Monstrum zvané penze. Když ho nezkrotíme, vydáme se řeckou cestou

Pavel Kohout
Pavel Kohout | 1. 12. 2022 | 10 komentářů | 17 129
důchodynázorpenzepenzijní reformapenzijní systémzadlužení

Tak dlouho si budeme říkat, že zadlužení státu je zatím ještě dobré, až to dobré nebude. Pozor si musíme dát hlavně na velkorysé penzijní systémy. Itálie nebo Řecko by mohly vyprávět.

Monstrum zvané penze. Když ho nezkrotíme, vydáme se řeckou cestou

Česko se stále víc zadlužuje. A penzijní systém v tom hraje klíčovou roli. (ilustrační foto)

Zdroj: Shutterstock

Potíže se státním dluhem málokdy vznikají jednorázově, aspoň za mírových podmínek. Velké válečné konflikty jsou jiná věc: stačí se podívat, jak rostl britský nebo americký veřejný dluh během první a druhé světové války.

V dobách míru rostou dluhy pomaleji, ale o to zákeřněji. Podívejme se na českou praxi posledních dejme tomu dvaceti let. Začátkem každého roku převládá přesvědčení, že „tentokrát bychom už s tím rozpočtovým deficitem měli něco udělat“. Zároveň ale panuje názor, že na to je ještě dost času. Jenomže během léta jsou sněmovní prázdniny a na podzim už skoro všichni souhlasí s tvrzením, že „letos se už nic zásadního nedá stihnout“.

Tenhle rituál je doplněn tradičním navýšením výdajových stránek o částku, která plus minus odpovídá inflaci, případně lobbistické síle jednotlivých resortů. Navýšení příjmů se v lepším případě odehrává díky růstu ekonomiky (samozřejmě jen tehdy, pokud hospodářství roste), v horším případě díky zvýšení daní. To se obvykle týká daní spotřebních, protože zdražení alkoholu a tabáku se dá v nejhorším „prodat“ jako péče o veřejné zdraví.

Ponechme nyní stranou skutečnost, že nikdo nikdy neprovedl důkladný audit veřejných výdajů. Soustřeďme se na největší výdajovou položku: penzijní systém.

Jak se vysoce zadlužené státy dostaly do nepříznivé situace? Zejména v případě Itálie a Řecka hrály roli velmi velkorysé penzijní systémy.

Zrádné zadlužení

Podle podkladů k navrhovanému rozpočtu na příští rok ministerstvo financí letos očekává výdaje na penze bezmála 590,5 miliardy korun, píše ČTK. Příští rok by to mělo být 671,7 miliardy korun. Podle posledního odhadu České národní banky by se zadlužení veřejného sektoru mělo v příštím roce zvýšit na 42 procent HDP, což odpovídá stejné úrovni jako v roce minulém.

Fiala Jurečka
Vláda ČR

Vzhůru do předčasného důchodu. Systém penzí hoří a vláda dál přikládá

Naplňuje se proroctví Andreje Babiše, který před dvěma lety zvěstoval, že bude možné snížit věk, v němž se odchází do důchodu, protože bude „ještě líp“. Jenže jen z poloviny. Češi míří do důchodu dřív, a přitom je hůř, píše dvorní komentátor Finmag.cz Pavel Jégl.

Na první pohled to nevypadá tak strašně: 42 procent HDP? Co by za to daly dejme tomu Francie, Británie, o Řecku nebo Itálii nemluvě. Jenomže všechny tyhle státy si před lety rovněž říkaly, že zatím je to dobré. A pak se najednou ukázalo, že není.

Jak se vysoce zadlužené státy dostaly do téhle nepříznivé situace? Zejména v případě Itálie a Řecka hrály roli velmi velkorysé penzijní systémy. Lze snadno dokázat, že kdyby Itálie od 80. let dodržovala výdajovou disciplínu aspoň na úrovni České republiky, její problém s vysokým dluhem by neexistoval. Český stát donedávna vydával na starobní a pozůstalostní penze kolem sedmi až osmi procent HDP ročně. Italské výdaje však podle srovnatelné metodiky dosahovaly hodnot kolem 15 až 16 procent HDP…

Podle jiného způsobu výpočtu – který představuje analýza Národní rozpočtové rady z roku 2019 – Itálie utrácí za penze „jen“ asi deset procent HDP a Česká republika 6,8 procenta. I rozdíl v hodnotě 3,2 procenta HDP by ale stačil k nastřádání velkého dluhu během desítek let. Což se v Itálii a v Řecku skutečně stalo.

V Itálii nastává něco, co by se odborně dalo nazvat „suboptimální ekvilibrium“, míň odborně pak vleklý malér.

Vleklý malér

Svou roli v tomhle problému hraje pochopitelně rozpočtový populismus. V Řecku je tohle téma spjato především se jménem Andrease Papandreoua, což byl dlouholetý předseda vlády za socialistickou stranu PASOK. Ještě v roce 1980 Řecko dlužilo jen 23 procent HDP, za třináct let už přes sto procent. Vrcholu bylo dosaženo v roce 2020 na úrovni 212 procent HDP – přičemž jen díky tvrdým opatřením z předchozích let tento poměr nebyl ještě vyšší. 

