Brazílie se nachází v mizerném stavu. Zopakuje Lula ekonomický zázrak?

Koncem října se v Brazílii uskutečnilo druhé kolo prezidentských voleb. V historicky dosud nejtěsnějším hlasování zvítězil levicový exprezident Lula da Silva. Stávající prezident Jair Bolsonaro, považovaný za krajně pravicového politika, tak opouští úřad už po prvním funkčním období, přestože porážku dosud otevřeně neuznal.

Lula se naopak do čela Brazílie vrací už potřetí – úřad prezidenta předtím zastával mezi lety 2003 a 2011, což je období spojované s rychlým ekonomickým růstem a prudkým snížením počtu lidí žijících v chudobě.

Zatímco tehdy ale Lula nastupoval v příznivých mezinárodních podmínkách, a navíc po sérii hospodářských reforem provedených za vlády prezidenta Fernanda Henrique Cardosa, letos je jeho situace podstatně komplikovanější.

Globální ekonomika míří mimo jiné vinou války na Ukrajině do recese a Brazílie není po dlouhých letech stagnace na další propad připravená. Příliš jí přitom paradoxně nepomáhají ani vysoké ceny komodit, které začátkem století tak výrazně přispěly k hospodářskému růstu.

„Drahé komodity obvykle přispívají k silné valorizaci měny a mají pozitivní dopady na příjmy obyvatel,“ popisuje Marcelo Neri z Nadace Getúlia Vargase (FGV). „Nic takového jsme ale v posledním roce kvůli velké politické nestabilitě nezaznamenali.“

Bolsonaro předává Lulovi zemi, ve které se neustále snižovala průměrná reálná mzda, především mezi nejchudšími vrstvami populace.

Zklamané naděje

Přestože si zvlášť podnikatelské vrstvy spojovaly s Bolsonarovým nástupem naděje na ozdravení dlouho klopýtajícího hospodářství, po čtyřech letech jsou výsledky jeho vlády nevalné. Bolsonarovo prezidentství totiž v ekonomické oblasti charakterizoval slabý růst, a naopak vysoká inflace a nezaměstnanost.

Emilio Chernavsky, ekonom z Univerzity v São Paulo (USP), vyčíslil, že brazilské hospodářství za poslední čtyři roky vyrostlo o pouhá 2,6 procenta, což je hluboko pod globálním průměrem 9,6 procenta a na 129. místě mezi 193 zeměmi. Akumulovaná inflace, která za tuhle dobu poskočila o 28 %, byla naopak 43. nejvyšší mezi 192 státy, a nezaměstnanost dokonce dvanáctá nejvyšší ze 102 zemí, pro které jsou za zmíněné období k dispozici data.

Bolsonaro také předává svému nástupci zemi, ve které se neustále snižovala průměrná reálná mzda – a to především mezi nejchudšími vrstvami populace, což přispělo ke zvýšení už tak obrovské ekonomické nerovnosti. Počet lidí žijících v chudobě pak mezi lety 2019 a 2021 vzrostl o bezmála deset milionů a dosáhl na skoro třetinu veškeré populace Brazílie.

Za úspěch Bolsonarovy vlády je sice možné považovat určitou konsolidaci veřejných rozpočtů, ta se ale podle expertů děla na úkor investic do klíčových oblastí, jako je infrastruktura, vzdělávání nebo zdravotnictví. Tady všude se výrazně škrtalo – například rozpočet už tak dlouhodobě podfinancovaného ministerstva školství se od roku 2019 snížil víc než o třetinu.

„Vláda na jedné straně v době velké nejistoty opustila nástroje státní intervence do ekonomiky, na straně druhé ale nedokázala přimět soukromý kapitál k většímu riziku a k rozsáhlým investicím nezbytným pro zvýšení hospodářské aktivity. Navzdory pandemii zachovávala úsporná opatření, která vedla ke stále hlubším škrtům ve veřejných výdajích téměř ve všech oblastech,“ popisuje Chernavsky.

Škrty přitom nedoplnily ani tolik potřebné hospodářské reformy, které by zefektivnily pověstně byrokratický stát nebo zpřehlednily komplikovaný daňový systém. Vláda místo toho svou energii soustředila především na ideologicky motivovaná opatření, třeba nastoupení cesty k legalizaci domácí výuky požadované konzervativními křesťany nebo opakované pokusy o rozšíření přístupu k držení střelných zbraní.

„Vláda na začátku slíbila řadu liberálních reforem, kupředu se ale s výjimkou drobnějších záležitostí pohnulo jen málo,“ shrnuje Sergio Vale, hlavní ekonom společnosti MB Associados.

Nostalgie po lepších časech byla bezpochyby jedním z hlavních důvodů, proč byl Lula letos znovu zvolen prezidentem.

Jiná situace

Zatímco ekonomické výsledky Bolsonarovy vlády nejsou příliš zářné, na první dvě funkční období jeho nástupce Luly da Silvy vzpomíná velká část Brazilců jako na dobu prosperity. Počet lidí žijících v chudobě se za osm let jeho vlády snížil o polovinu, hospodářství celkem vyrostlo o víc než 36 procent a nezaměstnanost klesla z deseti na pět procent.

Ve stejnou dobu přitom došlo i ke snížení zadlužení ve vztahu k HDP, přestože v celkových číslech brazilský státní dluh za Lulových vlád dále rostl.

Nostalgie po lepších časech byla bezpochyby jedním z hlavních důvodů, proč byl Lula letos znovu zvolen prezidentem, a pochopitelně patřila mezi klíčová témata jeho kampaně. Staronový prezident především sliboval, že se zaměří na opětovné snížení chudoby a nastartování přiškrceného ekonomického růstu.

Není ovšem jasné, zda je zopakování „brazilského zázraku“ za současných podmínek vůbec možné. Zaprvé tomu příliš nepřeje globální situace, kdy mimo jiné prudce zpomaluje čínská ekonomika, jejíž poptávka po surovinách na začátku století významně přispěla k brazilskému hospodářskému růstu. V problémech se nachází i další klíčoví obchodní partneři jako jsou Spojené státy nebo Evropská unie, kterou zvlášť zasáhla energetická krize.

„Slabší ekonomika vyspělých zemí ovlivňuje spotřebitelský trh s brazilskými výrobky,“ vysvětluje José Melini, ekonom z Univerzitního centra Moura Lacerda. „Čína, která je největším odběratelem brazilského zboží, také roste míň než dřív a válka na Ukrajině vyvolává nejistotu ohledně vývoje cen surovin a potravin nebo ohledně dodávek a nákladů na energie.“

Možná ještě důležitější je ale vnitropolitická situace v samotné Brazílii. Lula v prezidentských volbách zvítězil jen nejtěsnějším možným rozdílem a jeho už tak široká koalice deseti stran nemá většinu v ani jedné komoře Kongresu.

Prezident tak musí vyjednávat s plejádou stran takzvaného „velkého středu“, který historicky osciluje mezi pravicí a levicí podle toho, kdo zrovna nabídne víc. To příliš nenahrává vzniku stabilní vlády, kterou Brazílie po letech politického chaosu tak nutně potřebuje a kterou očekávají mezinárodní investoři.

Zásadní bude, aby se Lulova vláda pokusila zrealizovat dlouho odkládané reformy, především reformu daňového systému a státní správy.

Čekání na reformy

Zůstává také otázkou, jestli můžou zafungovat právě recepty, které Lula představil v předvolební kampani. Staronový prezident mimo jiné slíbil rychlé zvyšování minimální mzdy nad rámec inflace, růst platů státních zaměstnanců, snížení daní nízkopříjmovým skupinám, a především zachování měsíčních příspěvků ve výši 600 realů (v přepočtu necelých tři tisíce korun), které v rámci programu Auxílio Brasil dostávají rodiny v sociální nouzi.

Lula se momentálně snaží všechny tyto sliby zapojit už do původního Bolsonarova rozpočtu na příští rok, což by mělo podle odhadů vyjít přinejmenším na 100 miliard realů (necelých 487 miliard korun). V dlouhodobějším horizontu kromě toho staronový prezident slíbil znovu zvýšit výdaje na vzdělávání nebo na ochranu životního prostředí, jejíž rozklad vedl v minulých letech k rekordnímu nárůstu odlesňování Amazonského pralesa.

Experti ale upozorňují, že plánovaný růst veřejných výdajů bude vzhledem k vysokému zadlužení státu komplikovaný. „Nová hlava státu nebude moci uplatnit stejná opatření jako za své předchozí vlády. Brazílie je totiž mnohem víc zadlužená, manévrovací prostor pro rozpočet je omezenější a světový kontext je jiný,“ vysvětluje Dominique Baillardová, šéfredaktorka ekonomické sekce Radio France Internationale.

Zásadní bude, aby se Lulova vláda pokusila zrealizovat dlouho odkládané reformy, především reformu daňového systému a státní správy. Brazilský daňový systém je pro jednotlivce i společnosti pověstně složitý, což odrazuje zahraniční investory a komplikuje podnikání domácím firmám. Například středně velké brazilské společnosti podle Světové banky stráví přípravou na zaplacení daní víc než 1500 hodin, což je vůbec nejdelší doba na světě.

Brazilské hospodářství je stále až příliš soustředěno na přírodní zdroje a průmysl už celých třicet let upadá.

Nový ekonomický model?

Státní správa je pak od poslední reformy v roce 1998 zároveň přebujelá a velmi málo efektivní a nutně potřebuje modernizaci. Obě tyto reformy ale mohou narazit na odpor v Kongresu, a to jak u opozice, tak i u radikálnější levicové části Lulovy široké koalice. Novou vládu tedy čeká hledání složitého konsensu napříč politickým spektrem, který dokáže zároveň uspokojit tradiční socialisty a ekonomické liberály.

Z dlouhodobého hlediska navíc Brazílie nutně potřebuje změnu celého ekonomického modelu, který je až příliš závislý na vývozu surovin a zemědělské produkce.

„Brazilské hospodářství je stále až příliš soustředěno na přírodní zdroje a průmysl už celých třicet let upadá,“ popisuje Baillardová. „Motorem zahraničního obchodu zůstávají nerostné suroviny a agrobyznys, který měl plnou podporu Jaira Bolsonara. Jedním z Lulových hlavních úkolů proto bude přeorientovat ekonomiku na činnosti, které garantují vyšší mzdy a vytvářejí pracovní místa. K tomu je třeba přilákat investory a chránit životní prostředí a Amazonský prales.“

Lula tak bude mít co dělat, aby splnil aspoň část svých slibů z kampaně. Jestli se mu nepovede zopakovat svůj „ekonomický zázrak“, Brazílii možná za čtyři roky potká další radikální obrat.

Kam dál? František Kalenda na Finmagu:

• Kam se vydá britská ekonomika: nižší daně, nebo vyrovnanější rozpočet?
• Francii hrozí politický rozvrat. Macron musí po volbách hledat kompromisy
• Sázka na bitcoin nevyšla. El Salvador je na pokraji bankrotu
• Zneužili ho nacisté, dodnes je součástí politického boje. Má sčítání lidu smysl?
• Invaze na Ukrajinu i „středověká“ politika. Turecko je v rozkladu