Přepíšeme energetickou mapu světa? Evropa masivně investuje do LNG

Evropská unie se hned v prvních dnech ruského vpádu na Ukrajinu jasně postavila za Kyjev s tím, že Kreml postupně odstřihne od finančních prostředků, aby mu ztížila vedení války proti sousedům. Od té doby Unie představila šest balíčků sankcí a připravuje sedmý.

Zásadní má být ale úplný odklon od ruských nerostných surovin. Kromě uhlí a ropy, které lze snadněji nahradit z dalších zdrojů (v případě uhlí se zvyšuje dovoz z Austrálie, Kolumbie a Jihoafrické republiky, ropa se do EU dováží z Norska, Spojených států, Kazachstánu, Libye, Nigérie, Iráku či Saúdské Arábie), zůstává nejtěžší překážkou ukončení závislosti na ruském zemním plynu.

I proto se státy EU připravují na nejhorší možný scénář, při němž Moskva utáhne plynové kohouty a Evropa si nestačí udělat dostatečné zásoby na zimu. Domácnosti i průmysl se připravují na variantu, že dodávky mohou být omezené a vytápění budov se bude muset snížit o několik stupňů Celsia.

Záchranou i nadějí pro evropské země zůstává budování nových kapacit pro dovoz LNG, který „obchází“ ruské trubky. Jedná se o plyn, který je po vytěžení zkapalňován, aby mohl být díky až 600x menšímu objemu snadněji dopravován na odbytiště pomocí tankerů nebo cisternových vozidel.

Výstavba FSRU má výhodu v tom, že je výrazně rychlejší než budování tradičních terminálů pro příjem LNG.

Sektor se zkapalněným plynem „žije“

Budování nové infrastruktury v sektoru zkapalněného plynu nabírá na síle i rychlosti. Například sousední Německo plánuje vybudovat pět plovoucích terminálů pro zkapalněný plyn (FSRU - Floating Storage Regasification Unit). Řecko jich chce mít rovněž pět a v plánu má stát se jakýmsi plynovým centrem pro celou oblast jihovýchodní Evropy.

Dva nové terminály mají vzniknout v Nizozemsku i Itálii, nové vlastní kapacity chce mít i Finsko, Estonsko a Polsko. Lodě, které umí plyn zpracovat, už podle agentury Bloomberg míří do Itálie a Finska a mají být v provozu v řádu měsíců. Mezinárodní plynárenská unie uvedla, že v současnosti existuje na celém světě 45 plavidel, které lze použít jako plovoucí terminály.

Analytická služba S&P Global Commodity Insights, která se zaměřuje na poradenství v oblasti komodit a energií, napočítala dokonce 25 nových projektů v rámci EU. Výstavba FSRU má výhodu v tom, že je výrazně rychlejší než budování tradičních terminálů pro příjem LNG a jeho zpětné zplynování na pobřeží. První FSRU mají být v provozu do konce tohoto roku.

Odstrašujícím příkladem bylo dosud Německo, které nemá ani jeden terminál na zpracování zkapalněného plynu.

Tlak zvyšuje aktivitu

Projekty se posouvají – pod tlakem možnosti, že Rusko dodávky úplně zastaví – mnohem rychleji než v minulých letech, kdy se o diverzifikaci dodávek plynu na evropských summitech a konferencích hodně hovořilo, ale méně dělalo.

Odstrašujícím příkladem bylo dosud Německo, které nemá ani jeden terminál na zpracování zkapalněného plynu a v současnosti je vydáno na milost a nemilost Vladimira Putina (Česko bohužel dováží zemní plyn právě z Německa). Zarážející je to i z toho důvodu, že se jedná o největší ekonomiku Evropy.

Nicméně i zde se situace mění. Německý distributor plynu Open Grid Europe (OGE) oznámil, že je ve čtyřtýdenním předstihu v plánech na vybudování plynovodu, který spojí německou plynárenskou síť s plovoucím FSRU v přístavu Wilhelmshaven.

Člen vedení OGE Thomas Hüwener si pochvaluje novou spolupráci německých politiků s průmyslem, která má zajistit, aby dodávky plynu ze Spojených států nebo Kataru mohly začít co nejdřív.

Ruská invaze zásadně přepíše energetickou mapu celého světa a výrazně urychlí budování nové plynové infrastruktury v Evropě.

Němci se probudili

Po letech odkladů má Berlín naplánováno co nejrychlejší vybudování pěti plovoucích terminálů pro zpracování LNG, další dva projekty jsou stacionární.

Dvě plavidla ve Wilhelmshavenu a Brunsbüttelu mají být v provozu už od přelomu tohoto roku, další dvě FSRU budou k dispozici od května 2023 v Lubminu a Stade. Pátý FSRU financuje soukromá firma Deutsche ReGas rovněž v Lubminu u Baltského moře, hotov by měl být v prosinci.

V Nizozemsku mají dva terminály FSRU fungovat už od září. „Už do konce tohoto kalendářního roku se nizozemská dovozní kapacita LNG zdvojnásobí a staneme se největším přispěvatelem ke zvýšení evropské dovozní kapacity LNG,“ pochlubil se v červenci Han Fennema, generální ředitel Gasunie, společnosti zabývající se infrastrukturou a přepravou zemního plynu.

Podle analytika poradenské společnosti Platts Analytics pro LNG Luka Cottella ruská invaze zásadně přepíše energetickou mapu celého světa a výrazně urychlí budování nové plynové infrastruktury v Evropě. Z evropského kontinentu se podle něj stane globální centrum pro dovoz zkapalněného plynu. Budování nových FSRU kapacit pak pomůže překonat prvotní problémy s náhradou ruských dodávek. Zároveň však upozorňuje, že ceny plynu už neklesnou na úroveň před ruskou okupací Ukrajiny.

Skupina GIE odhadla, že by do roku 2030 mohla v Evropě vzniknout kapacita pro zpracování 285 miliard kubíků plynu.

Přetahování s Asií

Komplikací pro evropskou plynovou soběstačnost může být zajištění dostatku dodávek LNG, o které se přetahuje Evropa s Asií. Rozhodující bude, kdo zaplatí víc. Evropské ceny plynu jsou na historických maximech. Ve virtuálním nizozemském uzlu TTF se plyn, ze kterého se vyrobí megawatthodina elektřiny, prodává za víc než 240 eur (cca 5 900 korun). Před válkou na Ukrajině to bylo 70 eur (cca 1 700 korun).

Trh znervózňují především nejasné zprávy z Ruska a od Gazpromu, zda se obnoví dodávky plynovodem Nord Stream 1. Rusko nejprve oznámilo úplnou odstávku na tři dny od 31. srpna, později Kreml ohlásil, že dodávky obnoví pouze v případě zrušení ekonomických sankcí.

Vysoká cena plynu zvyšuje i ceny elektřiny na burze v Lipsku, začátkem září se prodávala za 536 eur za megawatthodinu. Před napadením Ukrajiny to bylo 150 eur. 

Bruselská byrokracie rovněž považuje dovoz LNG za klíč ke snížení závislosti na Moskvě. Už v březnu hovořila Evropská komise o tom, že do konce roku získá ekvivalent 50 miliard kubíků plynu z LNG. Průmyslová skupina Gas Infrastructure Europe (GIE) odhadla, že by do roku 2030 mohla v Evropě vzniknout kapacita pro zpracování 285 miliard kubíků plynu, což by stačilo na pokrytí veškeré poptávky v EU.

Američané se už letos mohou dostat na první místo mezi exportéry LNG, vyrobit by mohli 85 milionů tun.

Američané profitují

Ze současné nervózní energetické situace v Evropě nejvíc profitují firmy ze Spojených států. V prvních šesti měsících tohoto roku rostl nejrychleji export LNG právě do Evropy. Za první pololetí to bylo o 59 procent víc než před rokem a dokonce o 219 procent víc než v roce 2019. Zvyšuje se také objem dovozu rafinované ropy a jejích produktů včetně benzinu. 

Nové terminály pro export plynu se budují nejen ve Spojených státech, ale také v Kanadě a v Mexiku. Ve výstavbě je osmička nových terminálů, dalších dvanáct čeká na schválení financování. „Dynamika se zásadně změnila,“ okomentoval situaci na trhu s LNG ředitel amerického obchodní skupiny Centrum pro zkapalněný plyn Charlie Riedl. „Kupující se snaží zajistit si pevné dohody, které jim zajistí garanci dodávky plynu.“ Řada z nich k dohodám o dlouhodobém dovozu plynu přistupuje už v době, kdy stavba terminálu ještě není ani schválena.

Banka Goldman Sachs předpovídá, že se poptávka po LNG globálně zvýší v příštím roce o 12 procent na 424 milionů tun, což odpovídá 594 miliardám metrů krychlových plynu (pro srovnání, v roce 2021 vyvezlo Rusko trubkami do EU 150 miliard kubíků plynu). 

V následujících pěti letech se mají postavit nové terminály, které zvýší kapacity LNG o dalších 156 milionů tun ročně. Ředitel společnosti Venture Global LNG Mike Sabel tvrdí, že je nezbytné, aby Američané zvýšili kapacity vývozu zemního plynu a mohli podpořit své spojence v Evropě i Asii. Nicméně firma uzavírá kontrakty i s čínskými zákazníky.

Američané se už letos mohou dostat na první místo mezi exportéry LNG, vyrobit by mohli 85 milionů tun. Počítá s tím alespoň Bidenova vláda. Podle analytické firmy Refinitiv vyvezly USA v první polovině roku do Evropy 68 procent svého exportovaného LNG, loni to bylo jen 35 procent.

Evropa tak vymění energetickou závislost na autokratickém Rusku za vyšší ekonomické propojení se Spojenými státy, ve kterých se nicméně konají demokratické volby. Od roku 2000, kdy na východě vládne nepřetržitě Putin, se v Bílém domě vystřídalo pět amerických prezidentů.

Kam dál? Energetika na Finmagu:

• Zima se blíží, máme se bát? Ceny energií očima expertů
• Účty za elektřinu ovlivňuje kvazitrh. Jak fungují emisní povolenky?
• Má stát sebrat firmám část zisku? Válečná daň očima expertů
• Okouzlení ruským plynem končí. Proč najednou Německu uhlí nesmrdí?
• Závislosti na Rusku nás může zbavit i Surinam. Kde ještě Západ hledá ropu?