staří žijí v digitálních ghettech, říká marketér Tomáš Jindříšek • Kokain, VHS i Flexaret spojuje jedno: Nejsou a nebudou • Na skialpech od čtyř dubů jezdí nejen beskydští fajnšmekři • Americký pickup RAM 1500. Dává smysl i na opačné straně oceánu?

Autor článku

Petr Třešňák

Petr Třešňák

Vytrvalý poskytovatel služeb pro tuzemská média, především ekonomická. Působil jako editor týdeníku Euro, webu Euro.cz či deníku E15 se zaměřením na domácí i zahraniční byznys a trhy. Radost mu udělá dobrý film, stejně jako film mimořádně špatný.