Vážně teď začneme pálit, co hoří? Green Deal je naše smlouva s budoucností

Je to samozřejmě karikatura, tak snadné to s Green Dealem není ani na jednu stranu. Klimatická změna, přesvědčili se i Češi toto léto, se ale stala viditelnou realitou, které se do budoucna zkrátka nevyhneme.

Že se něco pro ochranu klimatu dělat musí, se snad už shodnou všichni. Nejasno je jen v tom, co, a jak rychle. A když do věci vstoupí válka, mění se najednou hodnoty a perspektivy.

Válka na Ukrajině odhalila slabiny nejen v zásobování fosilními palivy, zejména u plynu, který měl být přechodnou variantou na cestě k obnovitelným zdrojům. Ukázala i eminentní tlak na energetiku jako křehké centrum moderních společností. A vyvolala obvyklý existenciální strach.

Obavy z toho, že nová proklimatická cesta, kterou se Evropa vydala, je nějak bytostně špatná, protože ideologicky upřednostňuje jednu cestu, zatímco otevřených je jich přece víc.

Válka přece odhalila i to, že fosilní paliva dřív nebo později dojdou, že se na ně nedá do budoucna spoléhat...

Boj o zdroje

Nakonec teplo a elektrika dneška je bližší než klima budoucnosti, to musí pochopit i ti největší zastánci Green Dealu, kterým se v Česku říká posměšně alarmisté. Když se ale mluví o hydrologickém suchu nebo když televize vysílá on-line přenos z požáru ve Hřensku nebo ve Španělsku, vypadá alarmismus najednou jinak; ale teplo v zimě, je teplo v zimě. A požár, vedro, sucho – to přece není válka…!

Shutterstock

Okouzlení ruským plynem končí. Proč najednou Německu uhlí nesmrdí?

Rusko vede neospravedlnitelnou útočnou válku proti Ukrajině a v Evropě se dějí podivuhodné věci. Zejména pak v Německu, které dlouhodobě razí nepříliš srozumitelnou energetickou politiku, všímá si v komentáři pro Finmag.cz Bohumír Žídek.

Válka omezuje výhled, přináší malé ochrnutí mozku, znemožňuje projektivní myšlení. Všichni se soustřeďují na starosti dne, přehlížejí budoucnost, která už přichází. Válka přece odhalila i to, že fosilní paliva dřív nebo později dojdou, že se na ně nedá do budoucna spoléhat a že tahanice o ně, jakož i o jiné vzácné zdroje, budou dalším válkám jenom napomáhat.

Největší jistotou, a kupodivu i tou nejlevnější variantou, jsou obnovitelné zdroje. To nemá nic společného se systémem povolenek či „energetickým trhem“, které byly vymyšleny jako nástroj „motivace“ ke snižování fosilních nákladů a pochopení energetické vzácnosti, která přirozeně tlačí na úspory. Že toto opatření dnes zvyšuje ceny energií, není špatně, to byl přece smysl povolenek, učinit energii z fosilních zdrojů vzácnější, tedy dražší, aby se emisemi šetřilo.

Trh tu funguje, jak má. Cena roste, protože zdrojů je málo a jsou vzácné.

Boj o existenci lidstva na planetě Zemi přece nelze jen tak na chvíli přehlédnout, protože se jeden diktátor v Moskvě zbláznil.

Smlouva s budoucností

Příklon k ekologické zelené cestě není už dávno ideologicky slepý, jak tvrdí často stejně ideologicky slepí pravicoví liberálové (psychologický přenos funguje spolehlivě). Má možná překvapivě velmi jasné ekonomické pozadí, protože chce narovnat to hlavní, na čem tradiční ekonomie – jak ji Čechy učil Klaus, Dlouhý a další --, stojí, a to je cena.

Co je to Green Deal?

Shutterstock

Stále snad uniká, co to ten Green Deal teda je? Nevadí, centrální mozek lidstva (Wikipedia.org) poradí! Zelená dohoda pro Evropu (anglicky European Green Deal) je soubor politických iniciativ Evropské komise, jejichž hlavním cílem je do roku 2050 dosáhnout klimaticky neutrální Evropy. Obsahuje plán na snížení emisí, investice do špičkového výzkumu a inovací a ochranu přírodního prostředí evropského kontinentu. Druhým cílem dohody je transformace evropské ekonomiky tak, aby byla dlouhodobě udržitelná, tedy aby byl možný její růst, aniž by se zvyšovalo využívání přírodních zdrojů. V červenci 2021 Evropská komise pod vedením Ursuly von der Leyenové vydala aktualizovaný balíček opatření „Fit for 55“, který nově tvoří základ Zelené dohody.

Určení odpovídající ceny je společným klíčem ke všemu, jak vidíme teď v čase inflace pěkně kolem sebe. Green Deal v principu nestojí na ničem jiném než na narovnání cen, které pak rozvíjí do konkrétních opatření k tomu, co je skutečně z hlediska existence společností levnější. Zahrnout do ceny energií externality, tedy dopady na životní prostředí dané země i celé planety, je něco, s čím se snad už ztotožnili všichni. Kdo to zpochybňuje, vypadá dnes jako ekologicko-ekonomický analfabet. A toto zjištění nemůže zpochybnit ani válka na Ukrajině.

Boj o existenci lidstva na planetě Zemi přece nelze jen tak na chvíli přehlédnout, protože se jeden diktátor v Moskvě zbláznil. Externality (společenské, zdravotní, ekologické) musí zůstat interní součástí ceny, s níž musíme ve své ekonomické rozvaze počítat.

Green Deal v podobě konkrétního plánu EU lze jistě v mnoha krocích rozporovat, Green Deal jako princip smlouvy s budoucností lidské existence na Zemi už může zpochybňovat jen sociální oligofrenik. Nelze se přece na jedné straně podivovat nad barbarským ničením života ruskými hordami, a přitom se ke světu chovat v principu podobně plýtvavě a destruktivně.

Z krize se vychází naráz, rázným rozhodnutím, a tedy jednou cestou. Princip Green Dealu opravdu není ideologický...

Ideál neexistuje

Válka na Ukrajině se stala také válkou o zdroje: energetické, potravinové a další. Uvolnila odstředivé i dostředivé síly, potřebu větší integrace i prostou sobeckou starost o sebe. Můžeme donekonečna probírat, čeho má být víc a ve které oblasti to jde po vlastní ose a kde naopak ne, ale ani důraz na potravinovou či energetickou bezpečnost nevylučuje Green Deal ze hry.

Naopak: Vždy by měl být její součástí. Tedy pokud stále myslíme na to, že dnes se rozhoduje o podobě světa za dvacet třicet let. Že se právě teď musíme rychle postarat o topení na zimu, není protiargument, protože právě tímto způsobem přemýšlení se blížíme té podobě civilizace, kterou jsme podporou Ukrajiny ve válce proti agresivnímu Rusku odmítli.

Green Deal válkou nejenom neztratil smysl, ale v principu ho ještě posílil. Kultivace společnosti 21. století se bez radikální energetické renesance směřující k novým obnovitelným zdrojům zkrátka neobejde. Dalo by se dokonce říct, že je to prevence všech dalších konfliktních bojů o zdroje.

Ďábel je sice skryt v detailech, které se na úrovni unie v této oblasti dohodnou a které nejsou a nikdy nebudou ideální, ale platí i to, že z krize se vychází naráz, rázným rozhodnutím, a tedy jednou cestou. Princip Green Dealu opravdu není ideologický, nýbrž všeobecně ekonomický, a na tom se mohou shodnout všichni.

Tedy všichni, kdo umějí počítat. Osobní politické zájmy při uskutečňování tohoto všeobecného principu ať pak klidně prosazuje každý sám.

Kam dál? Petr Fischer na Finmagu:

• Scholz v Praze maloval Evropu narůžovo. Dost možná úplně zbytečně
• Řešení energetické krize? Švejkovské Česko na to zase káplo
• Proč jsme doteď ksakru spali? Tahle malá součástka mění celý svět
• Vyhrabeme se z toho někdy? Česko se zadlužuje rekordní rychlostí
• Vláda na to konečně kápla, bez zvyšování daní státní kasu nenaplní

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag