Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis 

Vážně teď začneme pálit, co hoří? Green Deal je naše smlouva s budoucností

Petr Fischer
Petr Fischer | 15. 9. 2022 | 9 komentářů | 47 908
energetikaenergieEvropagreen dealkrizenázor

Za všechno může Green Deal! Věčná lidská potřeba najít viníka všeho našla svou oběť. Trh s povolenkami, slepý tlak na omezování fosilních paliv a jádra, riskantní sázka na plyn navzdory energetické bezpečnosti. Viníka máme, stačí tedy Green Deal zrušit a vrátit se ke starému dobrému pálení všeho?

Vážně teď začneme pálit, co hoří? Green Deal je naše smlouva s budoucností

Ententýky dva špalíky, kdopak za to může...? Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová v Bruselu (ilustrační foto)

Zdroj: Alexandros Michailidis / Shutterstock.com

Je to samozřejmě karikatura, tak snadné to s Green Dealem není ani na jednu stranu. Klimatická změna, přesvědčili se i Češi toto léto, se ale stala viditelnou realitou, které se do budoucna zkrátka nevyhneme.

Že se něco pro ochranu klimatu dělat musí, se snad už shodnou všichni. Nejasno je jen v tom, co, a jak rychle. A když do věci vstoupí válka, mění se najednou hodnoty a perspektivy.

Válka na Ukrajině odhalila slabiny nejen v zásobování fosilními palivy, zejména u plynu, který měl být přechodnou variantou na cestě k obnovitelným zdrojům. Ukázala i eminentní tlak na energetiku jako křehké centrum moderních společností. A vyvolala obvyklý existenciální strach.

Obavy z toho, že nová proklimatická cesta, kterou se Evropa vydala, je nějak bytostně špatná, protože ideologicky upřednostňuje jednu cestu, zatímco otevřených je jich přece víc.

Válka přece odhalila i to, že fosilní paliva dřív nebo později dojdou, že se na ně nedá do budoucna spoléhat...

Boj o zdroje

Nakonec teplo a elektrika dneška je bližší než klima budoucnosti, to musí pochopit i ti největší zastánci Green Dealu, kterým se v Česku říká posměšně alarmisté. Když se ale mluví o hydrologickém suchu nebo když televize vysílá on-line přenos z požáru ve Hřensku nebo ve Španělsku, vypadá alarmismus najednou jinak; ale teplo v zimě, je teplo v zimě. A požár, vedro, sucho – to přece není válka…!

Okouzlení ruským plynem
Shutterstock

Okouzlení ruským plynem končí. Proč najednou Německu uhlí nesmrdí?

Rusko vede neospravedlnitelnou útočnou válku proti Ukrajině a v Evropě se dějí podivuhodné věci. Zejména pak v Německu, které dlouhodobě razí nepříliš srozumitelnou energetickou politiku, všímá si v komentáři pro Finmag.cz Bohumír Žídek.

Válka omezuje výhled, přináší malé ochrnutí mozku, znemožňuje projektivní myšlení. Všichni se soustřeďují na starosti dne, přehlížejí budoucnost, která už přichází. Válka přece odhalila i to, že fosilní paliva dřív nebo později dojdou, že se na ně nedá do budoucna spoléhat a že tahanice o ně, jakož i o jiné vzácné zdroje, budou dalším válkám jenom napomáhat.

Největší jistotou, a kupodivu i tou nejlevnější variantou, jsou obnovitelné zdroje. To nemá nic společného se systémem povolenek či „energetickým trhem“, které byly vymyšleny jako nástroj „motivace“ ke snižování fosilních nákladů a pochopení energetické vzácnosti, která přirozeně tlačí na úspory. Že toto opatření dnes zvyšuje ceny energií, není špatně, to byl přece smysl povolenek, učinit energii z fosilních zdrojů vzácnější, tedy dražší, aby se emisemi šetřilo.

Trh tu funguje, jak má. Cena roste, protože zdrojů je málo a jsou vzácné.

Boj o existenci lidstva na planetě Zemi přece nelze jen tak na chvíli přehlédnout, protože se jeden diktátor v Moskvě zbláznil.

Smlouva s budoucností

Příklon k ekologické zelené cestě není už dávno ideologicky slepý, jak tvrdí často stejně ideologicky slepí pravicoví liberálové (psychologický přenos funguje spolehlivě). Má možná překvapivě velmi jasné ekonomické pozadí, protože chce narovnat to hlavní, na čem tradiční ekonomie – jak ji Čechy učil Klaus, Dlouhý a další --, stojí, a to je cena.

Co je to Green Deal?

Otazník
Shutterstock

Stále snad uniká, co to ten Green Deal teda je? Nevadí, centrální mozek lidstva (Wikipedia.org) poradí! Zelená dohoda pro Evropu (anglicky European Green Deal) je soubor politických iniciativ Evropské komise, jejichž hlavním cílem je do roku 2050 dosáhnout klimaticky neutrální Evropy. Obsahuje plán na snížení emisí, investice do špičkového výzkumu a inovací a ochranu přírodního prostředí evropského kontinentu. Druhým cílem dohody je transformace evropské ekonomiky tak, aby byla dlouhodobě udržitelná, tedy aby byl možný její růst, aniž by se zvyšovalo využívání přírodních zdrojů. V červenci 2021 Evropská komise pod vedením Ursuly von der Leyenové vydala aktualizovaný balíček opatření „Fit for 55“, který nově tvoří základ Zelené dohody.

Určení odpovídající ceny je společným klíčem ke všemu, jak vidíme teď v čase inflace pěkně kolem sebe. Green Deal v principu nestojí na ničem jiném než na narovnání cen, které pak rozvíjí do konkrétních opatření k tomu, co je skutečně z hlediska existence společností levnější. Zahrnout do ceny energií externality, tedy dopady na životní prostředí dané země i celé planety, je něco, s čím se snad už ztotožnili všichni. Kdo to zpochybňuje, vypadá dnes jako ekologicko-ekonomický analfabet. A toto zjištění nemůže zpochybnit ani válka na Ukrajině.

Boj o existenci lidstva na planetě Zemi přece nelze jen tak na chvíli přehlédnout, protože se jeden diktátor v Moskvě zbláznil. Externality (společenské, zdravotní, ekologické) musí zůstat interní součástí ceny, s níž musíme ve své ekonomické rozvaze počítat.

Green Deal v podobě konkrétního plánu EU lze jistě v mnoha krocích rozporovat, Green Deal jako princip smlouvy s budoucností lidské existence na Zemi už může zpochybňovat jen sociální oligofrenik. Nelze se přece na jedné straně podivovat nad barbarským ničením života ruskými hordami, a přitom se ke světu chovat v principu podobně plýtvavě a destruktivně.

Z krize se vychází naráz, rázným rozhodnutím, a tedy jednou cestou. Princip Green Dealu opravdu není ideologický...

Ideál neexistuje

Válka na Ukrajině se stala také válkou o zdroje: energetické, potravinové a další. Uvolnila odstředivé i dostředivé síly, potřebu větší integrace i prostou sobeckou starost o sebe. Můžeme donekonečna probírat, čeho má být víc a ve které oblasti to jde po vlastní ose a kde naopak ne, ale ani důraz na potravinovou či energetickou bezpečnost nevylučuje Green Deal ze hry.

Naopak: Vždy by měl být její součástí. Tedy pokud stále myslíme na to, že dnes se rozhoduje o podobě světa za dvacet třicet let. Že se právě teď musíme rychle postarat o topení na zimu, není protiargument, protože právě tímto způsobem přemýšlení se blížíme té podobě civilizace, kterou jsme podporou Ukrajiny ve válce proti agresivnímu Rusku odmítli.

Anketa

Co dál s Green Dealem?

Green Deal válkou nejenom neztratil smysl, ale v principu ho ještě posílil. Kultivace společnosti 21. století se bez radikální energetické renesance směřující k novým obnovitelným zdrojům zkrátka neobejde. Dalo by se dokonce říct, že je to prevence všech dalších konfliktních bojů o zdroje.

Ďábel je sice skryt v detailech, které se na úrovni unie v této oblasti dohodnou a které nejsou a nikdy nebudou ideální, ale platí i to, že z krize se vychází naráz, rázným rozhodnutím, a tedy jednou cestou. Princip Green Dealu opravdu není ideologický, nýbrž všeobecně ekonomický, a na tom se mohou shodnout všichni.

Tedy všichni, kdo umějí počítat. Osobní politické zájmy při uskutečňování tohoto všeobecného principu ať pak klidně prosazuje každý sám.

Kam dál? Petr Fischer na Finmagu:

NABITÝ LETNĚ-PODZIMNÍ FINMAG

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

„Každý investor by měl v noci klidně spát,“ řekl Dominiku Stroukalovi Jan Sýkora, spolumajitel investiční skupiny Wood & Company. V příštích 18 měsících podle něj uvidíme celou řadu úžasných příležitostí.

FIN. Hudební byznys: Jak udělat velký a cenově dostupný festival • V kanceláři šéfa Kebooly • Jakub Žofčák o byznysu s přežitím • V hlavě podnikatele a filantropa Jana Školníka • Robert Vlach o zanedbané cenotvorbě freelancerů a nutnosti zdražovat

MAG. Korsika má svá specifika. Kromě divokých prasat na plážích a kaštanového piva i originální způsob vyřizování účtů • Otevřít kavárnu ve druhém patře, a ještě nad hampejzem – to může udělat jen blázen. Café Louvre slaví 30 let • Nejlepší vývrtka na světě má sto padesát let. Všem Francouzům na vztek ji vynalezl Němec

Autor článku

Petr Fischer

Petr Fischer

Analytik týdeníku Euro. Český novinář, scenárista, moderátor a filozof. Po absolvování Filozofické fakulty Univerzity Karlovy pracoval v řadě redakcí, mimo jiné v Lidových novinách, Hospodářských novinách, BBC či České televizi. Byl šéfredaktorem Českého rozhlasu – Vltava. Za svou práci byl oceněn Cenou Rudolfa Medka a Cenou Ferdinanda Peroutky.