Jak nebýt montovnou Evropy? Recepty kandidátů na prezidenta 2023

23. 12. 2022

7 436

I když se v posledních letech třeba vyšším důrazem na inovace postavení české ekonomiky lepší, stále se nemůže zbavit nálepky „montovna Evropy“. Měla by se tedy tuzemská ekonomika transformovat? A pokud ano, jakým způsobem? Zeptali jsme se kandidátů na prezidenta 2023.

Jak nebýt montovnou Evropy? Recepty kandidátů na prezidenta 2023

Transformace ekonomiky v České republice je tématem čtvrté anketní otázky v pětidílném speciálu webu Finmag.cz, v němž až do konce roku pokládáme prezidentským kandidátům pět okruhů otázek na zásadní ekonomická témata, která bude Česko v následujících letech řešit. Možnost vyjádřit se dostali všichni schválení kandidáti, někteří z nich ale ani přes opakované výzvy neodpověděli.

V prvním díle našeho prezidentského anketního speciálu jsme se ptali na cesty ke snížení zadlužení země, ve druhém na energetickou soběstačnost a ve třetím na penzijní systém.

Synonymem pro Českou republiku byla dlouhé roky „montovna Evropy“, což označuje stát s převažujícím poměrem firem, kde nekvalifikovaní zaměstnanci vyrábějí produkty bez přidané hodnoty.

Prezidentští kandidáti 2023

Do prezidentské ankety jsme původně oslovili devět kandidátů, které zaregistrovalo ministerstvo vnitra. Po rozhodnutí Nejvyššího správního soudu vypadla ze seznamu schválených kandidátů Denisa Rohanová, naopak do něj přibyl Karel Diviš, kterého jsme následně oslovili také. Otázky jsme tedy rozeslali těmto uchazečům o Hrad (abecedně řazeno):

Andrej Babiš
Jaroslav Bašta
Karel Diviš
Pavel Fischer
Marek Hilšer
Danuše Nerudová
Petr Pavel
Josef Středula
Tomáš Zima

Zejména v posledních letech je ale tato nálepka pro Česko trochu nespravedlivá. Jak upozorňují někteří odborníci, tuzemské firmy začínají stále víc nabírat vysokoškolsky vzdělané pracovníky a jsou otevřenější inovacím. Posun přichází i na státní úrovni – v podílu výdajů na výzkum a vývoj na HDP je se dvěma procenty v první desítce zemí EU.

Jeden z problémů ovšem tkví v tom, že Česko má stále takřka nejméně vysokoškoláků v Evropě. Mezi lidmi ve věku 25 až ⁠34 let má aspoň bakalářský stupeň vzdělání každý třetí, což odpovídá až 23. místu mezi sedmadvaceti členskými zeměmi EU. Zčásti je to dáno právě i historickými souvislostmi, kdy Česko jako jedna z nejvíc průmyslových evropských zemí potřebovala pracovníky právě do téhle části ekonomiky.

Vzhledem k závislosti na dodavatelských řetězcích, nedostatečné digitalizací státního aparátu ale třeba i až přílišným zaměřením na automobilový průmysl se tak Česko zmíněné nálepky jen tak nezbaví.

„Můžeme si povšimnout, že země s mnoha „nemontovnami“ bývají bohaté: Německo, Francie, Nizozemsko, Švédsko, Švýcarsko a tak dále. Bohatství je tam, kde se inkasují dividendy. Nikoli tam, kde se pracuje u pásu,“ napsal v komentáři pro Finmag.cz ekonom Pavel Kohout.

Jaké má tedy tento problém řešení? „České ekonomice by zásadním způsobem pomohlo zrychlení a zjednodušení administrativních procesů spojených s imigrační agendou. Současné nastavení komplikuje získávání zahraničních talentů, které kvůli složité byrokracii může trvat až rok,“ nabízí jeden návod viceprezident Svazu průmyslu a dopravy České republiky Radek Špicar.

Souhlasíte s tím, že by se česká ekonomika měla transformovat? Pokud ano, jakými kroky by se mohla zbavit nálepky „montovna Evropy“?

Ano, souhlasím. Zbavit se pozice „montovny“ by pomohly daňové změny zahrnující podporu investování a exportu, modernizace státu, která by mimo jiné znamenala podporu českých firem. Zdrojem financování by bylo prosazení zdanění zisků nadnárodních firem v České republice.

Vrátil bych se k našemu národnímu bohatství, k takzvanému Baťovu principu, tedy propojení municipality, lokálních škol a firem a z toho celorepublikového hlediska strategicky tak, jak o tom píšu ve svém volebním programu.

Dále bych pro naši zemi vytyčil strategický projekt e-armáda, který by přinesl nejen výrazné posílení obranyschopnosti naší země, inovační potenciál, rozvoj ekonomiky v regionech a duální technologie tak, aby toto vše sloužilo k rozvoji nejen armádě, ale i všem odvětvím naší ekonomiky.

Ano, souhlasím s tím, že Česká republika potřebuje strategickou transformaci. Jedině firmy, které dbají na investice do vzdělání, do budování samostatného výzkumu a vývoje, budou mít dostatečně vysokou přidanou hodnotu. A tak mohou obstát v tvrdé mezinárodní soutěži. Takové podniky u nás jsou. Mohou se stát strategicky mimořádně důležité pro rozvoj celého národního hospodářství. A právě z jejich šéfů a zakladatelů bych rád vybral své poradce pro otázky národního hospodářství.

Pro mě byla otřesnou naše zkušenost s pandemií. Potřebovali jsme roušky. Namísto toho, aby vláda strategicky jednala a vybídla firmy v naší zemi, aby našly řešení, jezdila nakupovat levné ochranné prostředky do Číny. Každá krize je pro mě příležitostí. My jsme ji promarnili. Přitom jako velmoc v oblasti textilu, nanotechnologií nebo strojírenství jsme z té krize mohli vyjít posílení. V tomto smyslu bych se rád poučil i z našich chyb.

