Nemáš děti? Chceš volit? Zaplať daně! Ďáblův advokát radí, jak zalátat rozpočet

Jednou z prvních položek, které člověka napadnou, je alkohol. V první řadě samozřejmě pivo. Co by se stalo, kdyby spotřební daň z piva vynesla o pouhou korunu na litr víc?

Nestalo by se vůbec nic. Kromě toho, že by příjmy státního rozpočtu vzrostly o 1,5 miliardy ročně.

To v kontextu stamiliardových schodků nezní jako vysoké číslo. Jenže miliardu k miliardě a za chvíli jsou z toho velké peníze.

Všichni známe pořekadlo, že vláda, která zdraží pivo, padne. Ale za prvé: je to jen pořekadlo. A za druhé: současný stav není normální...

Příliš levné pivo

Při zvýšení daní o desetikorunu na litr piva by možná poněkud poklesla spotřeba, ale na druhé straně by pivo stále zůstalo ve srovnání s jinými zeměmi víc než dostupné. Pokud je v Praze půllitr piva o 53 procent levnější než například v Mnichově, zatímco souhrnný index spotřebitelských cen (bez nájmů) je nižší jen o 23 procent, svědčí to o příliš levném pivu.

Shutterstock

Z piva se stává luxus. Namísto hojnosti hrozí nebývalé zdražování

Během covidu se roční spotřeba piva v Česku razantně snížila, v prvním pandemickém roce byla od 60. let minulého století dokonce vůbec nejnižší. S oživením to ale bude složité. Očekávání hospodských, že se letos vrátí předcovidové časy, mohou zhatit rostoucí ceny energií a surovin. Alena Géblová o budoucnosti piva v českých zemích.

Kromě toho spotřební daň (vyjadřovaná v korunách, nikoli v procentech z ceny) nebyla už dlouho valorizována.

Dražší pivo by přineslo i jiné výhody než pouhé zvýšené daňové inkaso. Praha by snad konečně zmizela z cestovních plánů „chlastacích“ zájezdů žíznivců z různých částí Evropy. Noční život v centru by se uklidnil a ulice po ránu by byly čistší.

Zlepšila by se tak reputace Prahy v zahraničí jakožto turistické destinace a snad by se zlepšila i pověst Britů, kteří bohužel tvoří těžiště klientely alkoholových výletů.

Ano, jistě. Všichni známe pořekadlo, že vláda, která zdraží pivo, padne. Ale za prvé: je to jen pořekadlo. A za druhé: stav, kdy půllitr piva v restauraci vyjde levněji než třetinka vody je prostě abnormální. Mimochodem, snížená desetiprocentní sazba na čepované pivo je populistický nesmysl.

A kromě piva tu máme ještě tiché (tedy nešumivé) víno: nápoj, který se těší prazvláštní daňové výjimce, ze které čpí lobbing na sto metrů kolem. Nulová sazba spotřební daně... Dokážete to pochopit?

Ze záplavy nešťastných prodávajících by nejvíc těžili ti nejzámožnější, kteří by skoupili byty od zoufalých prodávajících.

Vyšší daň z nemovitostí

Přikročme k další kontroverzní myšlence: podstatné zvýšení daně z nemovitosti. Ano, všichni víme, že toto byl jeden z hlavních důvodů neúspěchu Pirátů v posledních parlamentních volbách. Obecně vzato, daň odvozená z tržní ceny nemovitosti je nejméně populární daní všude, kde je zavedena.

Shutterstock

Vzít lidem a obcím a dát státu? Vyšší daň z nemovitostí očima expertů

Vláda na doporučení Národní ekonomické rady zvažuje navýšení daní z nemovitých věcí, tedy například bytů či chat v osobním vlastnictví. Krom toho by ovšem ráda přenesla její část přímo do státního rozpočtu, protože nyní jde o ryzí příjem obcí, zatímco stát nese náklady na administraci daně. Jinými slovy chce vzít lidem a municipalitám a přilepšit státu. Je to ale správná cesta?

Veřejnost celkem citlivě vnímá daňovou spravedlnost, což je přímá úměra mezi příjmy a výší daně. Nárůst daní pro důchodce a nízkopříjmové rodiny bydlící ve vile vlastněné rodinou po celé generace nebo vlastnoručně postaveném domku by vzbudil bouři nevole.

Zvýšení daně z nemovitosti je myšlenka populární hlavně mezi mladými, kteří nemají vlastní byt a doufají, že záplava nabídek na realitním trhu po skokovém zvýšení této daně by snížila ceny na úroveň dostupnosti. Bohužel, pro tyto doufající máme špatnou zprávu. Nic podobného nelze pozorovat ani v USA, ani ve Velké Británii, kde jsou daně z nemovitostí dosti vysoké.

Londýnská čtvrť Kensington a Chelsea, kde se platí zvláště vysoké daně, je zároveň lokalitou s nejdražšími byty v Británii vůbec. Sousední Westminster s nejnižšími daněmi z nemovitostí v celé Británii je v průměru o něco levnější.

Ze záplavy nešťastných prodávajících by nejvíc těžili ti nejzámožnější, kteří by skoupili byty od zoufalých prodávajících a následně by zvýšenou daň promítli do vyšších nájmů. A ty by platili ti, kdo si koupi bytů nemohou dovolit.

Když jsme u Británie, každá radnice si stanovuje svoji vlastní úroveň daně, zde zvané Council Tax. Což zavést podobnou praxi v českém prostředí? Proč má být daň vázaná na lokalitu stanovena centrálně a jen lehce upravována pomocí místních koeficientů? Obyvatelé, kteří by si ve svých obcích nebo čtvrtích masochisticky zvolili peněz chtivé zastupitelstvo, by zkrátka platili daně vyšší.

Problémem by samozřejmě mohly být kartelové dohody: kdyby se například Praha 2 domluvila s Prahou 3, občané by se mohli pěkně prohnout. Snad bude lepší nechat tuto myšlenku nadále spát.

Generační konflikt je patrný už nyní, ale to je jen škádlení proti tomu, co může přijít během deseti nebo dvaceti let.

Daň z bezdětnosti

Ďáblův advokát má však v zásobě ještě mnohem kontroverznější myšlenku: daň z bezdětnosti. Všichni víme, jak penzijní systém závisí na demografii. Vaši budoucí penzi vám budou platit děti. Nikoli vaše, ale celá generace těch dnešních i těch, které se teprve narodí.

Shutterstock

Bitvu o důchody střídá boj o rodičovský příspěvek. Tipněte, kdo přihazuje nejvíc

Poslanci se ve středu sejdou na další mimořádné schůzi kvůli návrhu hnutí ANO na zvýšení rodičovského příspěvku. Bitvu o důchody tak ve Sněmovně vystřídá bitva jiná. Padne snad další z návrhů Národní ekonomické rady vlády na stabilizaci veřejných financí?

Dejme tomu, že si zvolíte bezstarostný životní styl. Návštěvy klubů a koncertů, drahé oblečení, meditace na Bali, procházky s pejsáčkem namísto s kočárkem. Jaký důvod budou mít děti vašich spoluobčanů, aby vám za nějakých třicet nebo čtyřicet let platily penzi?

Nebudou mít vůbec žádný. Generační konflikt je patrný už nyní, ale to je jen škádlení proti tomu, co může přijít během deseti nebo dvaceti let. Proč nezavést speciální přirážku k dani z příjmů pro bezdětné dejme tomu od 35 let?

Kámen úrazu je jen v jedné maličkosti. Podobná opatření už vyzkoušeli v řadě zemí a obvykle nijak zvlášť neuspěla. Rozhodně ne během historicky nedávné doby.

O dopadech zákona Lex Papia Poppaea císaře Augusta z roku 9 našeho letopočtu pak nemáme spolehlivé statistické údaje. Zato anglický zákon Marriage Duty Act z roku 1695 byl shledán neúčinným nedlouho po svém zavedení a zrušen roku 1706.

Kromě toho daň z bezdětnosti bývá spojována se jmény jako Mussolini, Stalin, Ceausescu a tak dál. Rozumnější politikové netouží dostat se do této společnosti.

Volební daň

Pokračujme dále v žebříčku kontroverznosti. Ďáblův advokát vynáší eso: volební daň. Fixní částka placená jednou ročně, na kterou je vázána možnost uplatnit volební právo.

Volební daní nemáme na mysli stejnojmennou daň (Poll Tax), která je spojena s politickým pádem Margaret Thatcherové. V tomto případě šlo jen o daň z hlavy, která měla nahradit daň z nemovitostí (Council Tax) a nebyla vázána na volební právo. Uvažujme však o možnosti, že volební právo bude podmíněno plošnou daní tisíc korun na osobu a rok.

Tato daň by přinesla několik miliard ročně. Zároveň by jejím vedlejším efektem bylo zásadní zlepšení kvality demokracie.

Co je zdarma, toho si lidé neváží: tato věčná pravda platí i pro volební právo. Moderní volby jsou zatíženy balastem desítek procent hlasů od voličů, kteří nepřemýšlejí. Své hlasy pak hází stranám nebo kandidátům nikoli podle jejich programů, zásad, schopností, zkušeností a osobních kvalit, ale podle povrchních sympatií a náhodně zaslechnutých hesel.

Kvalita demokracie pak podle toho vypadá podle toho. A to neplatí jen pro české politické prostředí. Volební daň by přitom mnohé voliče odradila. Žádná škoda: kdo není ochoten obětovat ani tisícikorunu, neměl by volit vůbec. Ty zbývající by volební daň přesvědčila, aby přemýšleli.

A co kdybychom volení daň dál zvýšili? Třeba na na 10 000 Kč ročně? Volební účast by ještě výrazněji poklesla, ale kvalita demokracie by podstatně vzrostla. Proč? Čím nižší účast, tím odhodlanější voliči se voleb účastní, zatímco odpadnou ti, kterým je to víceméně jedno.

Nicméně neměli bychom to s volební daní přehánět, protože kdyby voliči skutečně přemýšleli a opravdu zásadně zvýšili své požadavky na kvalitu politiků, nemohli by volit žádnou ze současných parlamentních stran. A volební účast by se přiblížila nule.

Autor je bývalý člen Národní ekonomické rady vlády, nyní působí v čele investičních fondů Algorithmic SICAV.

Kam dál? Ekonom Pavel Kohout na Finmagu:

• Trpí víc Rusko, nebo Evropa? „Fatální“ ruské sankce mají nečekaného vítěze
• Desítky tisíc lidí na dlažbě. Jak číst nebývalý výplach v top firmách světa
• Dopady války: ekonomika Ukrajiny ve volném pádu a Putin čínským vazalem
• Rok 2022, rok technologií. Jaké možnosti naznačila umělá inteligence?
• Skončíme jako prokletí vítězové? Gigafactory se může Česku vymstít

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag