Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis  

Jaderná velmoc Česko? To nás dřív ubije vlastní spotřeba

Petr Fischer
Petr Fischer | 29. 9. 2022 | 3 komentáře | 14 999
domácí politikaenergetikajaderná energienázorPetr Fialataxonomie

Jádro má být masivním stabilizačním prvkem české energetické politiky do dalších desetiletí. Ani to ale nemusí být cesta k energetické soběstačnosti. Spotřeba elektřiny prudce poroste a nové bloky, o kterých mluví ministr financí Zbyněk Stanjura, budou pracovat nejdřív za patnáct let.

Jaderná velmoc Česko? To nás dřív ubije vlastní spotřeba

Spotřeba elektřiny v Česku roste, jeden nový blok v Dukovanech stačit rozhodně nebude (ilustrační foto)

Zdroj: Shutterstock

Ministr financí Zbyněk Stanjura minulý týden v Senátu zopakoval, co už dřív tvrdil premiér Petr Fiala (který na to – a to je mu třeba přiznat – myslel už před volbami a válkou na Ukrajině): měli bychom reagovat na současnou situaci a místo jednoho jaderného bloku v Dukovanech postavit hned bloky čtyři: dva v Dukovanech a dva v Temelíně.

Vlastně to není nic nového. Všechny koncepce české energetické politiky počítají s jadernou energetikou jako hlavním zdrojem elektřiny. Nikdo z relevantních politických sil, které se dostávají do českého parlamentu, to nikdy nerozporoval.

Vladimir Putin plyn
Asatur Yesayants / Shutterstock.com

Putin v Evropě doluje energetickou rentu. A klidně může přitvrdit

Rusko na vývozu ropy a plynu během války královsky vydělává. Tolik, že si bude moci dovolit nás od plynu odstřihnout, píše dvorní komentátor Finmag.cz Pavel Jégl.

Jde tedy o jeden z nejsilnějších politických konsensů, k němuž se česká společnost byla schopna ve své novodobé historii dobrat (u EU a NATO to nikdy tak jasné nebylo).

A protože ruská agrese na Ukrajině v podstatě definitivně vyřešila otázku, kdo může elektrárnu stavět a dodavatelsky zajišťovat a kdo ne, není velkých překážek, aby se skutečně začalo naplňovat, co si tato i minulé vlády spolu s opozicí předsevzaly.

Česku totiž ani zdaleka nestačí udržovat současný výkon, ale bude potřebovat energii navíc. A to bez ohledu na to, zda se změní, nebo nezmění rychlost přijímání opatření na ochranu klimatu.

Ať se stane cokoliv, Česko bude v roce 2030 čistým dovozcem energie, jakkoliv je ještě dnes čistým vývozcem.

Elektřiny není dost

Nejde jen o to včas nahradit uhelné elektrárny, Česko se také musí připravit na nárůst spotřeby elektřiny. Ten přichází s modernizací společnosti a s přechodem na moderní technologie – ať už jsou to tepelná čerpadla nebo elektrifikace automobilové dopravy.

Recept na levnou elektřinu
Shutterstock

Hledá se recept na levnou elektřinu. Zatím vedou nesmysly

Energetická krize tu byla už před ruskou invazí na Ukrajinu a válka ji ještě zhoršila. Není tak divu, že se objevují různé nápady, jak ceny energií pro domácnosti i podniky snížit. Řada z nich ale ke kýženému cíli vůbec nevede, píše Marek Hudema.

Současná roční spotřeba elektřiny v Česku se podle statistik pohybuje kolem 62 terawatthodin (TWh). I konzervativní scénáře růstu spotřeby počítají s tím, že Česko bude v roce 2050 potřebovat 80 TWh. Progresivní scénář, který odpovídá současným platným vládním dokumentům, už vykazuje v roce 2050 spotřebu přes 100 TWh, 80 TWh už v roce 2030.

Znamená to, že pokud by vláda chtěla naplnit, co si její předchůdkyně předsevzaly, budou už v roce 2030 chybět kapacity k uspokojení místní spotřeby. Kdybychom se náhodou rozhodli – což vzhledem k silnému ideologickému odporu vůči Green Dealu asi skutečně nehrozí – urychlit svou cestu ke klimatické neutralitě, vrostla by spotřeba ještě daleko víc.

I konzervativní odhady ale mluví o tom, že ať se stane cokoliv, Česko bude v roce 2030 čistým dovozcem energie, jakkoliv je ještě dnes čistým vývozcem. A to prostě proto, že nebude mít nové kapacity pro vyšší spotřebu elektřiny nejen v domácnostech, ale i v podnicích.

Česko může do spuštění nových jaderných zdrojů naplno vsadit na sofistikovaně stavěné obnovitelné zdroje.

Jádro vpřed!

Bohatnutí českých domácností se odráží i v rostoucí spotřebě elektřiny (jak ve své knize Jak zabránit klimatické katastrofě říká miliardářská ikona Bill Gates, rozvoj bohatství moderní společnosti je přímo úměrný spotřebě energie – jen jde o to, jak čistá bude), zatímco v oblasti podnikové je tendence opačná: vyrovnávání se zahraniční konkurenci se ukazuje v poklesu energetické náročnosti. Jenže to jde pomalu a Česko je – jako silně průmyslová ekonomika – v této kategorii po Bulharsku druhá energeticky nejnáročnější země v EU.

Poptávka po elektřině však poroste v obou oblastech a současné české zdroje ji nebudou schopny pokrýt. Jaderné bloky by navíc částečně řešily situaci až kolem roku 2040, další, které by se měly stavět, ještě později. Česko tak bude muset buď dál používat uhlí, které je emisně nevýhodné a celkově drahé, nebo prolomit své těžební limity.

Jak jsme na tom dneska?

Ale chce něco takového česká společnost? Stačí ohrožení válkou k tomu, aby skončila společenská dohoda na tom, že dál se v zemi hrabat nebude? Politicky je na zákazu těžby menší shoda než u přednosti produkce elektřiny z jádra, ale pod silným vnějším tlakem by se to mohlo klidně změnit.

Česko může do spuštění nových jaderných zdrojů naplno vsadit na sofistikovaně stavěné obnovitelné zdroje, které přinesou aktivní okamžitou energii a sníží nároky na výkon velkých pilířů energetiky. Pomoci mohou nové vodíkové technologie. Jenže předpovídat, jak se tento obor vyvine, se dost dobře nedá.

Proklamovaná a opakovaně potvrzovaná sázka na jádro je jen první symbolický krok, ty obtížnější a důležitější musí přijít.

Energetická hádanka

Ani to všechno dohromady, odhadují energetici, ale nebude stačit. Česko bude muset dovážet energii ze zahraničí a svou energetickou bezpečnost spojit se společnou sítí Evropské unie.

Česká politická reprezentace by proto v dalších letech měla být v této oblasti mnohem aktivnější. A mimo jiné se starat i o to, jak celý společný trh s dodávkami energií bude fungovat.

Anketa

Má Česko nakopnout jádro?

Proklamovaná a opakovaně potvrzovaná sázka na jádro je jen první symbolický krok, ty obtížnější a důležitější musí přijít. Úložiště odpadu na prvním místě, na druhém pak státní dohled a garance nad stavbou, kterou nikdo jiný než stát jen tak nepostaví.

A potom nárok asi nejtěžší: politická kontinuita. Převzetí politické odpovědnosti za rozhodnutí, které za všechny učinili mocenští předchůdci. Při pohledu na posledních třicet let existence české řevnivé demokracie se tato poslední podmínka, bez níž se nepostaví vůbec nic, zdá ze všech nejobtížnější.

Pro trochu toho civilizačního klidu se ale i politici mohou nakonec překonat.

Kam dál? Energetika na Finmagu:

PODZIMNÍ FINMAG JE TADY. NA CO SE MŮŽETE TĚŠIT?

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

„Jsme dostupný luxus a lidé chtějí nějakou radost. Když už nemohou hýřit, tak aspoň budou mít na stole dobré pití,“ řekl Jiřímu Nádobovi šéf Mattoni 1873 Alessandro Pasquale.

FIN V kanceláři šéfa Impact Hubu • Jakub Žofčák o byznysových souvislostech etikety • Robert Vlach o rozdílu mezi freelancery a zaměstnanci • Elonova obrana „čisté“ Tesly střílí vedle. • Mnohé firmy čekají problémy spojené s insolvencí a možná i trestní odpovědností. Jak se mají chovat?

MAG Tomáš Eckschlager a Lukáš Drásta zrekonstruovali bývalý klášter a vybudovali atypický domov pro seniory • Klára Moldová oživila historickou školu T. G. Masaryka • New York: hlavní město světa, nebo samozvaný král sebestředných sociopatů? • Conversky nosí hvězdy popkultury, to je ale až jejich druhý život

Autor článku

Petr Fischer

Petr Fischer

Analytik týdeníku Euro. Český novinář, scenárista, moderátor a filozof. Po absolvování Filozofické fakulty Univerzity Karlovy pracoval v řadě redakcí, mimo jiné v Lidových novinách, Hospodářských novinách, BBC či České televizi. Byl šéfredaktorem Českého rozhlasu – Vltava. Za svou práci byl oceněn Cenou Rudolfa Medka a Cenou Ferdinanda Peroutky.