Dlouhodobým cílem musí být, abychom strategicky významnou výrobu vraceli do České republiky. Pak nebudeme závislí ani na nebezpečných režimech, ani nebudeme montovnou Evropy.

V uplynulých letech se u nás vedly odborné i laické debaty, zda je ČR stále ještě „montovnou Evropy“, či nikoliv. Podle mne se dnes už jedná o určitý mýtus, který pochází z poloviny devadesátých let. Po roce 1989 došlo k celkem úspěšné transformaci české ekonomiky, která byla postavena na naší stopadesátileté průmyslové tradici. Vzhledem k tehdejší poměrně vysoké úrovni našeho průmyslu a zároveň i relativně nízkým mzdám, alespoň v porovnání se západní Evropou, sloužila ČR jako zdroj „levné“ pracovní síly někdy v průběhu poslední dekády 20. století. Byla to určitá „daň“ za čtyři desetiletí komunistické devastace.

Já si ale myslím, že kvalitní práce ani nemůže být levná a že dnes jsme už někde úplně jinde. Označení ČR za „montovnu“ už zmizelo, a já jsem přesvědčen o tom, že právem. Dnes máme mnoho firem, kde je požadována vysoká odbornost i kvalifikace zaměstnanců. Jsme velmi dobří zejména v automobilovém průmyslu, ale je také pravdou, že naše mzdy i produktivita práce ve srovnání například s Německem jsou stále výrazně nižší. Určitě existuje prostor pro další zlepšení.

Naše ekonomika je oproti devadesátým letům daleko výkonnější. Dnes, víc než kdy jindy, ale potřebujeme vyrábět věci s ještě vyšší přidanou hodnotou než doposud, tedy co nejvíc „sofistikované“ produkty. Jinými slovy nestačí být pouze subdodavatelem pro západoevropské, americké či japonské firmy, ale je třeba hledat i finální zákazníky pro zboží českých firem, protože právě zde jsou ty nejvyšší marže i zisky. Zde vidím naši největší šanci. Pokud se nám to podaří, můžeme se stát skutečně vyspělou zemí, protože bohatství je tam, kde jsou majitelé. V posledních letech naše ekonomické ukazatele v rámci OECD byly většinou nadprůměrné, a to je rozhodně dobrá zpráva.

Ano, rozhodně. První krokem k transformaci ekonomiky je transformace vzdělávání, bez toho se neposuneme. Naše ekonomika se opírá především o velké podniky zpracovatelského průmyslu s nízkou přidanou hodnotou. Tím se nám sice podařilo rychle snížit nezaměstnanost, ale české firmy uvízly ve středu výrobních řetězců, kde jsou nejnižší výrobní a ziskové marže. Musíme být ve výrobních řetězcích buď na začátku – kde se všechno vymýšlí –, nebo na konci – kde se finalizuje a prodává. K tomu jsou třeba investice do vědy a výzkumu.

Investiční pobídky nebo podpora výzkumu přes daňový odpočet přitom podle zkušeností z praxe nefungují tak, jak mají. Firmy je i kvůli administrativním překážkám dostatečně nevyužívají, a to je škoda, protože jsou klíčovým nástrojem k modernizaci české ekonomiky.

Požadoval jsem a požaduji po vládách, minulých i současných, aby přispěly k transformaci české ekonomiky. Navrhovali jsme, aby vznikl strategický plán – nazývejme ho Nová dohoda pro Českou republiku, kam se chceme ve středním a dlouhodobém období dostat. Jak přivést Českou republiku mezi skutečně moderní ekonomiky jednadvacátého století.

To ale vyžaduje jednak principiální zájem ze strany vlád, nejenom deklarovaný programovým prohlášením, ale projevující se reálnými kroky – podporou vědy a výzkumu excelentních firem, podporou startupů, ale také uvědoměním si, jak chytré lidi v České republice máme. Zároveň to také znamená velmi vysoký výkon české ekonomické diplomacie s podporou ze strany politiků, znamená to podporu vzdělávání, znamená to také zavedení nových systémů, například fondů na podporu patentů, aby ty, kteří něco vymyslí, nemohl nikdo o jejich objev okrást.

Těch věcí, které je potřeba udělat, je velké množství, ale myslím si, že pokud by se povedla realizovat i jen část, tak Česká republika bude za poměrně krátkou dobu vypadat jinak než dnes. Byla by daleko atraktivnější, lepší a také hlavně dobrým místem pro život.

Nepotřebujeme se zbavit jen „nálepky“ montovny, ale nebýt montovnou, opravdu transformovat českou ekonomiku k inovativní výrobě a službám s vyšší přidanou hodnotou.

Musíme u nás více věcí vymýšlet a vytvářet, ne pracovat na dílčích subdodávkách. K tomu vede cesta přes podporu vědy a výzkumu, propojování výzkumných pracovišť s firmami a především investice do vzdělání. Lidé, jejich kreativita, znalosti, um, šikovnost a schopnost to vše umět prodat je největší kapitál, který máme. Musíme více pracovat na jeho zhodnocení.

Kam dál? Ankety Očima expertů na Finmagu:

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag

Ohodnoťte článek

Sdílejte

Diskutujte

Vstoupit do diskuze

Adam Štěpánek

Editor Finmag.cz. Začínal ve sportovních redakcích, poté se přeorientoval na byznys a jako redaktor a posléze editor působil na webech týdeníků Euro a Hrot. Zajímá se o zahraniční politiku a rád se nervuje... Více

Další články autora