Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis  

Jak ušetřit veřejné výdaje? Blamáž vlády odvrátí jen nekompromisní škrty

Pavel Kohout
Pavel Kohout | 10. 11. 2022 | 3 komentáře | 25 067
danědaňová reformadaňová zátěžMarian JurečkaMinisterstvo financínázor

Je všeobecně uznávanou pravdou, že vláda, která má na krku rostoucí výdaje, musí být v pokušení zvyšovat daně. Než ale začneme řešit otázku zvyšování daní, zamysleme se nad možností úspor ve výdajích.

Jak ušetřit veřejné výdaje? Blamáž vlády odvrátí jen nekompromisní škrty

Premiér Petr Fiala (vpravo) při návštěvě Ministerstva práce a sociálních věcí ČR vedeného Marianem Jurečkou (3. listopadu 2022)

Zdroj: Vláda ČR

Dědictví covidové pandemie a válka na Ukrajině nepochybně přispěly k růstu výdajů. Kromě toho, inflace a růst úrokových sazeb se nepříznivě promítají do hospodářského vývoje, tvorby úvěrů a ziskového potenciálu většiny odvětví. S několika málo výjimkami, které svádějí k myšlenkám na daň z mimořádných zisků, ale o takzvané windfall tax až později.

Zamysleme se nejdříve nad výdaji. Tato otázka bývá rutinně přehlížena s nejvyšší myslitelnou mírou bohorovnosti. Veřejné výdaje bývají považovány za cosi neměnného, posvátného, vytesaného do žuly. Jakákoli úvaha o škrtech bývá následována uštěpačnými poznámkami.

„A jaké výdaje byste chtěli prosím pěkně škrtat, chcete se snad obejít bez dálnic, zdravotní péče, policie, hasičů a dalších projevů veřejného blaha? Chcete snad, aby chudí přespávali pod mosty? A co důchodci, jak ti k tomu přijdou?“

A vrchol citového nátlaku: „Opravdu si přejete, aby vaše děti učili špatně placení učitelé? To vám těch dětí není ani trochu líto?“

Pokud učitelé chtějí přidat, dobrá, ať se snaží a ať pocítí nemilosrdný bič konkurence. Stejně jako kterýkoli pracující v soukromém sektoru.

Vyšší platy učitelům

Ano, dětí jakožto obětí nezodpovědných sociálních experimentů by nám vskutku mělo být líto. Experimentů, které přímo stojí značné částky a nepřímo, prostřednictvím snížení kvality výuky, stojí ještě mnohem víc.

Ministr financí Zbyněk Stanjura na jednání vlády
Úřad vlády ČR

Vyhrabeme se z toho někdy? Česko se rekordně zadlužuje

Státní dluh vyskočil o dalších 250 miliard a blíží se třem bilionům korun. V posledních třech letech se zvedl o 1,1 bilionu, což je český rychlostní rekord. Dá se z takových dluhů vůbec vyjít? ptá se ve svém komentáři Petr Fischer.

Zodpovědní rodiče, kteří posílají své děti na soukromé školy, by měli být osvobozeni od placení té části daní, která jde na státní školství. Vyšší platy učitelům? Ano, ale ať rodiče platí přímo školám, bez okliky přes státní rozpočet.

A mimochodem, chtělo by to konečně pořádný žebříček kvality škol. Veřejně dostupný, podobně jako například v Británii. Pokud učitelé chtějí přidat, dobrá, ať se snaží a ať pocítí nemilosrdný bič konkurence. Stejně jako kterýkoli pracující v soukromém sektoru.

Co chudí pod mosty? Dnešní bezdomovci jsou převážně oběti různých duševních chorob a za svůj osud obvykle nemůžou. Soucit a solidarita jsou namístě. Na druhé straně ale existuje ne zcela zanedbatelný počet lidí, kteří žijí ze státních dávek.

Poměrně malé procento dětí z nižších sociálních vrstev u nás studuje vysokou školu. Proč? Necítí potřebu.

Marná snaha

Máme stát blahobytu, který považuje za svoji povinnost nenechat na ulici nikoho, kdo je schopen vyplnit patřičné formuláře. Osoba, která je schopna vyplnit nikterak jednoduchou žádost o dávky, je však z podstaty věci práceschopná (pokud nemá fyzický handicap).

Je pravda, že český sociální stát je poměrně úsporný ve srovnání s Německem nebo Francií, ale jde ještě o něco jiného než o úspory ve výdajích. Hrozba tvrdého pádu na dlažbu je mimořádně silným motivačním faktorem.

Poměrně malé procento dětí z nižších sociálních vrstev u nás studuje vysokou školu. Proč? Necítí potřebu. „Proč bych se snažil, když můžu žít v pohodě, stejně jako moji rodiče nebo prarodiče“ – to je pravé zdůvodnění nízké sociální mobility.

Zcela jinak je tomu v Číně, Vietnamu nebo podobných zemích. „Musím se pořádně učit, abych nemusel šlapat bahno v rýžových polích jako moji rodiče nebo prarodiče“ – to je důvod, proč lidé z těchto částí světa studují, podnikají, vydělávají.

Stále platí, že velké veřejné zakázky jsou dojnou krávou pro vybrané jedince, břemenem pro daňového poplatníka.

Veřejná dojná kráva

Potřebujeme snížit veřejné výdaje, abychom zvýšili hrozbu chudoby v zájmu všech – paradoxně především těch, kterých se tato hrozba týká. Ano, je to heslo, které by znělo tvrdě nejspíš i v prostředí viktoriánské Anglie. Ale uvažme, jaký ekonomický i sociální pokrok udělala viktoriánská Anglie!

Vrátí se superhrubá mzda?

Paragraf
Shutterstock

Ani dneska se příliš o výdajové straně nemluví, naopak se stále častěji do debaty vrací takzvaná superhrubá mzda. Tedy návrat výpočtu daně z příjmů fyzických osob, která vycházela ze základu daně počítaného nejen z hrubé mzdy, ale i povinného zdravotního a sociálního pojištění zaměstnavatele. Jinými slovy byla tato daň rovna celkové výši nákladů zaměstnavatele na mzdu zaměstnance. Český unikát byl legislativně ukotven v rámci reformy veřejných financí v roce 2008, loni ho však za podpory ODS zrušila Babišova vláda. Do rozpočtu tím zasekla zhruba devadesátimiliardovou sekyru a není tak divu, že současný NERV princip tohoto výpočtu doporučuje vládě obnovit. Kdyby tak ale vláda učinila, poruší tím své programové prohlášení. I proto se začíná mluvit o jeho revizi směrem k úrpavě slibu, že vláda nezvýší celkové daňové zatížení.

Co dálnice a vůbec veřejné investice? Původní NERV se před deseti až dvanácti lety zabýval výdaji na infrastrukturu a efektivitou veřejných zakázek. Ze strany státních institucí existovala velká verbální vstřícnost, avšak nulová ochota poskytovat informace. Podezření na masivní korupci makroekonomických rozměrů rostlo.

Jediným hmatatelným výstupem však bylo propuštění spolupracovnice NERVu Miloslavy Pošvářové z jejího zaměstnání u stavební firmy Mott MacDonald. Pošvářová byla totiž jedinou osobou, která byla schopna odhadnout rozsah předražení některých velkých zakázek.

Po svém propuštění se mimochodem stala v oboru nezaměstnatelnou: žádná velká stavební firma nechce přijmout někoho, kdo by rušil velmi pohodlné prostředí veřejných zakázek.

Od té doby se nic nezměnilo (alespoň ne k lepšímu). Stále platí, že velké veřejné zakázky jsou dojnou krávou pro vybrané jedince, břemenem pro daňového poplatníka. Stále platí, že koruna neproinvestovaná je koruna neukradená.

Bylo by zapotřebí týmu desítek auditorů a analytiků, kteří by podrobně prozkoumali výdajovou stránku rozpočtu.

Jak zahojit rozpočet

Kdo tvrdí, že ve výdajích se mnoho ušetřit nedá, nemá pravdu. Pravda totiž je, že se o to nikdo nikdy ani nepokusil. Každým rokem se opakuje stále stejný rituál: na jaře se řeší prkotiny, pak následují parlamentní prázdniny, na podzim je suše konstatováno, že není čas na nějaké zásadní změny. Je přece třeba urychleně schválit návrh zákona o státním rozpočtu, jinak hrozí provizorium!

Bu bu bu… A vždy je rozpočet schválen bez zásadních změn. Pokud se škrtá, pak spíš symbolicky, aby byla vykázána snaha.

Nikdo nikdy neudělal, co by patrně napadlo každého manažera ztrátového podniku: pozvat tým poradců, aby prozkoumali fungování firmy a určili místa, kudy zbytečně tečou peníze. Nelze totiž identifikovat jednu, dvě či tři položky v řádu desítek či stovek miliard. Veřejné rozpočty krvácejí z tisíců drobných ran.

Anketa

Zvýší se daně, nebo sníží výdaje?

Bylo by zapotřebí týmu desítek auditorů a analytiků (včetně forenzních), kteří by během nejméně několika měsíců podrobně prozkoumali výdajovou stránku rozpočtu.

Jistě, bylo by to nesrovnatelně obtížnější a politicky hůře průchodné než zadat současnému NERVu nebo Národní rozpočtové radě další brainstorming na téma „jaké daně lze ještě zvýšit či vymyslet“. Jenže nevýhodou podobných brainstormingů je, že z nich v lepším případě nevyjde nic nového. V horším případě pak perly typu „windfall tax po česku“.

Autor je bývalý člen Národní ekonomické rady vlády, nyní působí v čele investičních fondů Algorithmic SICAV

Kam dál? Daňový systém pohledem Finmagu:

PODZIMNÍ FINMAG JE TADY. NA CO SE MŮŽETE TĚŠIT?

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

„Jsme dostupný luxus a lidé chtějí nějakou radost. Když už nemohou hýřit, tak aspoň budou mít na stole dobré pití,“ řekl Jiřímu Nádobovi šéf Mattoni 1873 Alessandro Pasquale.

FIN V kanceláři šéfa Impact Hubu • Jakub Žofčák o byznysových souvislostech etikety • Robert Vlach o rozdílu mezi freelancery a zaměstnanci • Elonova obrana „čisté“ Tesly střílí vedle. • Mnohé firmy čekají problémy spojené s insolvencí a možná i trestní odpovědností. Jak se mají chovat?

MAG Tomáš Eckschlager a Lukáš Drásta zrekonstruovali bývalý klášter a vybudovali atypický domov pro seniory • Klára Moldová oživila historickou školu T. G. Masaryka • New York: hlavní město světa, nebo samozvaný král sebestředných sociopatů? • Conversky nosí hvězdy popkultury, to je ale až jejich druhý život

Autor článku

Pavel Kohout

Pavel Kohout

Ředitel Algorithmic Investment Management a strůjce investičních fondů Algorithmic SICAV. Dřív pracoval mimo jiné pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF, spoluzakládal finančně poradenskou společnost Partners. V letech 2002 až 2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí Bohuslava Sobotky (ČSSD), od roku 2004 do roku 2006 byl členem konzultačního týmu Vlastimila Tlustého (ODS), později byl dlouholetým členem Národní ekonomické rady vlády (NERV). Patří taky mezi zakladatele Institutu pro politiku a ekonomiku a není členem žádné politické strany.