Dlužno dodat, že ani pravicové vlády se v Řecku o dluhy příliš nestaraly, dokud v roce 2010 nepřišla krize. Pokud se ale podíváme na Itálii, její dluh byl vytvořen převážně během 80. let, a to především vládami pravého středu pod vedením křesťanských demokratů. Není tedy dílem nějaké zběsilé extrémní levice, ale respektovaných umírněných politiků, kteří nechtěli nic zlého. Pouze byli na prostý lid „hodní“.

Výpočet důchodového věku

+

Další kalkulačky

Následná opatření před i po přijetí eura dokázala výši dluhu postupně snižovat. Když už ale Itálie byla na slibné hodnotě 104 procent HDP, přišla finanční krize. A později covid.

Nyní je italský dluh poblíž úrovně 150 procent. Země je závislá na nízkých úrokových sazbách a ECB si kvůli téhle závislosti nemůže dovolit podniknout účinné kroky proti inflaci. Italský stát pro změnu nemůže snížit daně s cílem povzbudit ekonomiku. Nastává něco, co by se odborně dalo nazvat „suboptimální ekvilibrium“, míň odborně pak vleklý malér.

Bohužel, ekonomové už Řeckem strašili natolik dlouho, že veřejnost je vůči podobným hrozbám apatická.

Jde do tuhého

Zpět do Česka. Tady totiž přichází pointa příběhu. Dlouho jsme byli zvyklí, že náklady na průběžný penzijní systém nepřesahují dlouhodobě udržitelnou hranici osmi procent HDP. Podle posledních projekcí státního rozpočtu a HDP mají ale penzijní náklady v roce 2023 dosáhnout hodnoty – prosím bubny a fanfáry – 9,5 procenta HDP. Samozřejmě za předpokladu, že růst ekonomiky neutrží nějaké další nečekané rány.

Anketa

Bojíte se, že se vydáme italskou a řeckou cestou?

Dostáváme se do čísel, která jsou nezpochybnitelně už za hranicemi komfortní zóny. Začíná jít do tuhého. K dovršení všeho ještě vláda vyzvala občany k masovému odchodu do předčasné penze.

Předčasný důchod v roce 2022 bude díky mimořádné inflační valorizaci vyšší než řádný důchod o rok později. Nad tím zůstává rozum stát. Nejsem zastáncem názoru, že Češi si neumějí vládnout, ale neumím si představit něco podobného ve Švédsku nebo v jiné zemi, kde je vláda v rukou finančně gramotných osob.

Vzhledem ke složení českého politického spektra nelze s nějakým velkým optimismem očekávat, že příští vláda bude výrazně méně populistická. Bohužel, ekonomové už Řeckem strašili natolik dlouho, že veřejnost je vůči podobným hrozbám apatická. Ale neztrácejme naději. Koneckonců, dokonce i v politice občas nastávají příjemná překvapení a změny k lepšímu.

Autor je bývalý člen Národní ekonomické rady vlády, nyní působí v čele investičních fondů Algorithmic SICAV

Kam dál? Důchody a penze na Finmagu:

ZIMNÍ FINMAG JE TADY. NA CO SE TĚŠIT?

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

„Najednou jsem měla pocit, že jsem už někdo jiný, že jsem ztratila sama sebe,“ přiznala Adéle Vopěnkové sběratelka umění Kateřina Havrlant, když spolu mluvily o jejím odchodu z Googlu.

FIN. Dominik Stroukal tvrdí, že se máme připravit na investiční žně • V kanceláři partnera ZDR Investments • Václav Podzimek: Do čeho investovat v roce 2023 • Robert Vlach o pravidlech růstu freelancerů • Roste cena děl po smrti jejich autorů? • Podle Petra Beny z Alzy dochází k pomalé evoluci kapitalismu

MAG. Nejlepší soukromá gymnázia v Česku • Mladé sítě pryč nepustí a staří žijí v digitálních ghettech, říká marketér Tomáš Jindříšek • Kokain, VHS i Flexaret spojuje jedno: Nejsou a nebudou • Na skialpech od čtyř dubů jezdí nejen beskydští fajnšmekři • Americký pickup RAM 1500. Dává smysl i na opačné straně oceánu?

Autor článku

Pavel Kohout

Pavel Kohout

Ředitel Algorithmic Investment Management a strůjce investičních fondů Algorithmic SICAV. Dřív pracoval mimo jiné pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF, spoluzakládal finančně poradenskou společnost Partners. V letech 2002 až 2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí Bohuslava Sobotky (ČSSD), od roku 2004 do roku 2006 byl členem konzultačního týmu Vlastimila Tlustého (ODS), později byl dlouholetým členem Národní ekonomické rady vlády (NERV). Patří taky mezi zakladatele Institutu pro politiku a ekonomiku a není členem žádné politické strany.