https://www.finmag.cz/byrokracie/438201-pusto-prazdno-a-vzduch-plny-prachu-kde-je-ten-slibovany-restart-ostravska
Pusto, prázdno a vzduch plný prachu. Kde je ten slibovaný restart Ostravska?
Přestože to bude už třicet let, co ostravské doly vydaly poslední kilogram uhlí, region stále neprošel potřebným restartem, o němž se jen a jen diskutuje. Kam neřešená situace dospěla, nejlíp ilustruje sama Ostrava.
Poslední listopadovou sobotu se i na centrálním ostravském Masarykově náměstí rozjedou adventní trhy s hlasitým doprovodným programem a metropole Moravskoslezského kraje bude vánočně zářit jako všechna ostatní větší města v republice. Ovšem je to jen zdání.
Pro realitu, kterou každý Ostravák dobře zná, je třeba do regionu vyrazit jindy.
Ideální čas pro zjištění toho, jak centrum (ne)funguje a stávající urbanistické řešení Ostravě vůbec neprospívá, dal uplynulý víkend. A opět především důsledkem nešťastného historického rozhodnutí, kdy se jedna z nejlukrativnějších parcel v centru, od níž se čekalo, že dá městu nový dech a bude odrazovým místem pro ekonomický a společenský restart regionu, proměnila pouze v obří nákupní centrum jménem Nová Karolina, pár kancelářských budov a bezpohlavní sídliště 21. století.
Zatímco tedy obchody praskají pod náporem zákazníků a na schodišti nákupního centra desítky dětí sledují divadelní pohádku, šestiminutová pěší cesta setmělým středem města nabízí pohled na skutečnou Ostravu. Pusto, prázdno, omšelé fasády a absolutně mrtvé náměstí a jeho nejbližší okolí.
Kde se stala chyba, že metropole Moravskoslezského kraje ani dnes netvoří funkční celek a připomíná jen vyprázdněné kulisy?
Moravskoslezský kraj se potýká s dlouhodobým úbytkem obyvatel, kteří mu mizí vůbec nejrychleji ze všech regionů.
Míň lidí a horší ovzduší
Není to žádné nové zjištění. O roztříštěnosti Ostravy a minimálním životě v ní se mluví už řadu let. I proto, že město vlastně odráží všechny potíže, s nimiž od konce 80. let bojuje celý kraj.
Ostrava měla vytyčit cestu, kudy se po průmyslové transformaci vydá celý region a která měla kraji na česko-polsko-slovenském pomezí dát nový smysl. Jenže dosud se tak nestalo. Přitom času už uteklo spousta – poslední vozík ostravského uhlí havíři z Dolu Odra vytěžili 30. června 1994.
Samozřejmě že se Ostrava mění. Už dávno to není černé město a podle originálních obchůdků a bister se ani nedá říct, že by byla kdovíjak chudá. Ovšem tohle všechno je jen přirozený vývoj, občas i realitě navzdory, a nikoliv důsledek strukturálního restartu. Dokazují to i dostupné statistiky. Podle nich se Moravskoslezský kraj potýká s dlouhodobým úbytkem obyvatel, kteří mu mizí vůbec nejrychleji ze všech regionů. A stejnou potíž řeší i sám okres Ostrava-město.
A další nepříjemná tvrdá data přináší Integrovaný registr znečišťování. Podle něj je vůbec největším vypouštěčem prachových částic PM10 v České republice huť Liberty Ostrava. Zatímco v roce 2020 vyslala do ovzduší 229 092 kilogramů těchto nebezpečných nečistot, loni to už bylo 382 711 kilogramů. Tohle je obrovský problém pro auru moderního města, které má lákat mladé rodiny.
Ani mezi jednotlivými městy sousedícími s vybranými lokalitami nepanuje shoda na tom, co by ve svém sousedství za evropské peníze chtěly.
Restart se nekoná
Byť řada patriotů nedá na Ostravu a přilehlý region dopustit, právě tato měřitelná data dokazují, že žádný restart se dosud nekonal. A že tu cestu, po níž se kraj s 1,18 miliony stárnoucích obyvatel vydá, bude třeba teprve najít a zjistit, jestli bude vůbec fungovat.
Opět nejšpinavější
Emise prachu v ČR setrvale klesají, ale neklesají u všech jednotlivých podniků. Rekordmanem v této kategorii je Liberty Ostrava, která v roce 2021 meziročně zvýšila emise prachu o víc než polovinu a stala se tak po několika letech opět největším znečišťovatelem v této kategorii. Může také za to, že na rozdíl od České republiky v hlášených emisích prachu z Moravskoslezského kraje došlo k nárůstu.
Zdroj: Arnika
Historicky se třeba mluvilo o tom, že řešením by mohlo být využití údajně výhodné geografické polohy na východoevropském trojmezí a vsadit na dopravu všeho druhu. Byť se mošnovské Letiště Leoše Janáčka skutečně rozvíjí, rychle to nejde. Potenciál mu navíc ubírá pulzující letiště v Katovicích. Do mošnovského areálu navíc musí přijít Armáda ČR, která si tam vytvoří logistické centrum a bude se finančně podílet na provozu i na nutné a velmi nákladné rekonstrukci letiště.
Mluvilo se i o tom, že dýchavičný průmysl bude nahrazen sektorem služeb. Jenže tahle trasa zůstala v půli cesty. Její nástup zkomplikovalo rozhodnutí, že jedno průmyslové odvětví nahradí jiné. Přesněji řečeno montovny. Tedy že k hutní a ocelárenské výrobě přibude ještě automobilový průmysl.
Vývoj v posledních letech ukazuje, že to byl poměrně krátkozraký krok a že stejně jako se do kritických časů posouvá hutnictví, čeká podobný vývoj i sektor automotive.
Kraj teď vzhlíží k využití „pohornické krajiny“, na jejímž financování by se měla citelně podílet Evropská unie. Jistě, to je velmi zásadní moment pro budoucí definici celého Moravskoslezského kraje.
Jenže doufat v to, že nejroztodivnější projekty na výsypkách a v rekultivovaných oblastech budou inkubátorem veškerého života, nejde. I proto, že ani mezi jednotlivými městy sousedícími s vybranými lokalitami nepanuje shoda na tom, co by vlastně ve svém sousedství za evropské peníze chtěly.
Velké sliby
Na podpoře chudších oblastí České republiky se politici v posledních letech dohodli několikrát. Můžeme připomenout třeba 42 miliard korun, které v roce 2017 slíbila vláda premiéra Bohuslava Sobotky (ČSSD) Moravskoslezskému, Ústeckému a Karlovarskému kraji na „hospodářskou restrukturalizaci“. Peníze měly být použity například na odstranění starých ekologických škod nebo zlepšení dopravní infrastruktury.
„Vláda má dluh vůči těmto třem krajům. Byly to těžební kraje, byl tam velký průmysl. Nakonec po odchodu velkých zaměstnavatelů, ať už je to těžební průmysl, nebo Armáda ČR, tam lidé nemohou najít práci, a to si myslím, že je hlavní cíl této restrukturalizace krajů,“ řekla k tomu tehdy ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová (za ANO).
Jedním z cílů tohoto plánu bylo i zlepšení podmínek pro život i práci tamních obyvatel a tím i zamezení odlivu lidí. Jak je patrné z výš přiloženého grafu, tento bod se zatím moc naplňovat nedaří.
Systémové řešení je jinde. V náporu firem na to, aby v Ostravě mohly být a zaměstnávat zdejší absolventy.
Je to na firmách
Ostrava si za uplynulých třicet let zvykla, že řada věcí funguje samospádem. Že když třeba historický palác v samém centru města opustí banka, do budovy se nastěhuje radnice.
Podobná škatulata ovšem nemůžou fungovat donekonečna. Systémové řešení je totiž jinde. V náporu firem na to, aby v Ostravě mohly působit a zaměstnávat zdejší absolventy.
Ta změna samozřejmě bude bolet a vůbec ji najít nebude lehké. To se ale ví už od devadesátých let. O to podivnější je pohled na Ostravu na konci roku 2022.
Autor je členem redakce Reportérů ČT
Kam dál? Ondřej Stratilík na Finmagu:
- Šance pro zbrojní průmysl. Zabíjení přes ovladač odkrylo budoucnost válek
- Rusko se řítí do ekonomické sebevraždy. Hromadný exodus ji urychlí
- Nás mnoho. Do jak hluboké zkázy žene Putin Rusko?
- Německo buduje něco velkého. Pod ochranný deštník láká i Česko
- Desítky miliard armádě, ale co ostatní? Vláda musí myslet za roh
Související témata
Nejnovější podcasty