U plynu to nekončí. Vyděračské Rusko cítí potenciál i v surovinách

Petr Fischer
Petr Fischer
13. 10. 2022
 24 922

Ukrajinci kvůli ruské agresi sklidili letos o čtyřicet procent míň obilí než loni. Obilnice světa proto nebude moci uspokojit všechny, kdo jsou na ní závislí. Rusko tak zvyšuje napětí nejen na hranicích Evropy, ale i na Blízkém východě a v Africe, které z ukrajinského obilí z velké části žijí.

U plynu to nekončí. Vyděračské Rusko cítí potenciál i v surovinách
Před vpádem Ruska na Ukrajinu byl tohle v Oděse běžný výjev: lodě plnící se cennými potravinami ze sýpky světa (Oděsa, 9. srpna 2021) / Zdroj: Elena Larina / Shutterstock.com

Rusko umí ve válce, kterou rozpoutalo, využívat svůj vyděračský potenciál. Obchodní válka mu jde nepoměrně lépe než ta pozemní, vedená vojenskými prostředky, kde zadrhává logistika, docházejí lidé i zásoby munice.

Kvůli nedostatku plynu se bojí zimy celá Evropa, některé státy, jako Maďarsko, mají s Putinem paralelní smlouvy. Kvůli nedostatku obilí hrozí zase hladovění v mnoha částech světa, které živí ukrajinské obilí a další zemědělské plodiny.

Půl roku trvalo, než Rusko prostřednictvím Turecka podepsalo dohodu o distribuci obilí z ukrajinských přístavů. Od začátku srpna tak vyjíždí do světa jedna loď za druhou. V průměru se odveze skoro sto tisíc tun zemědělských plodin, převážně obilí, kukuřice či hrachu.

Už se dávno nevozí jen zásoby, které nemohly kvůli ruské blokádě Černého moře ven a rostl strach z toho, že se budou ve skladech i kazit. Ukrajina má za sebou letošní sklizeň, která se už stará o velkou část odbytu, takže denně odjíždí z Oděsy až deset lodí s novým obilím.

Ukrajinské obilí už na globálním trhu nechybí. (...) Jak dlouho ale tento stav vydrží, záleží především na ruském postoji.

Obilí z Ukrajiny? Málo...

Počáteční problém s nedostatkem lodí, které jen těžko získávají pojistné smlouvy na rizikové zboží, je sice pryč, jsou tu ale úplně jiné problémy: sklizeň byla letos mnohem nižší, než se ještě na začátku roku čekalo. Ruská válka se postarala o čtyřicet procent ztrát vůči loňské sklizni.

Krádež za bílého dne

Není to jen o sklizni. Nezávislá média v čele s agenturou AP a investigativním projektem Frontline americké stanice PBS opakovaně upozorňují, že Rusko z Ukrajiny za bílého dne obilí bezostyšně krade. Naposledy na to upozornili začátkem října a tvrdí, že Rusové z okupovaných ukrajinských území pravidelně odvážejí cené suroviny jako je ječmen či mouka, a to pomocí sofistikovaného pašeráckého schématu řízeného Ruskem. Hodnotu ukradených produktů sdružení novinářů odhadlo na 530 milionů dolarů (zhruba 13 miliard Kč). Obilí končí v přístavech v Turecku, Sýrii, Libanonu a dalších zemích poté, co je tajně přeloženo na jiné lodě přímo na moři. Peníze, které Rusko za ukradené obilné produkty utrží, pak používá k financování samotné války. Při pozemních operacích na Ukrajině navíc systematicky ničí zemědělská zařízení. Moskva nařčení vytrvale odmítá, i když důkazy jsou poměrně jednoznačné.

Číslo vycházející z oficiálních zpráv je ohromné, ale mělo by se skutečně brát relativně. Loni totiž Ukrajina zažila nejštědřejší sklizeň ve své historii, tedy kam až záznamy o sklizních sahají. Odhady hovořily o 104 milionech tun obilovin a olejnin, jenom pšenice 31 milionů tun, kukuřice skoro 38 milionů tun. Olejniny vykazovaly statistiky přes 23 milionů tun, což byl tehdy nárůst o dvacet procent.

I když byla nakonec reálná čísla o něco nižší, ta letošní nejsou v celkovém pohledu tak špatná, protože se srovnává s výjimečně dobrou loňskou sezonou. V průměrném zhodnocení posledních let je letošní sklizeň méně podprůměrná, než se na první pohled ze statistik může zdát. Jak bude vypadat situace příští rok, ale nikdo neví. Otázkou navíc také je, kde dané suroviny končí (viz box vpravo).

Tak nebo tak, ukrajinské obilí už na globálním trhu nechybí. Jakkoliv se zpozdily jeho dodávky do třetího světa. Světový hladomor, před nímž varovaly potravinové větve Organizace spojených národů, tedy zatím nehrozí. A to i proto, že díky otevření přístavů pro lodě s obilím a novým dodávkám klesly ceny na trhu.

Jak dlouho tento stav vydrží, záleží na ruském postoji, který je nyní fixován především Tureckem. Změnit ho mohou další ztráty na frontě, ale i úspěšné přežití letošní zimy.

Prodeje obilí jsou v zájmu dalších velmocí, zejména Číny, která ovládá velkou část Afriky a nepotřebuje krajní katastrofy typu hladomoru.

Bezzubý Západ

Rusko se dostalo do mezinárodní izolace a nemá moc prostředků, jak se vrátit na diplomatickou scénu. Surovinové vydírání je pro něj vedle jaderného vyhrožování tím nejsilnějším kalibrem. A obilí je v tomto smyslu snad ještě nebezpečnější a pružněji použitelná zbraň než manipulace s plynem a ropou.

Jak je ale možné, že jeden agresivní stát v globálně propojeném světě zablokuje velkou část světového obchodu s obilím? A proč trvá půl roku, než se obilné cesty do světa znovu otevřou? Světové společenství nemá na Rusko dostatečné páky, k přímému útoku na černomořskou flotilu, která blokovala ukrajinské přístavy, se nikdo neodhodlá, protože by to znamenalo faktický začátek otevřené války Ruska se Západem.

Jak se vyvíjela produkce pšenice na Ukrajině

Prodeje obilí jsou ale v zájmu dalších velmocí, zejména v zájmu Číny, která ovládá velkou část Afriky a nepotřebuje na „svém“ kontinentu krajní katastrofy typu hladomoru. Obílí z Ukrajiny putuje i na Blízký východ, kde je zájem podobný jako ten čínský v Africe. Tato globální komplexnost zájmů různých silných mocenských hráčů je pravděpodobně i za dohodou Ruska s Tureckem, potažmo s Ukrajinou.

Rusko se v počátku války mohlo opřít o „nezaujatost“ Číny a Indie, které levně kupovaly ruské suroviny a sledovaly, jak se konflikt vyvine. Trpělivost dochází Indii i Číně. Síla bezmála tří miliard lidí (téměř 40 % světové populace), která nechce, aby válka ohrožovala jejich obchodní zájmy a globální tok zboží, je pro Rusko větší hrozba než všechny evropské sankce dohromady.

Nikdo nechce umírat v boji se zvráceným imperiálním komplexem méněcennosti, který vyrostl v psychotickém putinovském Rusku.

Klíč jménem Čína

Bez Indie a Číny nemá Rusko se svým bojem proti „zkaženému a mocichtivému Západu“ prakticky žádnou šanci. I proto se ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj snaží vtáhnout Čínu do hry o budoucnost Ukrajiny, protože vidina investičních možností a surovinových zisků by mohla přimět Čínu k diplomatické akci vůči Rusku.

Čína plánovala na Ukrajině velké investice a válka jí teď brání realizovat, co si předsevzala. Je největší obchodní partner Ukrajiny, míří do ní z této země především železná ruda, ječmen a kukuřice. Loni to bylo v celkové hodnotě osm miliard dolarů (asi 202 miliard Kč), zejména v obilovinách Ukrajina v Číně dominuje. Zboží za jedenáct miliard dolarů se zas dovezlo z Číny na Ukrajinu.

Krade Rusko obílí?

Obchod je to tedy čilý a vcelku strategický, Zelenského snaha vtáhnout Čínu do hry skrze obchod má velmi silné ratio.

O přímou vojenskou konfrontaci s Ruskem nicméně nestojí ani Američané, ani Čína. Nikdo nechce umírat v boji se zvráceným imperiálním komplexem méněcennosti, který vyrostl v psychotickém prostředí putinovského Ruska. Globální obchodní zájmy a prostor na šíření své moci poklidnou obchodní cestou ale spojují obě dnešní velmoci, jakkoliv se nám to nemusí vzhledem ke stavu lidských práv v Číně líbit.

A v širší obchodní dohodě Číny a USA je nakonec možná i dlouhodobější řešení hladkých globálních dodávek obilí, ale i naděje na ukončení celé té hnusné pseudo-imperiální ruské války na Ukrajině.

Kam dál? Petr Fischer na Finmagu:

Ohodnoťte článek

-
-24
+

Sdílejte

Diskutujte (3)

Vstoupit do diskuze
Petr Fischer

Petr Fischer

Analytik týdeníku Euro. Český novinář, scenárista, moderátor a filozof. Po absolvování Filozofické fakulty Univerzity Karlovy pracoval v řadě redakcí, mimo jiné v Lidových novinách, Hospodářských novinách,... Více

Související témata

komentářkrizemezinárodní obchodobchodní válkaplynpotravinypšeniceRuskoUkrajinaválka

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo